uhlovodík

Uhlík je organická sloučenina složená jen z uhlíka a vodíka.

Rozdělení

Tradičně se uhlovodíky dělí do skupin podle druhu vazeb mezi atomy nebo podle toho, zda jejich základní uhlíkový řetězec je otevřený (acyklické) nebo uzavřený (cyklické).

Podle druhu vazeb

• alifatické (neobsahují benzénové jádro)
  • nasýtené: alkány, cykloalkány,
  • nenasýtené s dvojími vazbami: alkény, cykloalkény, diény a polyény,
  • nenasýtené s trojími vazbami: alkíny, cykloalkíny,
• aromatické (arény) (obsahují aspoň jedno benzénové jádro).

Cyklické alifatické uhlovodíky se nazývají alicyklické (cykloalifatické).

Nejjednodušším uhlovodíkem je metán, uhlovodík s jedním atomem uhlíka a čtyřmi atomy vodíka: CH₄. Etán je uhlovodík (přesněji alkán) tvořený dvěma atomy uhlíka spojenými jednoduchou vazbou, každý s třemi atomy vodíka: C₂H₆. Propan má tři uhlíkové atomy (C₃H₈) a bután čtyři (C₄H₁₀). Dále následuje pentán (5), hexán (6), heptán (7), oktán (8), nonán (9), dekán (10), undekán (11) a dodekán (12). Tento homologický řad pokračuje a liší se o homologický přírůstek CH₂, obecný vzorec alkánů je tedy C_nH_2n+2.

Uhlovodíky a deriváty

Existují tři druhy názvosloví uhlovodíků: triviální, což je nejstarší a souvisí s místem výskytu nebo s vlastnostmi, funkční skupinové (radikálově funkční), které se skládá z uhlovodíkového zbytku a názvu funkční skupiny, a systematické, definované organizací IUPAC.

Chemický název uhlovodíků se může skládat z předpon, kořene označujícího počet uhlíků a koncovky. Předpony mohou být číslovkové (di, tri, tetra, …) nebo názvoslovné (cyklo- pro uzavřený řetězec, izo- a neo- pro rozvětvený řetězec, alkyl- pro navázané uhlovodíkové zbytky). Pestřejší soubor předpon obsahuje deriváty uhlovodíků pro označení funkčních skupin. Slovní základ označující počet uhlíků je buď triviální (meth-, eth-) nebo vychází z číslovky. Koncovka výrazuje chemickou vazbu (-án, -én, -dién, -ín) nebo uhlovodíkový zbytek (-yl). Při derivátech uhlovodíků se vyskytují další koncovky pro funkční skupiny.

Při tvorbě názvu uhlovodíků je nejprve nutné najít nejdelší uhlíkový řetězec s co největším počtem násobných vazeb. Potom je atom uhlíka očíslován tak, aby vznikly co nejmenší čísla.

Dvojná vazba má přednost před vazbou trojnou a před uhlovodíkovým zbytkem. Předpony uhlovodíkových zbytků s číslem jejich pozice se řídí podle jejich názvu v abecedním pořadí. Podobně jsou uspořádány i koncovky označující typ vazby. Pro rozvětvené uhlovodíky obsahující na konci řetězce skupinu (CH₃)₂CH- je možné použít předponu izo-, pro skupinu (CH₃)₃C- předponu neo-.