Paměťová karta
Paměťová karta je elektronické zařízení na ukládání dat. Používá se v digitálních fotoaparátech, PDA, notebookech, mobilních telefonech, přehrávačích, video hrách, digitálních záznamnících a jiných elektronických zařízeních. Je založena na paměti typu flash EEPROM. Paměťová karta je malé, kompaktní zařízení s relativně vysokou kapacitou (vůči ostatním paměťovým médiím), odolné při zacházení (odolné vůči magnetickým a elektrickým polím). Karty byly navrženy jako náhrada pevného disku pro zařízení, kde tento z důvodu rozměrů není možné použít.
História
Prvním pokusem bylo zavedení PCMCIA paměťové karty pro notebooky v 90. letech minulého století. Zvětšení kapacit paměťových flash modulů a snížení jejich ceny vedlo k masovému rozšíření karet. A jako v jiných oborech i v tomto nastal boj o licencie (a s ním spojenými licenčními poplatky), což vedlo k vytvoření velkého počtu různých typů karet od různých výrobců. Snaha vytvořit standard se nesetkala s úspěchem, a výsledkem jsou desítky modelů paměťových karet se stejnými a proto porovnatelnými kapacitami a výkony.
V roce 2001 měla karta SM (Smart Media) obsazené více než polovinu trhu s paměťovými kartami, a paměť CF (Compact Flash) zase ovládala trh s kartami pro fotoaparáty. S rozvojem doplňkových funkcí v mobilních telefonech přišly i nové generace karet s menšími rozměry a se snížením napájení na 3,3V. Téměř byly opuštěny „velké karty“, které před tím ovládaly trh. Velcí výrobci elektroniky přišli se vlastními formami karet (a jejich výrobky podporují výhradně vlastní karty), a tím ještě více diferencovali tento trh. (Sony – MS (Memory Stick), Olympus – XD (XD Picture Card)). Výrobci elektroniky (okrom zmíněných) dnes do svých zařízení přidávají sloty pro více karet, aby zajistili kompatibilitu.
Trendy
Dnešním trendem je „zmenšování“ karet – miniaturizace, a tak mnohé karty výrobci dodávají v modifikacích s malými rozměry. Elektronická podstata je stejná, mění se jen pouzdro. (např. SD – miniSD – microSD). Důvodem je elektronický fenomén – mobilní telefon, který se z původního zařízení na telefonování v krátkém čase přeměnil na hybrid, umožňující (mimo telefonování) i fotografování, filmování, přehrávání hudby, rádia, televize, přístup na internet, hraní her, přenášení datových údajů s možností vytváření lokálních sítí (přes wifi, bluetooth...) a to samozřejmě vyžaduje přenosné paměťové médium a tím je paměťová karta. Mnohé telefony mimo zabudované paměti mají i sloty pro paměťové karty typu „mini“ a „mikro“.
Dalším trendem je exponenciální zvyšování kapacit karet. Když donedávna měly karty kapacity řádově v MB, dnes je nejmenší karta gigabajtová a dají se zakoupit karty až do 512GB. Souvisí to s komerční úspěšností karet jako záznamového média, a tím k jejich implementaci do dalších a dalších elektronických zařízení. Snaha je, aby bylo možné používat karty pro záznam obrazu (i v HD kvalitě), čímž vytlačí všechny ostatní, na tento účel dosud používané záznamové média z trhu. Je reálná možnost, že při dalším poklesu cen zaútočí i na CD a DVD média, a hudbu a filmy budeme kupovat na kartách.
Hlavně v USA se rozvíjí omezení možností přehrávání obsahu karty jen pro vlastníky licencí na přehrávání DRM (Digital rights management). Do některých karet je implementována tato ochrana, jejíž úkolem je zabránit přehrávání nepovoleného (nelicencovaného) obsahu. Nevíme, jaký bude další vývoj a osud technologií DRM, hlavně pro odpor některých organizací v Evropě a ve světě, jako i pro odpor veřejnosti, ale v následující tabulce je uvedeno, které karty tuto technologii mohou využít.
