kapacita(elektronika)

V oblasti elektroniky se termín "kapacita" týká kapacitoru, elektronického komponentu navrženého na uchovávání elektrické energie v elektrickém poli mezi jeho dvěma vodivými deskami. Kapacitor je pasivní elektronický komponent, který má schopnost akumulovat a uchovávat nábojovou energii.

Definice kapacity: Kapacita je fyzikální veličina, která měří schopnost kapacitoru uchovávat náboje. Formálně se definuje jako poměr mezi uloženým nábojem (Q) a napětím (U) mezi jeho deskami. Tato definice může být vyjádřena následujícím vztahem:

$C=\frac{Q}{U}$

Kapacita se měří v jednotkách nazývaných farady (F). Farad je definován jako kapacita, při které se na kapacitor o velikosti 1 faradu napojí napětí 1 volt, čímž se uloží náboj 1 coulomb.

Jak se určuje kapacita kapacitoru:

1. Napájecí napětí: Kapacitor je napájen určitým napětím, což způsobí, že na jeho deskách se nahromadí náboje. Napětí (U) je důležitým faktorem při určování kapacity, protože kapacita je přímo úměrná napětí.

2. Měření náboje: Po naplnění kapacitoru napětím se měří náboj (Q), který je uložený na jeho deskách. Toto měření se může uskutečňovat pomocí proudu měření.

3. Výpočet kapacity: Kapacitu (C) možno vypočítat podle vztahu $C=\frac{Q}{U}$, kde Q je náboj uložený na deskách a U je napětí mezi nimi.

Kapacitory existují v různých velikostech a hodnotách kapacity a používají se v elektronických obvodech na různé účely, včetně filtrování signálů, uchovávání náboje, vyrovnávání napětí a dalších aplikací. Jsou základními komponenty elektronických obvodů a mají důležité funkce při udržování jejich správné činnosti.