Bluetooth
Bluetooth je ve výpočetní technice proprietární otevřený standard pro bezdrátovou komunikaci propojující dvě nebo více elektronických zařízení, jako například mobilní telefon , PDA, osobní počítač nebo bezdrátová sluchátka . Vytvořen byl v roce 1994 firmou Ericsson jako bezdrátová náhrada za sériové drátové rozhraní RS-232
Jednotlivá zařízení jsou identifikována pomocí své adresy BD_ADDR(BlueTooth Device Address) podobně, jako je MAC ADRESA a v síti Ethernett.
Název Bluetooth je odvozen od anglického jména dánského krále Haralda Modrozuba (bluetooth znamená v angličtině"Modrozub") vládnoucího v 10. století. Ten využil své diplomatické schopnosti na to, aby bojující kmene přistoupily k diskusi a ukončily vzájemné rozpory. Právě tato analogie byla využita pro název technologie Bluetooth, která, podobně jako kdysi král Harald, slouží na usnadnění vzájemné komunikace.
Specifikace
Technologie Bluetooth je definována standardem IEEE 802.15.1. Patří do kategorie osobních počítačových sítí, tzv. Personal Area Network (PAN). Vyskytuje se v několika verzích, poslední (březen 2014) je aktuálně verze 4.0 nebo 4.1, kterou je vybavena většina prodávaných zařízení jako jsou např. mobilní telefony, notebooky, tablety, ale i televize.
4. prosince 2013 byla oficiálně uvedena do provozu verze 4.1 s dostupnou aktualizací softwaru pro hardwarovou verzi 4.0.
Bluethoot a WIFI
Implementačně je u Wi-Fi s Bluetooth podobný tzv. ad-hoc způsob komunikace. Wi-Fi pracuje na linkové vrstvě sítěového modelu ISO/OSI, nestará se o typ přenášeného protokolu. Naopak Bluetooth řeší sám o sobě vyšší, až aplikační vrstvy sítěového modelu. Z toho vyplývá, že pro každý typ připojitelného zařízení musí mít Bluetooth definovaný speciální protokol, pomocí kterého s ním bude komunikovat. Tento způsob komplikuje vývoj softwarové podpory Bluetooth (t. j. ovladač zařízení), ale i kompatibilitu jednotlivých implementací, které mohou obsahovat chyby, které způsobí nefunkčnost komunikace. Na druhé straně však zjednodušují vývoj softwaru, který dané zařízení používá a konfiguraci jednotlivých zařízení, která mají být propojena.
Nastavení připojení
Všechna zařízení Bluetooth v režimu viditelnosti odovzdávají na vyžádání tyto informace:
- Název zařízení
- Třída zařízení
- Seznam služeb
- Technické informace (např.: funkce zařízení, výrobce, použitá specifikace Bluetooth)
Jakékoliv zařízení může vyhledávat další zařízení a každé zařízení je možné nakonfigurovat tak, aby reagovalo na různé otázky. Pokud se však zařízení snaží připojit k známému zařízení, vždy reaguje na přímé požadavky na připojení. Pokud je zařízení neznámé, požádá o zaslání zpětných informací uvedených výše v seznamu. Služby používané zařízením mohou vyžadovat párování nebo potvrzení od vlastníka zařízení. Spojení může začít každé zařízení a být navázáno, dokud je v dosahu Bluetooth. Každé zařízení má unikátní 48-bitovou adresu. Tyto adresy nejsou obvykle zobrazeny. Místo toho se používají názvy, které může nastavit uživatel. Tento název se zobrazí v případě, když uživatel hledá zařízení v seznamu spárovaných zařízení. Většina telefonů má ve výchozím nastavení název nastavený na výrobce a model telefonu. Speciální programy mohou získat další informace o vzdálených zařízeních a v případě, když je v dosahu více telefonů například s názvem T610, to může být matoucí (viz Bluejacking).
Párování
Mnohé z nabízených služeb Bluetooth zveřejňují soukromá data, nebo ovládají připojené Bluetooth zařízení. Z bezpečnostních důvodů je nutné, aby bylo schopné rozpoznat konkrétní zařízení a umožnit tak kontrolu nad zařízením, které se může připojit k danému Bluetooth. Zároveň je vhodné, aby Bluetooth zařízení bylo schopné navázat spojení bez zásahu uživatele (například hned jak je v dosahu Bluetooth). Na vyřešení tohoto problému využívá Bluetooth, proces nazývaný "Párování". Proces párování se spustí buď na osobitnou žádost od uživatele vytvářejícího spojení (např.: uživatel výslovně požádá o přidání Bluetooth zařízení), nebo je automaticky spuštěn při prvním připojení ke službě, kde je z bezpečnostních důvodů potřeba první identifikace zařízení. Tyto dvě připojení jsou označována jako jednoúčelové a všeobecné spojení. Párování často zahrnuje určitou spolupráci s uživatelem, základem spolupráce je potvrzení totožnosti zařízení. Po úspěšném spárování je vytvořeno spojení mezi dvěma zařízeními. Tato dvě zařízení je možné v budoucnosti propojit bez nutnosti nového párovacího procesu, bez potvrzování identity těchto zařízení. V případě potřeby může být uživatelem automatický párovací proces odstraněn.
