Vzduchování a nastavení průtoku u radiátorů se spodním připojením

Produkty teprve připravujeme.

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Odvzdušnění a nastavení průtoku u radiátorů se spodním připojením

Vzduch ve vytápěcí soustavě je jedním z nejčastějších důvodů, proč radiátor hřeje špatně, nerovnoměrně nebo vůbec. U radiátorů se spodním připojením má tato problematika několik specifik, která se při bočním zapojení nevyskytují – a právě proto si zaslouží vlastní podrobný výklad. Tento článek vám vysvětlí, proč vzduch do soustavy vstupuje, kde se hromadí, jak ho spolehlivě odstranit a jak poté správně nastavit průtok, aby radiátor dodával přesně taký tepelný výkon, jaký od něj očekáváte.

Pokud právě řešíte montáž nového radiátoru, doporučujeme vám přečíst i téma Montáž radiátoru se spodním připojením krok za krokem a Připojení radiátoru k existujícím rozvodům – co je třeba vědět před montáží, kde najdete kontext k celému procesu instalace. Zde se soustředíme výhradně na to, co následuje po fyzické montáži – tedy na spuštění, odvzdušnění a hydraulické vyvážení.

Proč vzduch v radiátoru komplikuje život

Voda a vzduch se v uzavřené vytápěcí soustavě nestanou kdykoli přáteli. Vzduch má v porovnání s vodou několikanásobně nižší tepelnou kapacitu i vodivost – tam, kde vzduchová bublina zaujímá místo, prostě teplo neprochází. Výsledek vidíte velmi konkrétně: horní část radiátoru je teplá nebo studená, i když spodní třetina je horká na dotek. Vrčení, bublání a praskání, které někdy z radiátoru slyšíte, jsou jen akustickým projevem toho, že vzduch a voda se uvnitř bijí o místo.

U radiátorů se spodním připojením – tedy těch, kde jsou oba otvory (přívod i návrat) umístěny dole, nejčastěji uprostřed nebo v dolní části panelu – má vzduch tendenci stoupat nahoru a zůstávat v horních komorách panelu. Pokud je odvzdušňovací ventil ve správné poloze (a zároveň je ním správně osazen), dá se tento vzduch poměrně snadno odstranit. Pokud však radiátor nemá vlastní odvzdušňovací ventil nebo je instalace nastavena nevhodně, vzduch se drží urputně a průtok teplé vody je trvale omezený.

Okrem nerovnomerného ohrevu má vzduch v sústave ešte jeden nepríjemný vedľajší efekt: urýchľuje koróziu. Kyslík rozpustený vo vode je agresívny voči oceľovým stenám panelového radiátora. Preto odvzdušnenie nie je len otázkou pohodlia, ale aj životnosti zariadenia.

Kde se vzduch bere a jak se do soustavy dostane

Vzduch nevzniká v soustavě sám od sebe – dostane se tam vždy z konkrétního důvodu. Pokud je známo, co se stalo, můžete se tomu vyhnout nebo alespoň vědět, co se stalo, když radiátor po letech provozu začne znovu hlučně šumět.

První naplnění soustavy: Když se nová soustava nebo nový radiátor naplní vodou, vzduch, který byl v potrubí a v panelu, se musí někam vytlouct. Pokud není odvzdušnění provedeno důkladně, zůstane vzduch uzavřený – a právě ten je potom zdrojem problémů v prvních týdnech provozu.
Výměna nebo demontáž radiátoru: Kdykoliv otevřete soustavu – ať už vyměníte radiátor, přidáte nový nebo jen odšroubujete termostatickou hlavici – má vzduch příležitost vstoupit. Při spodním připojení se to děje diskrétně, bez většího úniku vody.
Korozie a plynné produkty: Dlouhodobá korozie ocelových panelů produkuje vodík, který se v soustavě chová podobně jako vzduch – stoupá nahoru a hromadí se v nejvyšších místech.
Nedostatečný tlak v expanzní nádobě: Pokud je tlak v soustavě příliš nízký, voda se na místech může měnit na páru, která se později zkapalní – ale před zkapalněním způsobuje bublání a hluky identické se vzduchem.
Podrozměřený odvzdušňovací ventil na kotli nebo v strojovně: Některé staré rozvody nemají automatický odvzdušňovač na nejvyšším místě okruhu – vzduch se i když odstraňuje u radiátorů, hned vrací z jiného místa soustavy.

Konstrukce radiátorů se spodním připojením a odvzdušňovací ventil

Panelové radiátory se spodním připojením – jako například Radiátor 21VK 300 x 600 výkon 447 W nebo Radiátor 21VK 300 x 800 výkon 596 W – mají vestavěný odvzdušňovací ventil obvykle v jednom z horních rohů. Většina dnešní produkce ho má v pravém horním rohu (pohled zepředu), ale výrobci se liší. Vždy si před montáží ověřte, na které straně ventil sedí, protože to ovlivní, jak celý radiátor nainstalujete a zda bude odvzdušnění vůbec možné bez demontáže.

Odvzdušňovací ventil je obvykle malá šroubka se čtvercovou nebo plochovou drážkou, osazená v mosazném těle. Pod ventilem je malý kaučukový těsnící kroužek. K odvzdušnění potřebujete klíček na odvzdušnění (tzv. Entlüftungsschlüssel – čtvercový 5–6 mm klíč nebo jinak tvarovaný podle výrobce) nebo plochý šroubovák, malou nádobu na zachycení kapek a hadičku nebo hadr.

Některé radiátory se spodním připojením mají místo manuálního odvzdušňovacího ventilu automatický odvzdušňovač (tzv. auto-vent). Ten má malý plávákový mechanismus – když je v horní komoře vzduch, plávák klesne a vzduch unikne sám. Hned jak přijde voda, plávák stoupne a otvor uzavře. Automatické odvzdušňovače jsou pohodlnější, ale v praxi je třeba pravidelně kontrolovat jejich těsnění, protože vápenaté usazeniny z tvrdé vody mohou ventil trvale otevřít nebo trvale zavřít.

Postup odvzdušnění krok za krokem

Odvzdušnění radiátoru se spodním připojením je jednoduché, ale má svá pravidla. Pokud je dodržíš, výsledek bude úplný – vzduch se částečně vytlačí, ale o pár dní se problém vrátí.

Příprava před odvzdušněním

Předtím, než se pustíš do samotného odvzdušnění, zkontroluj tlak v systému. Na manometru kotle (nebo na tlakoměru ve strojovně) by měl být studený tlak v rozmezí 1,0 – 1,5 bar při běžné bytové/rodinné soustavě. Pokud je tlak nižší (pod 0,8 bar), dopusť se vody do expanzní nádoby a potom do systému – jinak při odvzdušnění tlakem klesneš pod minimum a čerpadlo může naběhnout nasucho.

Další zapni vytápění aspoň na 15–20 minut před odvzdušněním. Teplá voda má nižší schopnost absorbovat vzduch – vzduchové bubliny se uvolní a shromáždí se v horní části panelu. Pokud odvzdušňuješ studenou soustavu, vzduch může být ještě rozpustený ve vodě a není ho kde zachytit.

Samotné odvzdušnění

Připrav klíček na odvzdušnění, malou nádobu (pohár nebo misku) a kousek hadry na případné kapky.
Odvzdušňovací ventil najdeš v horním rohu radiátoru – z vnější strany je viditelná malá šroubka s drážkou nebo čtvercovým otvorem.
Přidrž nádobu těsně pod ventilem – u spodně připojených radiátorů je ventil vysoko, takže se musíš natáhnout.
Klíčkem nebo šroubovákem otevři ventil pomalým otočením o 1/4 – 1/2 otáčky doleva (proti směru hodinových ručiček). Více otevírat netřeba.
Slyš: nejprve uslyšíš syčení – to je vzduch, který uniká. Když syčení přestane a začne vytekout spojitý proud vody (ne jen kapky), okamžitě ventil zavři.
Neutekaj – po zastavení vytékající vody počkej 10–15 sekund a znovu ventil mírně otevři. Někdy vzduch přijde ve dvou vlnách.
Po ukončení odvzdušnění zkontroluj tlak v systému – odvzdušněním tlak mírně poklesne. Pokud je pokles větší než 0,2 bar, doplň vodu přes plnící ventil kotle.

Důležité: nikdy neodvzdušňuj radiátor v systému, kde právě běží oběhové čerpadlo, pokud to není nezbytné. Čerpadlo může ve systému vytvářet tlakové rázy, které ztěžují odvzdušnění. Ideální je čerpadlo dočasně vypnout, odvzdušnit a poté znovu spustit.

Poradí odvzdušnění při více radiátorech

Pokud odvzdušňuješ celý systém (například po výměně kotle nebo po kompletní rekonstrukci), postupuj vždy od radiátorů nejblíže k kotlu k radiátorům nejdále. A pokud máš vícepodlažní dům, začni v přízemí a pokračuj směrem nahoru – vzduch „utekáš“ před sebou postupně k nejvyšším bodům, kde ho nakonec vyženeš ven.

Při systému s více větvemi (např. okruh pro obývací místnost, okruh pro koupelnu) odvzdušňuj vždy jednu větev najednou – ostatní uzavři termostatickými hlavicemi nebo manuálními ventily na rozdělovači. Tak dosáhnete dostatečného tlaku a průtoku právě v té větvi, kterou odvzdušňujete.

Nastavení průtoku – proč na něm záleží tolik jako na odvzdušnění

Odvzdušnění řeší problém se vzduchem. Nastavení průtoku řeší rovněž důležitý problém – hydraulické vyvážení. V praxi to znamená, že pokud máte v systému více radiátorů, voda přirozeně proudí cestou nejmenšího odporu. Radiátory u kotle dostanou „příliš mnoho“ teplé vody, radiátory na konci větve ji dostanou minimum. Výsledek: u kotle přeteplíte a u okna vám mrazí.

Radiátory se spodním připojením mají zabudovaný regulační (průtokový) ventil přímo v základovém bloku – tzv. spodním ventilačním bloku nebo integrovaném ventilu (podle výrobce). Tento ventil vám umožňuje nastavit průtok bez potřeby jakýchkoli dalších armatur. Je to jedna z hlavních výhod spodního připojení oproti bočnímu – o tom se dozvíte více v tématu Spodní připojení radiátoru vs boční – výhody, nevýhody a kdy se oplatí.

Aké hodnoty průtoku nastavit?

Konkrétní nastavení závisí od navrženého tepelného výkonu radiátoru a od hydraulického výpočtu celé soustavy. V praxi se ale ve většině bytových a rodinných domů bez profesionálního hydraulického výpočtu řeší nastavení metodou testování a měření teplot. Tady je orientační postup:

Maximální otevření (plný průtok): Nastavuje se na radiátorech s nejvyšším tepelným výkonem nebo na těch, které jsou hydraulicky nejvzdálenější od kotla (t. j. mají přirozeně největší odpor v potrubí).
Částečné otevření: Radiátory blízko kotla nebo s menším výkonem se průtokově škrtí, aby voda „musela“ zájet i ke vzdálenějším radiátorům.
Stupnice na ventilech: Moderní integrované ventily mají stupnici 1 – 8 nebo 1 – 10. Stupeň 5 odpovídá zhruba 50 % průtoku. Ke vzdálenější radiátor nastavíš 7–8, ke blízkému radiátoru 2–4. Toto jsou ale jen východiska, ne exaktní hodnoty.

Vezměme si konkrétní příklad z praxe: rekonstrukce radiátorové soustavy v cihlovém bytovém domě, pět radiátorů v řadě. Radiátor č. 1 (nejbližší k rozdělovači) má tendenci přehřívat se – teplota přívodu 75 °C a návratu 70 °C, rozdíl jen 5 K. Radiátor č. 5 (na konci větve) má přívod 75 °C, ale návrat jen 55 °C, rozdíl 20 K – radiátor dobře hřeje, ale jen tehdy, je-li teplo opravdu potřeba. Po vyvážení by se měl teplotní rozdíl (Δt) u radiátorů č. 1 – 5 pohybovat v stejném rozsahu, ideálně 10 – 15 K. Radiátor č. 1 se škrtí na stupeň 2–3, radiátor č. 5 zůstává plně otevřený nebo na stupni 7–8.

Nastavení termostatické hlavice a jej vliv na průtok

Termostatická hlavice (TRV – Thermostatic Radiator Valve) není nástroj na vyvážení soustavy – je to regulátor místnostní teploty. Funguje tak, že vnímá teplotu okolitého vzduchu a podle toho otevírá nebo zavírá přívod teplé vody do radiátoru. Je-li v místnosti teplo (např. slunce svítí skrz okno), hlavice sama sníží průtok nebo ho úplně zastaví.

Hydraulické vyvážení soustavy (průtokovými ventily) a regulaci místnostní teploty (termostatickými hlavicemi) je třeba chápat jako dvě různé vrstvy řízení. Průtokovými ventily nastavíš maximum, což radiátor může dostat – termostatická hlavice potom v rámci tohoto maxima reguluje aktuální množství podle potřeby.

Termostatické hlavice u radiátorů se spodním připojením se spravidla montují do jednoho z bočních otvorů na spodním ventilovém bloku. Pozor: některé spodní ventilové bloky jsou navrženy pro konkrétní typy hlavic (např. M30×1,5 závit), jiné mohou mít jiný standard – vždy si před koupí zkontroluj kompatibilitu.

Průtok v závislosti od výkonu radiátoru

Každý radiátor má vypočítaný tepelný výkon při standardních podmínkách (zvykle při teplotním spádu 75/65/20 °C – teplota přívodu 75 °C, návratu 65 °C, místnostní teplota 20 °C). Tento výkon odpovídá určitému průtoku vody, který musí radiátorem proplést za hodinu. Z fyziky víme, že:

Q [W] = m [kg/h] × 1,163 × Δt [K]

kde Q je tepelný výkon, m je hmotnostní průtok vody a Δt je teplotní rozdíl mezi přívodem a návratem. Pro Radiátor 21VK 300 x 500 výkon 373 W při standardním Δt = 10 K by měl být průtok:

m = 373 / (1,163 × 10) = 32,1 kg/h ≈ 32 l/h

Pro Radiátor 21VK 300 x 400 výkon 298 W by při stejném Δt byl průtok jen okolo 25,6 l/h. Tyto hodnoty jsou důležité při nastavení průtokoměru nebo při kontrole správnosti vyvážení. V běžné praxi průtokoměry na každém radiátoru nenajdeš – vyvažování se dělá spíše měřením teplot nebo profesionálními nástroji (ultrazvukový průtokoměr, diferenční tlakor).

Typické chyby při odvzdušnění a nastavení průtoku

Po letech práce na zakázkách vidíš stále tytéž chyby. Vymenujeme je, aby ses jim vyhnul:

Odvzdušnění bez kontroly tlaku: Lidé otevřou ventil, nechají vytéct vodu „aby bylo dostatek“ a potom se diví, že kotel hlásí chybu nízkého tlaku. Pravidlo: nikdy nevypusť více než 0,5 l vody během odvzdušnění.
Odvzdušnění jen jednoho radiátoru: Vzduch putuje celou soustavou. Máš-li problém s jedním radiátorem, zkontroluj odvzdušnění všech ostatních – jinak se vzduch vrátí z jiného místa.
Zapomenutí na odvzdušňovací ventil kotle a kolektoru: Moderní kondenzační kotle mají vlastní odvzdušňovací ventil – ten je třeba odvzdušnit jako první, ještě před radiátory.
Nastavení průtoku bez měření: Odhad „od oka“ při vyvažování funguje jen v jednoduchých soustavách s 2 – 3 radiátory. Při složitějších sítích riskuješ, že jedna větev hřeje na plné obrátky a druhá téměř vůbec.
Zapomenuté uzavřené termostatické hlavice při odvzdušnění: Je-li hlavice uzavřená (teplota v místnosti dosažena), voda cez radiátor neproplývá – odvzdušnění nefunguje. Před odvzdušněním nastav všechny termostatické hlavice na maximum nebo na 5 (nebo je zober dolů).
Posunutí průtokového ventilu při odvzdušnění: Některé spodní ventilové bloky mají průtokový ventil a odvzdušňovací ventil v těsné blízkosti. Omylom se může „dotknout“ průtokový ventil a změnit nastavení, které jsi před tím pečlivě nastavil.

Vyvažování soustavy v praxi – reálný scénář

Představ si novostavbu rodinného domu s devíti radiátory na dvou podlažích. Vytápěcí soustava je dvojrourková, kotel kondenzační. Po prvním spuštění kúrenář nastavil všechny průtoky na maximálních 8 stupňů. Výsledek? Na přízemí, kde jsou radiátory blízko kotle, bylo hned několik stupňů teplejší než na poschodí. Termostatické hlavice na přízemí začaly zavírat – a tím pustily více vody na poschodí, což situaci trochu pomohlo, ale ne dostatečně.

Řešení: hydraulické vyvážení metodou teplotních rozdílů. Kúrenář vybavený bezdotykovým teploměrem nebo kleštěovými teploměry na potrubí postupně škrtl průtoky na přízemních radiátorech (stáhl je na stupeň 3 – 4), až dokud teplotní rozdíly přívod/návrat nebyly na všech radiátorech v rozsahu 8 – 12 K. Celá práce trvala asi 2 hodiny. Výsledek: rovnoměrně vyhřátý dům, nižší spotřeba plynu (čerpadlo pracuje efektivněji při vyvážené soustavě) a tichá provozní bez hluků.

Tento typ problému je velmi běžný právě při modernizacích, kdy se vymění staré litinové radiátory za nové panelové s nižší tepelnou kapacitou. Nové radiátory reagují rychleji a hydraulické nerovnováhy se projeví okamžitě – zatímco u starých litinových radiátorů nerovnoměrné ohřevy lidé roky přehlíželi.

Specifikace odvzdušnění u nízko- a podlahových systémů

Pokud je radiátor se spodním připojením součástí kombinovaného systému (např. kondenzační kotel s plovoucím teplotním okruhem + panelové radiátory + podlahové vytápění), má odvzdušnění další specifické aspekty. Podlahové okruhy mají rozdělovač, na kterém jsou obvykle automatické odvzdušňovače. Panelové radiátory na stejném kotli se odvzdušňují samostatně.

U nízko- a podlahových systémů (např. teplota přívodu 45 – 55 °C) je Δt menší, ale průtok musí být větší, aby se přenesl stejný výkon. To znamená, že průtoky v systému je třeba nastavit jinak, než u klasického systému 75/65 °C. Někteří montéři toto podceňují – nastaví průtok „jak vždy“ a pak se diví, proč radiátory při nízké teplotě vytápění hřejí nedostatečně. Řešením je buď větší plocha radiátoru (delší nebo vyšší panel) nebo přesné nastavení maximálních průtoků.

Co dělat, když radiátor po odvzdušnění stále hřeje nerovnoměrně

Stává se – odvzdušníte, nastavíte průtok, ale jedna třetina panelu zůstává stále studená nebo jen teplá. Tady je několik možností, co se děje:

Usazeniny uvnitř panelu: Starší radiátor může mít uvnitř vápenaté nebo koroziční usazeniny, které částečně blokují průtok vody. Řešením je chemické propláchnutí systému nebo výměna radiátoru.
Špatné zapojení přívodu a návratu: Při spodním připojení je klíčové, aby přívod teplé vody byl zapojen na stranu, která vede do „přívodního“ kanálu uvnitř panelu, a návrat naopak. Pokud jsou vyměněny, voda proudí špatným směrem a radiátor hřeje jen částečně. Více o tomto problému v tématu Nejčastější poruchy radiátorů se spodním připojením a jak je odstranit.
Částečně uzavřený průtokový ventil: Zkontrolujte nastavení průtokového ventilu ve spodním bloku – pokud byl omylom pootočený, průtok je omezený.
Příliš nízký tlak v systému: Při tlaku pod 0,7 bar čerpadlo nedokáže dostatečně přetlačit vodu do radiátorů na konci větve. Doplněte tlak a opakujte odvzdušnění.

Odvzdušnění při rekonstrukci – speciální situace

Při rekonstrukci, kde byl vyměněn pouze jeden nebo několik radiátorů (např. starý litinový za nový panelový se spodním připojením), se odvzdušňovací a průtokové problémy objevují v jiné podobě. Nový panel má výrazně menší vnitřní objem vody než starý litinový. To může způsobit, že expanzní nádoba je najednou příliš velká – tlakové výkyvy v systému jsou větší a vzduch se do systému dostává snadněji. Zkontrolujte nastavení expanzní nádoby po výměně radiátorů a v případě potřeby naberete tlak dusíka v nádobě podle výšky systému.

Taktéž: při výměně radiátoru vždy zkontrolujte stav těsnění ve spodním ventilačním bloku. Pokud jsou stará kaučuková těsnění tvrdá nebo prasklá, vzduch má snadnou cestu dovnitř. Vyměňte je preventivně – jsou levná a dostupná.

Nejčastější otázky (FAQ)

Kolikrát ročně je třeba odvzdušňovat radiátory se spodním připojením?

V dobře fungujícím systému s dobrým těsněním a bez koroze stačí odvzdušnění jednou za sezónu – ideálně na začátku vytápěcí sezóny (září – říjen), kdy zapínáte vytápění po létě. Pokud musíte odvzdušňovat každých 2 – 3 týdny, něco v systému není v pořádku – hledejte příčinu (netěsnosti, koroze, špatná expanzní nádoba).

Můžu odvzdušňovat radiátor sám bez odborníka?

Ano, odvzdušnění radiátoru je běžná domácí údržba, kterou zvládne každý vlastník bez speciálních znalostí. Potřebujete jen klíček na odvzdušňování (za pár centů v železářství), nádobku na zachycení vody a seznam všech radiátorů, které je třeba projet. Hydraulické vyvažování celého systému (nastavení průtoků) je složitější a u větších sítí se vyplatí zavolat odborníka s teploměry.

Radiátor syčí i když ventil je zavřený – co to znamená?

Pokud se syčení ozývá z radiátoru při zavřeném odvzdušňovacím ventilu, problém je jinde – pravděpodobně jde o proudění vody s bublinkami vzduchu přímo uvnitř panelu nebo o špatně nastavený průtok (příliš vysoký průtok způsobuje kavitaci u ventilu). Zkontrolujte nastavení průtoků a pokud syčení přetrvává, nechte systém prohlédnout kutil vytápění.

Stačí jeden odvzdušňovací ventil na radiátor nebo je třeba více?

Jeden odvzdušňovací ventil na radiátor je standardní a dostatečné řešení. Panelový radiátor má uvnitř propojené komory tak, aby vzduch mohl vycházet směrem k jednomu bodu – obvykle k hornímu rohu, kde ventil sedí. Výjimečně se stává, že velmi dlouhé radiátory (např. nad 2 000 mm šířky) mají vzduchové kapsy na obou stranách – v takovém případě výrobce může osadit dva ventily.

Dá se nastavit průtok bez profesionálních nástrojů?

Ano. Pro běžnou bytovou sestavu s 3 – 8 radiátory postačí metoda porovnávání teplot přívodu a návratu pomocí kontaktního nebo bezkontaktního teploměru. Cílem je dosáhnout stejný teplotní rozdíl (Δt) u všech radiátorů ve stejném obehovém okruhu. Ideální Δt pro běžnou sestavu 75/65 °C je 8 – 12 K. Průtoky nastavujete ve spodním ventilačním bloku – zavíráte radiátory s malým Δt (blízko kotla) a ponecháváte plně otevřené radiátory s velkým Δt (daleko od kotla).

Co dělat, když z odvzdušňovacího ventilu tekoucí voda i po utažení?

Pokud ventil netěsní, příčinou je nejčastěji opotřebovaný těsnící kroužek pod šroubkem, nebo je sedlo ventilu poškozené nečistotami z vody. Prvním krokem je dotáhnout šroubek (ale ne silou – mosazné závity se snadno strhnou). Pokud to nepomůže, vyměňte celý odvzdušňovací ventil – je to standardizovaná armatura (M10×1 nebo G1/8" závit podle výrobce), dostupná za pár eur. Při výměně systém tlakově nespouštějte – stačí lokálně uzavřít radiátor pomocí ventilu ve spodním bloku.

Závěr

Odvzdušnění a nastavení průtoků nejsou jednorázové úkony „při montáži a hotovo“ – jsou to pravidelně se opakující servisní kroky, které rozhodují o tom, zda vytápěcí systém funguje ekonomicky, tichě a rovnoměrně. Radiátory se spodním připojením – ať už menší typy jako Radiátor 21VK 300 x 400 výkon 298 W do malých prostor, nebo výkonnější kusy jako Radiátor 21VK 300 x 700 výkon 522 W – mají v integrovaném ventilu pohodlný nástroj pro oba tyto úkony. Důležité je jen vědět, co které kolíčko dělá a proč.

Pokud vás zajímá, jak vybrat radiátor vhodného výkonu pro konkrétní místnost, přečtěte si téma Aký výkon radiátora potřebujete – výpočet podle plochy a výšky místnosti. A pokud máte zájem o celkový přehled správných rozměrů panelů, podívejte se na Rozměry radiátorů 21VK – jak správně zvolit výšku a šířku panelu.

Máte otázku k této tématu?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vašem domácnosti? Napište nám – rádi poradíme.