Časté otázky o radiátorech se spodním připojením

Produkty teprve připravujeme.

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Nejčastější dotazy o radiátorech s dolním připojením – komplexní průvodce pro domácí mistry i profesionály

Radiátory s dolním připojením patří dnes k nejčastějším standardům při novostavbách i rekonstrukcích. Ačkoliv se to zdá být základním konceptem, kolem nich se točí obrovské množství otázek – od základních („Proč jsou kosoúhlé hadice tak krátké?") až po technicky náročné („Jaký vliv má poloha termostatického ventilu na hysterézu?"). V tomto článku jsme sesbírali ty nejpraktičtější, nejčastější otázky z každodenní prodejní i montážní praxe a odpověděli na ně co nekonkrétněji – s čísly, rozměry a reálnými příklady z zakázek.

Pokud plánujete stále výběr radiátoru, doporučujeme si přečíst i článek Jak vybrat radiátor s dolním připojením pro každou místnost a Jaký výkon radiátoru potřebuji – výpočet podle plochy a výšky místnosti. Zde se soustředíme čistě na otázky, které vycházejí z praxe montáže, provozu a řešení problémů.

1. Co vlastně znamená „dolní připojení" a jak se liší od bočního?

Dolní připojení (anglicky bottom connection, zkratka VK v označení radiátoru) znamená, že oba připojovací hrdla – přívod i návrat – jsou umístěny v dolní části tělesa radiátoru, zpravidla vedle sebe s rozstupem 50 mm. Teplá voda vstupuje do radiátoru zdola na jedné straně, cirkuluje skrze panely a lamely nahoru a vrací se zpět do kotle systémem přes druhé hrdlo, rovněž umístěné dole.

Boční připojení je naopak řešení, kde přívod vychází z horního bočního hrdla a návrat z dolního bočního hrdla (nebo naopak podle zapojení). Tento systém byl standardem ve starých bytových domech se spojitými ocelovými trubkami vedenými viditelně po stěnách či podlahách. Dnes ho nacházíme spíše u starší zástavby nebo u specifických instalací, kde je třeba zachovat stávající boční rozvody.

Podrobnější porovnání najdete v článku Dolní připojení radiátoru vs. boční – výhody, nevýhody a kdy se vyplatí. Stručně: dolní připojení je estetické (rozvody jsou skryté v podlaze nebo v podlahové liště), montáž je rychlejší a u moderních termostatických ventilů integrovaných do těla radiátoru dosahujete lepší hydraulickou vyváženost systému.

2. Jaký typ rozvodů potřebuji, abych mohl připojit radiátor s dolním připojením?

Toto je pravděpodobně nejčastější otázka při rekonstrukcích. Radiátory s dolním připojením jsou navrženy pro rozvody vedené v podlaze (nebo v podlahové liště) s výstupními trubkami směřujícími svisle nahoru z podlahy. Rozstup připojovacích hrdel je standardně 50 mm (měřeno od středu ke středu). Připojovací hrdla mají závit 1/2" (vnější nebo vnitřní podle použitého připojovacího setu).

V praxi se nejčastěji používají tyto řešení rozvodů:

Měděné trubky ø15 mm – klasika při stavbách z 90. let až po dnešek, odolné, lze je spájkovat nebo lisovat
Vícevrstvé (PEX-AL-PEX) trubky ø16 mm nebo 20 mm – dnes nejpopulárnější, lze je tvarovat za studena, nepotřebují spájkování
Plastokovové (PE-RT/AL/PE-RT) – podobné vlastnosti jako PEX-AL-PEX, odolnější vůči UV záření

Důležité: trubky z podlahy musí vycházet přesně se správným rozstupem a na správním místě pod radiátorem. Běžná chyba při rekonstrukcích je, že zídáte o 20–30 mm v poloze, což pak řeší montér pomocí ohybu trubek – někdy elegantně, někdy dost nešikovně. Doporučujeme před zalitím poterem trubky přesně zaměřit podle skutečných rozměrů radiátoru, včetně vzdálenosti od zdi a od podlahy. Více o tomto postupu najdete v článku Připojení radiátoru na existující rozvody – co je třeba vědět před montáží.

3. Co je připojovací (H) set a je opravdu potřeba?

Ano, připojovací set (hovorově „H-set" nebo „Anschluss set") je nezbytnou součástí instalace každého radiátoru s dolním připojením. Bez něj byste měli i přesto, že by byla připojena hrdla, žádnou regulaci, žádné odvzdušnění a žádnou možnost uzavřít radiátor bez vyprázdnění celého systému.

Standardní připojovací set obsahuje:

Termostatický ventil – reguluje průtok teplé vody podle polohy termostatické hlavice, zabudovaný přímo do těla setu
Uzavírací ventil (roháček) na návratní větvi – slouží k nastavení hydraulického odporu a uzavření radiátoru
Odvzdušňovací ventil – zpravidla na horní části radiátoru, manuální nebo automatický
Zátky – pro nepoužívaná hrdla (zpravidla na bočních hrdlech, pokud nejsou využita)
Těsnění a adaptéry pro připojení k různým typům trubek

Existují sety v různých provedeních – přímé (pro trubky vycházející ze zdi) a úhlové (pro trubky vycházející z podlahy). U radiátorů s dolním připojením používáte téměř výhradně úhlové sety s rozstupem 50 mm. Sety od různých výrobců (Heimeier, Oventrop, Danfoss, Herz) jsou vzájemně zaměnitelné, protože rozměr hrdel je normalizován.

4. Který výkon radiátoru je správný pro moji místnost?

Toto je otázka, na kterou neexistuje univerzální odpověď bez znalosti konkrétních parametrů místnosti. Zjednodušeně platí pravidlo: dobře izolovaná novostavba potřebuje 50–70 W/m², starší zástavba se slabou izolací může potřebovat 80–120 W/m² a více. Pro přesný výpočet doporučujeme článek Jaký výkon radiátoru potřebuji – výpočet podle plochy a výšky místnosti.

Aby jste měli konkrétní představu, tady jsou příklady z reálných zakázek:

Koupelna 4 m², starší panelák, dvojité okno: potřebný výkon cca 320 W → vhodný například Radiátor 21VK 300 × 400 s výkonem 298 W nebo Radiátor 21VK 300 × 500 s výkonem 373 W
Dětská místnost 12 m², novostavba s rekuperací: potřebný výkon cca 600–720 W → Radiátor 21VK 300 × 800 s výkonem 596 W nebo dvojice menších radiátorů
Chodba 6 m² se zdi venkovní: potřebný výkon cca 400–480 W → Radiátor 21VK 300 × 600 s výkonem 447 W je tu zpravidla dostačující

Důležité upozornění: výkon radiátorů se uvádí při standardních testovacích podmínkách (teplota přívodu 75 °C, návrat 65 °C, teplota místnosti 20 °C – tzv. Δt 50 K podle normy EN 442). Pokud máte kondenzační kotel nastavený na nižší teploty (například 55/45 °C), skutečný výkon radiátoru bude výrazně nižší – při Δt 30 K typicky jen 55–60 % nominálního výkonu. Toto je třeba zohlednit při výběru!

5. Jak správně zvolit výšku a šířku panelu radiátoru 21VK?

Radiátory série 21VK jsou panelové radiátory s jedním panelem a jednou konvekční lamelou (označení „2" = 2 vrstvy, „1" = 1 lamela). Jsou kompromisní – nejsou tak ploché jako typ 11 (jedna deska, bez lamiel), ale nejsou ani tak tlusté a výkonné jako typ 22 (dvě desky, dvě lamely). Pro běžné použití v novostavbách a dobře izolovaných rekonstrukcích jsou ideální.

Výška 300 mm je populární z jednoduchého důvodu: radiátor s touto výškou se vejde i pod nízké parapetní okno (standardně 400–450 mm od podlahy), přičemž zachováte požadovanou mezeru 100–120 mm od podlahy a aspoň 50 mm od parapetu. Tato výška je proto vhodná tam, kde je prostor omezený výškou. Pokud máte k dispozici více místa (například stěnu bez okna), můžete jít po výškovém řadě 400, 500 nebo 600 mm a dosáhnout vyššího výkonu při stejné šířce.

Šířka se volí podle potřebného výkonu a dostupného místa na stěně. Přehled výkonů pro sérii 21VK výšky 300 mm:

Šířka (mm)	Výkon (W) při Δt 50 K	Typická aplikace
400	298 W	Malá koupelna, WC, chodba
500	373 W	Koupelna do 5 m², předsíň
600	447 W	Chodba, menší pokoj pod oknem
700	522 W	Dětská místnost, ložnice, pracovna
800	596 W	Větší pokoj, hlavní obývací místnost jako doplňkový radiátor

Více o výběru konkrétních rozměrů najdete v článku Rozměry radiátorů 21VK – jak správně zvolit výšku a šířku panelu.

6. Na jakou výšku od podlahy se montuje radiátor se spodním připojením?

Toto je otázka, při které se mnoho lidí mýlí a potom řeší zkracování nebo prodlužování trubek. Správná montážní výška se řídí dvěma podmínkami:

Mezera od podlahy (finální nášlapné vrstvy): minimálně 100 mm, doporučeno 100–120 mm. Méně by omezilo konvekci vzduchu pod radiátorem, což snižuje výkon a způsobuje usazování prachu.
Mezera od parapetu okna (shora): minimálně 50 mm, ideálně 60–80 mm. Při menší mezeře teplý vzduch nemůže volně stoupat nahoru, radiátor nevyhřeje efektivně.

Praktický případ: okno s parapetem ve výšce 420 mm od podlahy, radiátor 21VK 300 výšky. Spodek radiátoru = 110 mm, vrchol = 110 + 300 = 410 mm. To je 10 mm pod parapetem – těsné! V takovémto případě buď snížíte montáž na 100 mm a budete mít 10 mm pod parapetem (nedostatečné), nebo zvolíte nižší panel (např. výšku 200 mm, pokud je k dispozici), nebo posunete radiátor mimo okno na volnou stěnu s větší výškou.

Pozor: výška připojovacích hrdel (kde vycházejí z podlahy trubky) musí odpovídá skutečné poloze hrdel na radiátoru. Při sérii 21VK 300 jsou hrdla na spodku těla radiátoru, tedy ve výšce asi 10–20 mm od spodku radiátoru. Pokud je spodek radiátoru ve výšce 110 mm od podlahy, hrdla jsou zhruba ve výšce 115–125 mm od podlahy. Trubky z podlahy musí být dostatečně dlouhé, aby na tuto výšku sahaly. Detailní postup najdete v článku Montáž radiátoru se spodním připojením krok za krokem.

7. Proč radiátor se spodním připojením nahoře nezahřívá, i když dole je teplý?

Toto je klasický problém, se kterým se setkáváme u zákazníků poměrně pravidelně. Příčin může být několik:

Vzduch v radiátoru – nejčastější příčina. Vzduch se hromadí v horní části radiátorového panelu, kde brání cirkulaci vody. Řešení: odvzdušnit radiátor pomocí odvzdušňovacího ventilu na vrcholu. Podrobný postup najdete v článku Odvzdušení a nastavení průtoku u radiátorů se spodním připojením.

Příliš nízký průtok vody – pokud je na zpátečním ventilu nastavená příliš malá hodnota průtoku (roháček příliš zaškrtnutý), voda nestíhá cirkulovat celým objemem radiátoru a horní část zůstává studená. Řešení: otevřete roháček na zpáteční větvi více (nebo ho nechte nastavit hydraulikem při vyvažování soustavy).

Usazeniny a koroze uvnitř panelu – u starších systémů s nevhodným pH vody se mohou tvořit usazeniny, které blokují kanály v horní části radiátoru. V takovémto případě pomůže proplach systému nebo výměna radiátoru.

Nesprávné nastavení vyvažovacího ventilu – u více-radiátorových systémů může být tento konkrétní radiátor hydraulicky „potlačený“ jiným radiátorem s nižším odporem. Řešení je hydraulické vyvážení celé soustavy.

8. Můžu vyměnit starý radiátor s bočním připojením za nový se spodním připojením?

Ano, ale vyžaduje to zásah do rozvodů. Pokud máte boční rozvody vedené viditelně nebo v drážkách u stěny, budete muset buď:

Převést rozvody do podlahy (ideálně při celkové rekonstrukci podlahové konstrukce)
Použít adaptační sada, která umožní připojit radiátor se spodním hrdlem na boční stojaté rozvody – není to elegantní řešení, ale technicky funkční
Zakrýt boční rozvody soklovou lištou nebo boxem a ponechat boční připojení
Zvolit radiátor s bočním připojením i nadále

Důležité: při výměně radiátoru za stejně velký (stejná šířka, stejná výška) zvyčejně není potřeba měnit konzoly ani otvory pro hrdla. Konzoly mají standardizované rozměry pro jednotlivé výšky radiátorů (300, 400, 500, 600 mm), takže výměna za stejný typ je většinou přímá. Při změně výšky (např. z 600 na 300 mm) budete muset převrtat otvory pro konzoly na novou výšku.

9. Je nutné při montáži použít těsnící pásku (teflon) nebo stačí kaučuková těsnění?

Závisí to od konkrétního místa a typu spojení. Obecně:

Kovové závitové spoje (např. maticoška sady na hrdlo radiátoru): používejte výhradně kaučukové ploché těsnění (O-ring), které je součástí sady. Teflon zde není vhodný a může způsobit netěsnost.
Kuželové závitové spoje (např. líčování trubky na ventil): zde je naopak teflon nebo konopné vlákno s pastou správnou volbou.
Lisované spoje (PEX-AL-PEX trubky): žádné těsnění – spoj je mechanický, zabezpečený lisováním pomocí lisovacích kleští.

Nikdy nemíchejte typy těsnění: například teflon na plochém těsnění jen přidává tloušťku, ale nezlepšuje těsnost a může deformovat kaučukový kroužek. Z praxe: většina úniků vody po montáži nastává právě při nesprávně použitém typu těsnění nebo při nedotiahnutém spoji – ne při nedostatku těsnění.

10. Jak funguje termostatická hlavice a kam ji namontovat?

Termostatická hlavice (termostatický ventilový pohon) je zařízení, které mechanicky (pomocí plniva citlivého na teplotu) nebo elektronicky reguluje průtok vody cez ventil v připojení sady. Když teplota vzduchu v místnosti stoupne nad nastavenou hodnotu, hlavice uzavře ventil a průtok vody se sníží. Když teplota klesne, ventil se opět otevře.

Hlavice se montuje přímo na tělo připojovací sady (termostatický ventil). Je důležité, aby byla umístěna tak, že „cíti“ skutečnou teplotu místnosti – tedy nezakrytá závěsem, neza radiátorovým krytem a nev přímém slunci. Pokud je místo montáže nevyhovující, existují prodlužovací kapiláry, které umožní umístit senzor hlavice na vhodnější místo (např. 2 m od radiátoru uprostřed místnosti).

Elektronické programovatelné termostatické hlavice (např. od Danfoss, Honeywell, Tado) umožňují nastavit denní program vytápění a snížit teplotu v noci nebo během nepřítomnosti. Z hlediska úspory energie jde o velmi efektivní prvek – úspory mohou dosahovat 15–25 % nákladů na vytápění.

11. Co dělat, když z radiátoru teče voda?

Únik vody z radiátoru se spodním připojením má většinou jedno z těchto míst:

Spojení připojovací sady s hrdlem radiátoru – povolené nebo poškozené kaučukové těsnění. Řešení: dotáhnout matici (opatrně, bez nadměrné síly) nebo vyměnit kaučukový O-ring.
Spojení sady s trubkami z podlahy – povolená lisovací objímka nebo povolená matice. Zkontrolujte vizuálně, případně v místě pro trubky dotáhněte nebo přelisujte.
Odvzdušňovací ventil – zanesený nebo poškozené těsnění. Vymeňte odvzdušňovací ventil (vyrobit na závit 1/2", na trhu jsou za několik eur).
Tělo radiátoru samotného – proražení korozií nebo mechanické poškození. Zde je jedinou možností výměna radiátoru. Koroze zvyčejně nastává při dlouhodobě kyselé nebo nevhodně změkčené vodě v systému.

Důležité: při jakémkoliv úniku vody nejprve uzavřete kohoutek na návratu a termostatický ventil (otočte na „0" nebo „Frost"). Tím odpojíte radiátor od systému bez nutnosti vyprázdnit celou soustavu. Poté můžete v klidu opravit těsnění nebo vyměnit komponent.

12. Jak dlouho trvá výměna radiátoru se spodním připojením?

Skusený instalatér vymění radiátor se spodním připojením (při zachování existujících rozvodů v podlaze) za 30–60 minut včetně odvzdušnění a kontroly těsnění. Pokud je třeba měnit i připojovací set, přidejte dalších 20–30 minut. Celková práce na jednom radiátoru tedy trvá většinou méně než 1,5 hodiny.

Pokud rekonstruujete celý byt a měníte více radiátorů najednou, skusený instalatér zvládne 4–6 kusů za jeden pracovní den, v závislosti na složitosti rozvodů a dostupnosti radiátorů na montáž.

Samostatná montáž je také možná, pokud máte základní zkušenosti s domácími opravami. Celkový postup krok za krokem najdete v článku Montáž radiátoru se spodním připojením krok za krokem. Nejdůležitější tip: před zahájením si připravte všechny potřebné komponenty – set, těsnění, klíče, hadičku a vedro – nic není frustující, jak zjistit uprostřed montáže, že chybí adaptér.

13. Jaká je životnost panelového radiátoru se spodním připojením?

Při správní provozu a údržbě by měl kvalitní ocelový panelový radiátor vydržet 20–30 let. Klíčové faktory, které ovlivňují životnost:

Kvalita vody v systému – správné pH (7,5–9,0) a nízký obsah kyslíku jsou zásadní. Koroze zevnitř je nejčastější příčinou předčasného konce radiátoru.
Odvzdušnění – vzduch v soustavě urychluje korozi. Pravidelné odvzdušňování (alespoň jednou ročně) výrazně prodlužuje životnost.
Tlak v soustavě – provozní tlak by neměl trvale překračovat 6 bar. Většina radiátorů je testována na 8–10 bar, ale dlouhodobé provozování při vyšších tlacích unavuje materiál.
Mechanické poškození – nárazy, nesprávná manipulace při montáži mohou poškodit tenké plechy panelu.

Více o správní údržbě najdete v článku Údržba a čištění panelových radiátorů – jak prodloužit jejich životnost.

14. Můžu radiátor se spodním připojením používat v systému s tepelným čerpadlem?

Ano, ale s důležitým upozorněním na dimenzionování. Tepelná čerpadla pracují s výrazně nižšími teplotami kapaliny (40–55 °C na přívodu, 35–45 °C na návratu), čím je teplota výrazně nižší než u kotlů. Výkon radiátoru je přitom při nižší Δt výrazně nižší – při Δt 25 K (přívod 50 °C, návrat 40 °C, místnost 20 °C) dosahuje panel jen 40–50 % nominálního výkonu.

Co z toho vyplývá pro praxi: radiátor, který by byl v kotlovém systému dostačující, může být při tepelném čerpadle výrazně poddimenzovaný. Pro systémy s tepelným čerpadlem se doporučuje dimenzovat radiátory aspoň na dvojnásobek vypočítané tepelné ztráty, případně zvolit panelový typ 22 (dvojitý panel) nebo 33 (trojitý panel), který při stejných rozměrech poskytne výrazně vyšší výkon.

Alternativou jsou deskové radiátory s nuceným ventilátorem (fancoily), které jsou navrženy speciálně pro nízko-teplotní systémy a dosahují dostatečný výkon i při 40/35 °C.

15. Jaký je rozdíl mezi typy 11, 21, 22 a 33 u panelových radiátorů?

Označení panelových radiátorů je normalizované a přímo popisuje konstrukci těla:

Typ 10 – jeden hladký panel, bez lamel. Minimální výkon, estetický, vhodný do koupelny a designových interiérů.
Typ 11 – jeden panel, jedna konvekční lamela. Dobrý poměr výkonu a tloušťky, běžný standard pro menší místnosti.
Typ 21 (např. Radiátor 21VK 300 × 700) – dva panely, jedna lamela. Vyšší výkon při relativně malé tloušťce (asi 63–70 mm).
Typ 22 – dva panely, dvě lamely. Výrazně vyšší výkon než typ 21, tloušťka asi 100 mm. Nejčastěji používaný typ pro větší místnosti v běžných stavbách.
Typ 33 – tři panely, tři lamely. Maximální výkon, tloušťka až 155 mm. Pro velmi dobře tepelně izolované prostory nebo nízko-teplotní systémy.

Hrúbka radiátoru má praktický vliv při montáži: čím hrubší radiátor, tím více vyčnívá od stěny a tím více musíte být opatrní při umístění nábytku. Při radiátoru typu 22 a šířce 1200 mm hovoříme o skutečně objemném kusu nábytku, který je třeba zahrnout do dispozice místnosti.

Najčastější otázky (FAQ)

Můžu otočit radiátor se spodním připojením naopak (hrdla nahoru)?

Ne, radiátory se spodním připojením jsou konstruované tak, aby voda vstupovala zdola a odcházela zdola, přičemž cirkulace probíhá přirozenou konvekcí přes panely nahoru. Otočení radiátoru by způsobilo nesprávnou cirkulaci vody a vzduch by se nedal odvzdušnit běžným způsobem. Pokud potřebujete horní připojení, zvolte radiátor s bočním nebo horním připojením.

Jaký je doporučený provozní tlak pro panelové radiátory?

Většina panelových radiátorů (včetně série 21VK) je testována na maximální zkoušební tlak 13 bar a povolený provozní tlak je 10 bar. V reálných domácích systémech se tlak pohybuje mezi 1,5 a 2,5 bar, což je hluboko pod maximem. Problémy s tlakem nastávají spíše při špatně nastavené expanzní nádobě nebo při poruše pojistného ventilu kotla.

Kolikrát za rok je třeba odvzdušnit radiátor?

V běžně fungujících uzavřených systémech stačí odvzdušnit jednou ročně – ideálně na začátku vytápěcí sezóny, kdy zapnete vytápění po letech. Pokud radiátor bzučí, klokotá nebo jeho horní část je zřetelně chladnější než dolní, odvzdušňujte okamžitě. Při nových instalacích odvzdušňujte po prvním naplnění a znovu po 48–72 hodinách provozu, kdy se vzduch usadí.

Je možné zapojit radiátor se spodním připojením bez termostatické hlavice?

Ano, termostatická hlavice není technicky povinná – termostatický ventil můžete nechat v plně otevřené poloze (nastavení na maximum) a regulovat jen průtok roháčkem nebo centrálním regulátorem kotla. Z hlediska energetické účinnosti to však není ideální: bez individuální regulace nemáte kontrolu nad teplotou v jednotlivých místnostech a zbytečně přehřáté vytápění spotřebuje více energie. Pro koupelny, kde se nechce montovat elektronická regulace, existují speciální vodoodolné termostatické hlavice s krytím IP 44.

Proč je můj nový radiátor při prvním spuštění hlučný?

Hluk při prvním spuštění nového radiátoru je normální a má několik příčin: roztahování kovů při zahřátí (jemné praskání), vzduch ve systému (klokotání nebo syčení) a případné usazeniny z potrubí, které se pohybují při prvním průtoku. Většina těchto hluků po odvzdušnění a několika dnech provozu úplně zmizí. Pokud hluk přetrvává dlouhodobě, zkontrolujte, zda není systém nedostatečně odvzdušněn nebo zda není průtok příliš vysoký (charakteristické šumění při příliš rychlém průtoku – řešení: mírně zaškrtit roháček).

Jak zjistím, zda je výkon radiátoru dostatečný, když mi v místnosti je stále zima?

Nejprve zkontrolujte, zda radiátor skutečně přehřívá – chytněte se ho rukou na vrcholu: pokud je stejně teplý jako dole, cirkulace funguje správně. Pokud je horní část studená, problém je v průtoku nebo odvzdušnění. Pokud je radiátor po celé ploše teplý, ale v místnosti je stále zima, výkon radiátoru je nedostatečný (nebo tepelné ztráty místnosti jsou vyšší než předpokládané – například přes nevyměněná okna, nedostatečnou izolací). V takovém případě doporučujeme buď přidat další radiátor, nebo vyměnit stávající za výkonnější typ (22 místo 21, nebo větší šířka). Například výměna Radiátoru 21VK 300 × 600 (447 W) za Radiátor 21VK 300 × 800 (596 W) přinese nárůst výkonu o třetinu při stejné výšce a minimálních zásazích do rozvodů.

Závěr: co si zapamatovat při radiátorech se spodním připojením

Radiátory se spodním připojením jsou dnes de facto standardem moderního vytápění – a ne bez důvodu. Skrytí rozvodů v podlaze, jednoduchá montáž, kompaktní vzhled a spolehlivá provozní spolehlivost z nich dělají volbu, kterou oceníte roky bez zbytečných starostí. Zároveň platí, že kvalitní instalace a správné nadimenzování výkonu jsou základem spokojného výsledku.

Pokud jste při čtení tohoto článku narazili na otázku, kterou jsme nestihli podrobně zodpovědět, podívejte se na ostatní témata v našem Vědomostním centru – například Časté poruchy radiátorů se spodním připojením a jak je odstranit nebo Odvzdušnění a nastavení průtoku při radiátorech se spodním připojením. Celá kategorie radiátorů se spodním připojením na atria.sk nabízí i praktické filtry podle výkonu, výšky a šířky, takže najít správný kus pro vaši místnost je otázka několika kliků.

Máte otázku k této tématu?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vaší domácnosti? Napište nám - rádi poradíme.