Jak nastavit regulátor slunečního systému pro maximální účinnost

Produkty teprve připravujeme.

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Jak nastavit regulátor solárního systému pro maximální účinnost

Solární termický systém je jen tak dobrý, jako je dobře nastavený jeho regulátor. Můžete mít na střeše ty nejlepší ploché kolektory nebo trubkové vakuové kolektory, výkonné oběhové čerpadlo a dobře izolovaný zásobník – a přesto bude systém pracovat s výrazně nižší účinností, pokud regulátor nemá správně nastavené parametry. Z praxe vím, že většina problémů s výkonem solárních systémů nevychází z chybného hardwaru, ale z podceňovaného nastavení řídicí jednotky. V tomto článku rozberu nastavení regulátoru do hloubky – od základních principů, přes konkrétní hodnoty teplot a diferenciálů, až po pokročilé funkce, které mnozí instalatéři ani nevyužívají.

Pokud zvažujete, jaký regulátor k vašemu systému vybrat, doporučuji si nejprve přečíst související články Jak vybrat řídicí jednotku pro solární systém a Jaký regulátor potřebujete k solárním kolektorům – výběr podle počtu kolektorů a zásobníků. Tento článek předpokládá, že regulátor a čerpadlovou jednotku už máte nainstalovanou a chcete z nich vytáhnout maximum.

Základní princip regulace – diferenční teplota

Každý solární regulátor pracuje na principu diferenční regulace. Má dva hlavní teplotní vstupy: čidlo na kolektoru (typicky na výstupu z kolektorového pole, případně přímo na absorbéru) a čidlo v zásobníku (typicky v dolní třetině zásobníku, kde vstupuje studená voda). Regulátor spustí čerpadlo v okamžiku, kdy rozdíl teplot mezi kolektorem a zásobníkem dosáhne nastavenou hodnotu – takzvaný zapínací diferenciál. Čerpadlo poté běží, dokud se tento rozdíl nezníží na vypínací diferenciál.

Toto je základ, který pochopí každý. Ale právě v konkrétních hodnotách těchto diferenciálů a v dalších funkcích leží obrovský prostor na optimalizaci.

Zapínací a vypínací diferenciál – jaké hodnoty nastavit

Zapínací diferenciál (ΔT zapnutí) je rozdíl teplot, při kterém regulátor spustí oběhové čerpadlo. Vypínací diferenciál (ΔT vypnutí) je rozdíl, při kterém čerpadlo zastaví. Správné nastavení těchto dvou hodnot má zásadní vliv na celkovou energetickou bilanci systému.

Zapínací diferenciál: Většina regulátorů je z výroby nastavena na hodnotu 5–8 °C. V praxi je optimum zvyčejně 6–8 °C. Pokud nastavíte nižší diferenciál (např. 3–4 °C), čerpadlo se bude spouštět příliš brzy – v okamžiku, kdy kolektor ještě není dostatečně teplý a tepelné ztráty v potrubí vlastně „přejedou" malý tepelný zisk. Výsledkem je paradoxně nižší výkon systému a zbytečná spotřeba elektriny na pohon čerpadla.

Vypínací diferenciál: Typické nastavení je 2–4 °C. Zde je důležité pochopit, proč není vhodné nastavit stejnou hodnotu jako zapínací diferenciál – vznikl by takzvaný jev „blikání" (chattering), kdy by čerpadlo střídavě zapínalo a vypínalo v krátkém intervalu. Minimální rozdíl mezi zapínacím a vypínacím diferenciálem by měl být aspoň 3–4 °C. Pokud zapínáte při 8 °C, vypínáte při 4 °C.

Z praxe: na zakázce s trojkolektorovým systémem a 300-litrovým zásobníkem jsme původně měli nastavený zapínací diferenciál 4 °C. Systém startoval při každém mírně proměnlivém oblačném dni desítkykrát za hodinu. Po přestavení na 8 °C (zapínání) a 4 °C (vypínání) se denní produkce tepla zvýšila o měřitelných 8–12 %, což zákazník cítil i na hodnotách v zásobníku koncem dne.

Maximální teplota zásobníku (funkce Tmax zásobníku)

Každý dobrý regulátor obsahuje ochrannou funkci, která zastaví čerpadlo v okamžiku, kdy zásobník dosáhne nastavenou maximální teplotu. Toto chrání zásobník před přehřátím, předchází plavké parizaci (přehřátí tekutiny v zásobníku) a chrání magnesiovou anodu.

Pro běžný kombinovaný zásobník na teplou užitkovou vodu se maximální teplota zásobníku nastavuje na 70–80 °C. Někteří provozovatelé nastavují 60 °C s argumentem, že vyšší teploty zvyšují usazeniny vodního kamene a degradují anodu. Jiní preferují 75 °C právě kvůli hygienické bezpečnosti (Legionella pneumophila hynie při 60 °C po 32 minutách, při 70 °C téměř okamžitě). Kompromis, se kterým se nejčastěji setkávám na zakázkách, je nastavení 65–70 °C – dostatečná zásoba tepla, primeraná ochrana materiálu zásobníku.

Pokud máte zásobník se dvěma výměníky (spodní solární, horní kotlový) nebo tzv. kombizásobník pro solární podporu vytápění, maximální teplota může být nastavena vyšší – až 80–90 °C, protože zásobník je dimenzovaný na takové teploty a teplo se využívá i na vytápění.

Maximální teplota kolektoru (funkce Tmax kolektoru – ochrana před stagnací)

Méně využívaná, ale velmi důležitá funkce: maximální teplota kolektoru (Tmax kolektoru nebo „stagnační ochrana"). Když zásobník dosáhne Tmax zásobníku a nemá kam odovzdávat teplo, v kolektoru teplota dál stoupá. U plochých kolektorů může dosáhnout 180–220 °C, u trubkových vakuových kolektorů až přes 250 °C. Tato stagnační teplota je pro solární kapalinu velmi škodlivá – dochází k její degradaci, ztrátě protikorozních inhibitorů, v horším případě k vytvoření páry v systému.

Regulátory s touto funkcí umožňují nastavit horní hranici teploty kolektoru (např. 130 °C u plochých kolektorů). Když kolektor dosáhne tuto hodnotu, regulátor spustí čerpadlo i přesto, že zásobník je plný – teplo se odovzdá do zásobníku přes bypass nebo se jednoduše chladí kolektor cirkulací. Některé regulátory mají i funkci nočního chlazení (noční bypass), která v noci pustí chladnou vodu z kolektoru zpět, čímž chladí zásobník a uvolní kapacitu pro další den.

Ochrana proti mrazu – funkce Tmin kolektoru

Tato funkce je kriticky důležitá v českých klimatických podmínkách, kde není výjimkou, že teploty v březnu nebo listopadu klesnou v noci pod nulu. Regulátor sleduje teplotu kolektoru a když klesne pod nastavenou hodnotu (typicky 3–5 °C), spustí čerpadlo na krátké impulsy nebo trvale, aby cirkulací teplé vody ze zásobníku zahřál potrubí a kolektor a předešel zamrznutí.

Tato funkce je sekundární ochranou – primární je správné naplnění systému solární kapalinou s dostatečnou mrazuvzdorností (minimálně do −28 °C pro české podmínky). Ochrana mrazem v regulátoru je záchranná síť pro případ, že koncentrace glykolové směsi není ideální. Nastavte Tmin kolektoru na 3 °C – při této hodnotě je solární kapalina ještě tekutá a čerpadlo zajistí cirkulaci bez problémů.

Nastavení průtoku – podceňovaný parametr

Průtok solární kapaliny kolektory přímo ovlivňuje teplotní gradient a tím i celkovou účinnost systému. Rozlišujeme dva základní přístupy:

High-flow (vysoký průtok): 40–60 litrů za hodinu na každý m² kolektoru. Kapalina prochází rychle, odchází z kolektoru relativně chladnější (rozdíl vstup/výstup jen 5–10 °C), ale kolektor pracuje při nižší průměrné teplotě → nižší ztráty do okolí → vyšší účinnost kolektoru. Vhodné pro ploché kolektory, větší systémy.
Low-flow (nízký průtok): 15–25 litrů za hodinu na m² kolektoru. Kapalina se ohřeje na větší teplotní skok (15–25 °C), zásobník se ohřívá stratifikovanější. Vhodné pro vakuové trubkové kolektory, menší rodinné systémy s dobře stratifikovaným zásobníkem.

Pro konkrétní příklad: systém se 4 m² plochých kolektorů (two-panel set) by měl mít průtok v rozsahu 160–240 l/h při high-flow nebo 60–100 l/h při low-flow. Průtok nastavujete mechanicky na rotametru (přítokoměru) v čerpadlové jednotce. Na měření a kontroly průtoku slouží elektronický přítokoměr pro GH 26, který umožňuje přesné odečtení průtoku přímo na displeji bez nutnosti odhadu na škálové stupnici.

Moderní regulátory umožňují i elektronickou regulaci průtoku – čerpadlo pracuje s proměnnými otáčkami (EC motor), přičemž regulátor sám mění průtok podle aktuální irradiance. Takové řešení najdete například v solární čerpadlové řídicí jednotce ZPS 18e - 01 ECO, která kombinuje regulaci s integrovaným EC čerpadlem s nastavitelnými otáčkami – výsledkem je mnohem plynulejší a energeticky úspornější provoz v porovnání s jednotáčkovými čerpadly.

Funkce zvyšování teploty zásobníku (termostatická funkce – ochrana proti legionelám)

Mnohé regulátory, včetně Euroster 813 Solar, obsahují funkci periodického termostatického ohřevu zásobníku. Jedná se o tzv. antilégiónní funkci: jednou týdně (nebo v nastaveném intervalu) regulátor donutí zásobník dosáhnout teplotu alespoň 60 °C – a to nejen ve spodní části, ale v celém objemu. Tato funkce spolupracuje s elektrickým záložním vytápěním zásobníku nebo s kotlem.

Pro správné nastavení: teplota anti-Legionella ohřevu by měla být min. 60 °C (ideálně 65 °C), doba udržení min. 30 minut, interval aktivace 1× za 7 dní. V letních měsících, kdy solární systém zásobník pravidelně ohřeje na 65+ °C, je tato funkce splněna automaticky – regulátor to rozpozná a zbytečný ohřev nespuští.

Nastavení čerpadlových otáček a regulace výkonu čerpadla

Klasická jednotáčková čerpadla (většina starších systémů) nemají možnost regulace. Moderní EC čerpadla s měnitelnými otáčkami (3 fixní stupně nebo plynulá regulace) umožňují přizpůsobit průtok aktuálním podmínkám. Regulátory s touto schopností používají různé strategie:

Pevné otáčky (Stage 1/2/3): Manuálně nastavíte stupeň otáček. Jednoduchá, ale nepružná metoda.
Teplotně řízená regulace otáček (PWM): Regulátor zvyšuje otáčky lineárně s rostoucím diferenciálem teplot T1−T2. Čím větší rozdíl, tím vyšší průtok. Velmi efektivní – čerpadlo pracuje naplno jen tehdy, když to situace vyžaduje.
Konstantní delta-T regulace: Regulátor udržuje konstantní teplotní rozdíl mezi vstupem a výstupem kolektoru měněním otáček. Ideální pro optimalizaci účinnosti kolektoru.

Solární čerpadlová jednotka ZP2-12 ECO je příkladem jednotky, kde je oběhové čerpadlo integrováno přímo s hydraulickým blokem – taková kompaktní konstrukce minimalizuje hydraulické ztráty a usnadňuje nastavení průtoku na integrovaném rotametru.

Pokročilé funkce – dva zásobníky, bypass, prioritizace

Pokud máte systém s více zásobníky nebo kombizásobníkem pro vytápění a TÚV, nastavení regulátoru se výrazně komplikuje. Regulátory pro taková zapojení musí řešit, do kterého zásobníku v daném okamžiku směrovat teplo.

Strategie plnění zásobníků:

Sériové plnění: Nejprve se plní zásobník č. 1 (např. TÚV) na Tmax, poté regulátor přepíná 3-cestným ventilem na zásobník č. 2 (např. vytápěcí). Vhodné, když je TÚV prioritou.
Paralelní plnění: Oba zásobníky se ohřívají současně. Vhodné při dostatečném výkonu kolektorového pole.
Prioritizace podle teploty: Regulátor směruje teplo do zásobníku s nižší teplotou – rychleji reaguje na potřebu TÚV, ale méně efektivně pro akumulaci.

Nastavení pro dvojzásobníkový systém: Euroster 813 Solar podporuje až 3 čidla a řídí 3-cestný ventil – konfigurace je dostupná v menu „S2 mode". Pro komplexnější systémy (např. 2 kolektorová pole + 2 zásobníky + kotel) doporučujeme regulátory vyšší třídy, jaké najdete v článku Aký regulátor potřebuji k solárním kolektorům – výběr podle počtu kolektorů a zásobníků.

Nastavení ALEX HX10 a regulace MiniSOL – pro menší systémy

Pro menší rodinné systémy (1–2 kolektory, jeden zásobník) je ideálním řešením solární čerpadlová jednotka ALEX HX10 pro regulaci MiniSOL. Tato jednotka spojuje kompaktní hydrauliku s jednoduchou regulací a je navržena tak, aby obsluha základního nastavení trvala jednotky minut. Například jednoduchosti má dostatek parametrů pro správnou funkci: nastavení zapínacího a vypínacího diferenciálu, Tmax zásobníku, ochranu před mrazem i antilégionelovou funkci.

Při nastavování ALEX HX10 platí stejný postup jako u univerzálních regulátorů – na začátek doporučuji standardní hodnoty (ΔT zapnutí 8 °C, ΔT vypnutí 4 °C, Tmax zásobníku 70 °C), pozorování systému během prvních týdnů a případná jemná korekce podle výsledků.

Kalibrace čidel – základ správné regulace

Teplotní čidla (NTC nebo Pt1000) mohou mít výrobní rozptyl ±1–2 °C, po letech provozu může dojít i k posunu hodnot v důsledku oxidace kontaktů nebo mechanického poškození. Proto je kalibrace čidel důležitou, ale často přehlíženou částí nastavení.

Postup kalibrace je jednoduchý: změřte skutečnou teplotu na místě osazení čidla kalibrovaným teploměrem a porovnejte s hodnotou, kterou zobrazuje regulátor. Rozdíl zadejte jako korekci čidla (offset). Většina regulátorů umožňuje offset v rozsahu ±5 až ±10 °C v krocích po 0,5 °C.

Nejčastější problém z praxe: čidlo T1 na kolektoru je slabě přitlačeno k absorbéru nebo je špatně izolováno od okolního vzduchu. Výsledkem je, že regulátor vidí nižší teplotu, než je skutečná, čerpadlo se spouští pozdě a denní zisk je nižší. Správné osazení čidla – v pouzdře přímo na absorbéru, dobře tepelně izolované od okolního ovzduší – je základním předpokladem přesné regulace.

Postup prvního uvedení do provozu – krok za krokem

Po instalaci a naplnění solárního okruhu kapalinou postupujte při nastavení regulace takto:

Kontrola umístění čidel. T1 musí být na výstupu z kolektoru (nebo přímo na absorbéru), T2 ve spodní třetině zásobníku solárního výměníku. Zkontrolujte pevnost kontaktů.
Zapněte regulaci a zkontrolujte zobrazené teploty. Pokud je systém studený (ráno před slunce), T1 a T2 by měly být blízko sebe. Výrazný rozdíl (>10 °C bez slunce) naznačuje chybu čidla nebo kontaktů.
Nastavte základní parametry: ΔT zapnutí = 8 °C, ΔT vypnutí = 4 °C, Tmax zásobníku = 70 °C, Tmin kolektoru (protimraz) = 3 °C.
Nastavte průtok na rotametru podle výkonu systému (40–50 l/h na m² při high-flow).
Manuálně spusťte čerpadlo (testovací mód) a zkontrolujte, že kapalina proudí, rotametr ukazuje správný průtok, nejsou vidět vzduchové bubliny v pohledovém skle.
Vzduchové vybití systému: Nechte čerpadlo běžet 15–30 minut v manuálním módu a sledujte, zda průtok neukazuje pulzování (znak vzduchových bublin). Pokud ano, otevřete odvzdušňovací ventil na čerpadlové jednotce.
Přepněte na automatický mód a monitorujte chování systému během prvního slunečného dne.
Po 2–3 týdnech zkontrolujte logy (pokud regulace má funkci záznamu) nebo ručně zaznamenejte teplotu zásobníku ráno a večer. Na základě toho jemně doladěte parametry.

Více o samotné montáži čerpadlové jednotky najdete v článku Montáž solární čerpadlové jednotky krok za krokem.

Typické chyby při nastavení a jejich projevy

Z praxe jsem sestavil seznam nejčastějších chyb nastavení, se kterými se setkávám při servisních výjezdech:

Příliš nízký zapínací diferenciál (2–3 °C): Čerpadlo startuje příliš brzy, při mraky, čerpadlo běží i přesto, že zásobník je teplejší než kolektor. Kapalina ze zásobníku teplo vlastně odvádí zpět kolektoru. Projevuje se tím, že zásobník se večer nestihne nahrát na dostatečnou teplotu.
Čidlo T2 v horní části zásobníku: Regulace si myslí, že zásobník je teplý, i když spodní (solární) část je studená. Čerpadlo se spouští pozdě nebo vůbec.
Chybějící ochrana před mrazem: V českých meziobdobích (jaro, podzim) může dojít k zamrznutí kolektoru i za běžně vypadajících podmínek. Solární kapalina bez dostatečného glykolového obsahu + vypnutá protimrazová funkce = drahá oprava.
Tmax zásobníku nastavená příliš vysoko (95+ °C): Zásobník se přehřívá, solární kapalina začíná stagnovat, ve systému se tvoří párové bubliny. Čerpadlo se snaží přetlačit páru → hlučná provoz, opotřebení čerpadla.
Průtok nastavený příliš nízko: Kapalina se přehřívá už v kolektoru, na výstupu je teplota 95+ °C při normálním osvětlení → stagnace, degradace glykolové směsi.
Zapomenutá kalibrace čidel po zimním servisu: Po výměně čidla nebo po odpojení konektorů je nutné znovu zkontrolovat offset čidel.

Podrobnější přehled poruch a jejich diagnostiku najdete v článku Časté poruchy solárních regulací a čerpadlových jednotek.

Monitoring a hodnocení výkonu systému

Správně nastavený systém by měl v brněnské klimě (referenční lokalita SK) produkovat u plochých kolektorů cca 350–450 kWh/m²/rok využitelného tepla. Pro vakuové trubicové kolektory je to 450–600 kWh/m²/rok. Pokud váš systém tyto hodnoty výrazně zaostává, problém může být v nastavení, ve stavu kolektorů, ve stavu solární kapaliny nebo v kombinaci více faktorů.

Regulace s funkcí výpočtu výnosu tepla (měří průtok × teplotní rozdíl a počítá kWh) dokážou tyto data přímo zobrazit. Na přesné měření průtoku ve systému slouží elektronický průtokoměr pro GH 26 – v kombinaci s teplotními čidly umožňuje i výpočet skutečného tepelného výkonu v reálném čase.

Dobrý návyk: raz za měsíc si zapište teplotu zásobníku ráno (před slunce) a teplotu zásobníku večer (po západu slunce) za jasného slunečného dne. Rozdíl teplot × objem zásobníku × měrná tepelná kapacita vody (4 186 J/kg·K) = hrubá energie nazbíraná za den. Pokud toto číslo začne klesat, je čas na kontrolu systému.

Sezónní optimalizace nastavení

Ideální regulace by měla mít o něco jiná nastavení v létě a v zimě/meziobdobí. Konkrétně:

Léto: Zvyšte Tmax zásobníku na 75–80 °C (pokud to zásobník dovolí), zapněte noční chlazení/bypass, zkontrolujte stav solární kapaliny – v létě je nejvyšší stres pro kapalinu.
Jaro/pozim: Snížte Tmax zásobníku na 65–70 °C, aktivujte protimrazovou ochranu (Tmin kolektoru = 3 °C), zkontrolujte koncentraci glykolové směsi před zimou (min. −28 °C).
Zima (pokud systém zůstává v provozu): Zvyšte zapínací diferenciál na 10–12 °C – v zimě jsou tepelné ztráty v potrubí vyšší a kratší spuštění čerpadla by byly ztrátová. Protimrazová ochrana musí být aktivní.

Nejčastější otázky (FAQ)

Jaký zapínací diferenciál nastavit na solární regulaci pro typický rodinný dům?

Pro většinu rodinných systémů s 2–4 kolektory a jedním zásobníkem platí osvědčená hodnota zapínacího diferenciálu 6–8 °C a vypínacího diferenciálu 3–4 °C. Nižší hodnoty zapínacího diferenciálu (3–4 °C) jsou vhodné jen pro systémy s velmi krátkým potrubím (např. kolektor přímo nad zásobníkem), kde jsou tepelné ztráty potrubí minimální. Ve většině případů však nižší zapínací diferenciál systém neoplatí a sníží celkovou roční produkci.

Proč se mi zásobník v létě nezahřeje nad 50 °C, i když slunce svítí celý den?

Nejčastější příčinou je příliš vysoká hodnota Tmax zásobníku v regulaci (např. 90 °C) při současně nízké skutečné teplotě zásobníku – to samo o sobě není problém. Ale pokud zásobník i přesto slunce stagnuje na 50 °C, zkontrolujte umístění čidla T2 – pokud je v horní části zásobníku, regulace si myslí, že zásobník je teplý, i když spodní solární zóna je studená. Přesuňte čidlo T2 do spodní třetiny zásobníku. Další příčinou může být nedostatečný průtok (rotametr ukazuje příliš nízkou hodnotu) nebo vzduch ve systému.

Je normální, že regulace spouští čerpadlo i krátko po západu slunce?

Ano, je to normální chování – jde o tzv. ochlazování absorbéru. Po západu slunce kolektor rychle odevzdává nahromaděné teplo – pokud je stále teplejší než zásobník o více než zapínací diferenciál, čerpadlo ještě běží a sbírá zbytkové teplo. Toto je žádoucí a zvyšuje denní výnos. Čerpadlo by se mělo zastavit do 30–60 minut po západu slunce. Pokud běží celou noc, problém je v čidlech nebo v nastavení diferenciálů.

Jak zjistím, že moje solární kapalina je ještě v dobrém stavu?

Základní kontrola: odeberte vzorek kapaliny a změřte pH papírkem – správná solární kapalina na bázi propylénglykolů by měla mít pH 7,5–9. Pokud je pH pod 7, kapalina je kyselá a degradovaná – agresivně působí na kov a gumu ve systému a musí se vyměnit. Dále zkontrolujte refraktometrem koncentraci glykolové směsi – měrná hodnota by měla odpovídát ochraně aspoň do −28 °C. Kapalinu doporučujeme vyměnit každých 5–8 let při běžné provozu. Více o servisu v článku Údržba a servis solární čerpadlové jednotky.

Regulace hlásí chybu „krat. čidla“ nebo „prerušení čidla“ – co to znamená?

Chyba „krat čidla“ zvyčejně znamená, že odpor NTC čidla klesl pod minimální hodnotu – příčinou může být průraz izolace kabelu, vlhkost v konektoru nebo poškozené čidlo. Chyba „prerušení čidla“ naopak signalizuje, že obvod je přerušený – přetržený kabel, vytržený konektor nebo zničené čidlo. V obou případech regulace nespuští čerpadlo (bezpečnostní režim), což je správné. Zkontrolujte konektory, změřte odpor čidla při místní teplotě (NTC 10k by měl mít při 25 °C ~10 kΩ, Pt1000 při 0 °C ~1000 Ω) a porovnejte s tabulkou výrobce. Více o diagnostice čidel v článku Časté poruchy solárních regulací a čerpadlových jednotek.

Oplatí se kupovat regulátor s dataloggerem a Wi-Fi monitoringem?

Pro běžného domácího uživatele je to spíše pohodlná funkce než nutnost. Ale z dlouhodobého pohledu: regulátory s historií teplot a výkonu vám umožní odhalit problémy (pokles výkonu, nestabilní chování) o mnohem dříve, než je zaznamenáte ručně. Pokud máte větší systém (5+ kolektorů), zásobník nad 500 litrů nebo kombinovaný systém pro TÚV a vytápění, datalogger se vyplatí jednoznačně – umožní vám optimalizovat nastavení na základě reálných dat, ne odhadů. U menších systémů postačí základní regulace s dobrým nastavením.

Závěr – dobře nastavený regulátor se vyplatí několikanásobně

Správné nastavení regulátoru solárního systému není jednorázová záležitost – je to proces, který si v prvním roce provozu vyžaduje trochu pozornosti a ochoty doladit parametry podle reálných výsledků. Z mé praxe vyplývá, že většina systémů funguje se „ze výroby“ nebo „od instalatéra“ nastavenými hodnotami, které jsou i když bezpečné, ne optimální. Jemné doladení zapínacího diferenciálu, správné umístění čidla T2, nastavení průtoku a aktivace pokročilých funkcí mohou zvýšit roční výnos tepla o 10–20 % bez jakékoli hardwarové změny.

Pro správný výběr regulátoru a čerpadlové jednotky si přečtěte komplexní přehled dostupný v kategorii řídicí jednotky – najdete tam řešení pro jednoduché rodinné instalace i pro komplexní vícekruhové systémy s podporou vytápění. Pokud máte pochyby o tom, jaký typ regulátoru je pro váš konkrétní systém správný, doporučuji přečíst i článek Rozdíl mezi solární čerpadlovou jednotkou a samostatným regulátorem – objasní, kdy je výhodnější sáhnout po kompaktní čerpadlové jednotce s integrovaným regulátorem a kdy je lepší samostatný regulátor s externím čerpadlem.

Máte otázku k této tématu?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vaší domácnosti? Napište nám - rádi poradíme.