Časté otázky o solárních systémech a kolektorech

Solární systémy na ohřev vody patří mezi témata, o kterých se u nás mluví hodně, ale jasnou a stručnou odpověď na konkrétní otázku často najdete jen těžko. Zákazníci se nás ptají na to samé dokola – jaký je rozdíl mezi plochým a vakuovým kolektorem, proč potřebují speciální solární zásobník, jak přesně funguje řízení čerpadla, jakým potrubím vést rozvod ze střechy, jak se kolektory kotví na různé typy střech, nebo proč má solární okruh vlastní expanzní nádobu. V tomto článku jsme sesbírali nejčastější otázky o solárních sestavách a odpovídáme na ně přehledně, s odkazy na podrobnější témata i konkrétní produkty.

Solární systém na ohřev teplé užitkové vody (teplovodní solární sestava) je investice, která se vyplatí hlavně tam, kde je střecha orientovaná na jih, jihovýchod nebo jihozápad a kde je dostatek volné plochy na kolektory. Není to zázračné řešení, které nahradí kotl nebo tepelné čerpadlo – je to doplněk, který dokáže výrazně zlehčit hlavní zdroj tepla hlavně v teplejších měsících roku. Právě proto je důležité pochopit, co od takové sestavy realisticky čekat a jak jednotlivé komponenty spolu fungují.

Nižší najdete odpovědi rozdělené do tematických oblastí – od principu fungování přes výběr typu kolektoru, zásobníku, řízení, potrubí až po uchycení na střechu a plnění okruhu. Na konci článku je i samostatná FAQ sekce s krátkými odpověďmi na doplňkové otázky a dva reálné příklady z praxe.

Co přesně je solární systém na ohřev vody a co od něj mohu čekat?

Solární systém tvoří čtyři základní komponenty, které spolu spolupracují.

Solární systém na ohřev vody (teplovodní solární sestava) se skládá ze čtyř základních částí: solárních kolektorů umístěných na střeše, které zachytávají sluneční záření a ohřívají tepelnou kapalinu (směs vody a nemrznoucí látky), solárního zásobníku s výměníkem tepla, čerpadlové jednotky, která zajišťuje oběh kapaliny mezi kolektorem a zásobníkem, a řídicí jednotky, která celý proces automaticky ovládá.

Důležité je hned na začátku zdůraznit jednu věc, na kterou se ptá téměř každý zájemce: solární systém doplňuje hlavní zdroj tepla – tedy plynový nebo kondenzační kotl, tepelné čerpadlo nebo elektrický kotl – nenahrazuje ho plně. Nejvíce dokáže pokrýt potřebu ohřevu teplé užitkové vody právě v letních měsících, kdy je slunečního záření dostatek a teploty venku jsou vysoké. V zimních měsících, kdy je slunečního světla málo a venkovní teploty nízké, solární systém přispívá k ohřevu vody jen částečně a hlavní práci dál zajišťuje kotl nebo jiný zdroj tepla.

Pokud uvažujete nad tím, zda se vám solární systém vyplatí a jaký typ sestavy zvolit právě pro váš dům, doporučujeme si přečíst podrobný návod Jak vybrat solární systém na ohřev vody, kde najdete kompletní postup krok za krokem včetně doporučení podle velikosti domácnosti a orientace střechy. Pokud zvažujete kombinaci solárního ohřevu s existujícím kotlem, podívejte se také na téma Solární ohřev jako doplněk ke kotlu, kde vysvětlujeme, jak obě zařízení spolupracují během roku.

Co je rozdíl mezi plochými a vakuovými kolektory a které si vybrat?

Toto je pravděpodobně nejčastější otázka, kterou od zákazníků slyšíme. Na trhu jsou zásadně dva typy solárních kolektorů – ploché a vakuové (trubkové) – a každý má své výhody i omezení.

Porovnání dvou základních typů solárních kolektorů.

Ploché kolektory mají absorpční plochu pokrytou tvrzeným sklem, uloženou v izolovaném hliníkovém rámci. Jsou konstrukčně jednodušší, mechanicky odolnější – například vůči krupobití nebo mechanickému nárazu – a zpravidla levnější než vakuové kolektory. V našich klimatických podmínkách běžně plně postačují na ohřev teplé užitkové vody a jsou proto nejčastější volbou pro rodinné domy.

Vakuové (trubkové) kolektory dosahují vyšší účinnost hlavně při nízkých venkovních teplotách a při nižší intenzitě slunečního záření – tedy v období, kdy ploché kolektory už ztrácejí výkon. Tato vlastnost je výhodná hlavně tam, kde se počítá s využitím solární energie i mimo letní sezónu, například na částečný přispěvok k vytápění. Nevýhodou je vyšší nákupní cena a větší křehkost konstrukce v porovnání s plochými kolektory.

Volba mezi oběma typy tedy není otázkou „který je lepší“ obecně, ale spíše otázkou, na co přesně má systém sloužit a jaký je rozpočet. Kompletní porovnání s konkrétními doporučeními najdete v článku Ploché vs. vakuové solární kolektory.

Proč sluneční zásobník není jen běžný ohřívač vody navíc?

Další běžnou otázkou je: „Můžu použít běžný ohřívač vody, nebo opravdu potřebuji speciální sluneční zásobník?" Odpověď je jednoznačná – sluneční zásobník má oproti běžnému ohřívači vody navíc aspoň jeden výměník tepla, který je připojen k solárnímu okruhu. Velmi často má takový zásobník dokonce dva výměníky – jeden pro solární okruh a druhý pro dohřev kotlem, kdy sluneční energie na dohřátí vody nestačí.

Princip je nepřímý ohřev: voda určená k spotřebě (teplá užitková voda) se ohřívá nepřímo, přes stěnu výměníku. Samotná solární kapalina cirkuluje odděleně, v uzavřeném okruhu, a nikdy nepřichází do přímého kontaktu s užitkovou vodou, kterou si například zapnete v koupelně. Toto oddělení je důležité i z hygienického hlediska, protože tepelně přenášející kapalina obsahuje nezmrazující složku, která by v pitné vodě neměla být.

Při výběru správní velikosti a konfigurace zásobníku (počet výměníků, objem podle počtu lidí v domácnosti) se vyplatí postupovat systematicky – podrobný návod najdete v článku Jaký sluneční zásobník potřebujete.

Jak funguje řízení solárního okruhu a kdy se skutečně spustí čerpadlo?

Solární systém není zapnutý nepřetržitě – to by nedávalo smysl, protože v noci nebo při zataženém nebi by čerpadlo jen zbytečně cirkulovalo studenou kapalinu a odebíralo by teplo ze zásobníku místo toho, aby ho do něj dodávalo. Právě proto má každá solární sestava řídicí jednotku.

Řídicí (solární) jednotka porovnává pomocí čidel teplotu na kolektoru a teplotu ve zásobníku. Když je kolektor teplejší než zásobník o přednastavený rozdíl (typicky několik stupňů Celsia), jednotka zapne obehové čerpadlo solární skupiny a teplo se začne přenášet do zásobníku. Když je rozdíl příliš malý nebo je zásobník teplejší než kolektor – například v noci – čerpadlo zůstává vypnuté.

Fyzicky se o samotný obeh stará čerpadlová jednotka (často nazývaná také solární čerpadlová skupina nebo solární stanice). Obsahuje obehové čerpadlo, uzavírací ventily, teploměry a manometry na kontrolu provozních hodnot a pojistný ventil pro případ přeměrného tlaku. Všechny tyto komponenty jsou obvykle seskupeny v jednom kompaktním bloku, což výrazně usnadňuje montáž i pozdější servis, protože technik nemusí hledat jednotlivé prvky rozmístěné po celém okruhu.

Je-li vás zájem podrobnější, jak přesně řídicí jednotky a čerpadlové skupiny fungují, jaké mají nastavení a na co si dát pozor při výběru, přečtěte si Řídicí jednotky a čerpadlové skupiny solárních systémů.

Jakým potrubím vést rozvod mezi kolektorem a technickou místností?

Rozvod mezi solárními kolektory na střeše a technickou místností, kde je zásobník a čerpadlová jednotka, lze řešit dvěma základními způsoby. Prvním je klasické měděné nebo nerezové potrubí, které se na míru montuje a následně izoluje tepelnou izolací odolnou vůči vysokým teplotám a UV záření (protože část potrubí může vést po vnější fasádě nebo střeše).

Druhou možností je předizolovaná flexi trubka 2v1 – ohybné dvojpotrubí, ve kterém jsou přívod i spiatočka vedeny v jednom už izolovaném plášti. Velkou výhodou tohoto řešení je zkrácení času montáže, protože se nemusí nic dodatečně izolovat přímo na střeše ani v šachtě – trubka se jednoduše protáhne z bodu A do bodu B a je hotovo. Při složitějších trasách s více zákrutami nebo delší vzdáleností to montéři ušetří výrazné množství času.

Spojovacím prvkem mezi tuhým potrubím a jednotlivými komponenty (kolektor, čerpadlová jednotka) se často používá ohybné nerezové potrubí, tzv. vlnovec. Díky své pružnosti kompenzuje drobné nepřesnosti při montáži a je odolné vůči vysokým teplotám, které může solární kapalina v létě při plném slunečním záření dosáhnout.

Více o obou řešeních, včetně toho, kdy se vyplatí sáhnout po klasickém potrubí a kdy po flexi trubce, najdete v článku Solární potrubí a nerezové vlnovce – jak fungují.

Jak se kolektory kotví na různé typy střech?

Další praktickou otázkou, která zaujímá téměř každého zájemce ještě před samotnou koupí: „Dá se to namontovat i na mou střechu?" Odpověď závisí od typu montážní konstrukce, která se volí přesně podle typu střechy a typu kolektoru.

Při šikmé střeše se kolektory kotví konstrukcí přizpůsobenou konkrétní krytině – škridla, plechová krytina nebo bobrovka si vyžadují odlišné uchapy, protože se liší způsob, jakým se dá bezpečně přikotvit do krovu bez poškození krytiny. Při ploché střeše se používá nastavitelná konstrukce, která kolektoru nastaví sklon – zvyčejně aspoň 15° – což je důležité hlavně kvůli samočistění povrchu kolektoru dešťovou vodou. Bez dostatečného sklonu by se na kolektoru mohly dlouhodobě držet nečistoty a snižovat jeho účinnost. Třetí možností je uchycení na fasádu nebo přímo na zemi, což se využívá tam, kde střecha z různých důvodů není vhodná (nevhodná orientace, stín, statická zátěž).

Ve všech případech platí jedna důležitá zásada: montážní konstrukce musí přesně odpovídají rozměrům konkrétního typu a modelu kolektoru. Jedná se o nenáhradní díl, který „sedne na všechno" – při objednávce je tedy vždy třeba ověřit, že konstrukce je určena přesně pro váš model kolektoru a typ střechy.

Podrobný přehled možností uchycení pro všechny typy střech i fasádu najdete v článku Uchycení kolektorů – šikmá střecha, rovná střecha, fasáda.

Proč má solární okruh expanzní nádobu a jak se plní/odvzdušňuje?

Solární okruh je uzavřený, tlakový systém – podobně jako topný okruh v domě. Když se tepelně přenášená kapalina během slunečných dní zahřeje na vysoké teploty, její objem se při zahřátí zvětší. Aby tento nárůst objemu nezpůsobil nekontrolovaný nárůst tlaku v okruhu, je součástí systému expanzní nádoba, která tuto objemovou roztažnost kompenzuje.

Samotné plnění a odvzdušnění solárního okruhu probíhá podobně jako u klasického topného okruhu – prostřednictvím plnicích ventilů, ruční nebo elektrickou plnicí pumpou. Kapalina se vtláčí do okruhu pod tlakem a zároveň se z okruhu vytlačuje vzduch, který by jinak mohl způsobit vzduchové bubliny bránící správnému oběhu a přenosu tepla. Tato operace se provádí při první montáži, ale i při pravidelném servisu, protože tepelně přenášená kapalina se časem částečně degraduje a je třeba ji obnovit.

Kompletní postup montáže krok za krokem, včetně plnění a odvzdušnění, najdete v článku Montáž solárního systému – postup krok za krokem. Pokud řešíte už existující systém a chcete vědět, co dělat při servisu nebo při podezření z poruchy, podívejte se na Servis, plnění a časté poruchy solárních systémů.

Reálné příklady z praxe

Ceny jednotlivých komponentů solární sestavy se výrazně liší.

Příklad 1 – rodinný dům se starší plynovou kotelnou. Rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu, sedlová střecha orientovaná na jihovýchod, pokrytá štěrkem. Doteřejší ohřev teplé užitkové vody zajišťoval výhradně plynová kotelna, což v letních měsících znamenalo zbytečně vysokou spotřebu plynu jen pro ohřev vody na sprchování a běžné použití v kuchyni a koupelně. Po doplnění solární sestavy s rovinnými kolektory, solárním zásobníkem s dvěma výměníky, řídicí jednotkou a čerpadlovou skupinou se ohřev teplé vody v letních měsících přesunul téměř výhradně na solární systém – kotel se v tomto období zapínal jen ojediněle, například během delšího období zataženého počasí. Mimo letní sezóny solární systém naďákale přispívá částečně, ale hlavní zátěž přebírá kotel, přesně v souladu s tím, jak je tato kombinace obvykle navržena.

Příklad 2 – rekreační chatka s víkendovým využitím. Chatka využívaná hlavně během víkendů a letních měsíců, bez celoročního vytápění, s rovnou střechou. Protože objekt není obýván nepřetržitě a majitelé chtěli jednoduché a spolehlivé řešení bez nutnosti složitého ovládání, zvolili menší solární sestavu s rovinnými kolektory na nastavitelné konstrukci pro rovnou střechu (sklon nastavený na doporučených 15° kvůli samočistění), menším solárním zásobníkem a kompaktní čerpadlovou jednotkou. Řídicí jednotka automaticky zapíná a vypíná čerpadlo bez potřeby zásahu majitelů – ti při příjezdu na chatu najdou teplou vodu připravenou z akumulovaného tepla z předcházejících slunečných dní. Vzhledem k sezónnímu využití bylo pro ně klíčové, že celý systém funguje spolehlivě i bez pravidelné přítomnosti obsluhy.

Nejčastější otázky o solárních sestavách

Související témata

• Jak vybrat solární systém na ohřev vody
• Ploché vs. vákuové solární kolektory
• Jaký solární zásobník potřebujete
• Solární potrubí a nerezové vlnovky – jak fungují
• Řídicí jednotky a čerpadlové skupiny solárních systémů
• Uchycení kolektorů – šikmá střecha, plochá střecha, fasáda
• Solární ohřev jako doplněk k kotlu
• Montáž solárního systému – postup krok za krokem
• Servis, plnění a časté poruchy solárních systémů

Máte otázku k solárním systémům nebo kolektorům?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vaší domácnosti? Napište nám – rádi poradíme.

Jméno a příjmení Nevyplňujte toto pole:

Email

Zpráva