Zapojení manuálního termostatu na kotl a podlahové vytápění

Produkty teprve připravujeme.

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Zapojení manuálneho termostatu na kotol a podlahové kúrení – kompletný technický sprievodca

Manuálny termostat je jednoduchý, spolehlivý regulační prvek, který napříč svou zdánlivou jednoduchostí může být zapojen velmi různými způsoby – podle toho, zda ho připojujete na plynový kotol, elektrokotol, tepelné čerpadlo nebo systém podlahového vytápění s rozdělovačem a čerpadlem. Přesně zde vzniká nejvíce otázek a chyb, protože i zkušení instalatéři i domácí mistři si neuvědomují, že „termostat na kotol“ a „termostat na podlahové vytápění“ vypadají stejně, ale jejich zapojení se v mnoha detailích liší. Tento článek vám podrobně vysvětlí každou situaci, kterou jsem za roky praxe viděl – od jednoduchého dvojdrátového připojení přes svorkový panel kotle až po komplexnější systém s rozdělovačem, elektrotermickými hlavicemi a oběhovým čerpadlem.

Proč na zapojení záleží víc, než si většina lidí myslí

Termostat je ve své podstatě jen elektrický spínač. Když teplota v místnosti klesne pod nastavenou hodnotu, kontakt se uzavře a pošle signál – nebo přímo zapne zařízení. Když teplota dosáhne požadované úrovně, kontakt se otevře a zařízení vypne. Takovéto jednoduché „klikání“ ale musí být správně zapojeno do elektrické schémy konkrétního zařízení. Chybné zapojení může způsobit:

trvalé spínání kotla (kotel nepřestává hořet, i když v místnosti je dost tepla)
nespínání kotla vůbec (termostat neovládá nic, vytápění nejde)
poškození řídicí desky kotla (když přivedeme sítě napětí 230 V tam, kde má být jen 24 V signál)
spálení motoru oběhového čerpadla (když čerpadlo běží nepřetržitě bez logiky)
nesprávnou funkci podlahového vytápění – studené zóny, přehřátí betonové desky

Nehovím to, abych vás odrazil od vlastní instalace, ale abyste pochopili, proč je důležité přečíst si dokumentaci konkrétního kotla a konkrétního termostatu, než chytíte šroubovák.

Základy – co vlastně manuální termostat ovládá

Manuální termostat obsahuje bimetalový pás nebo plynem plněnou kapiláru, která při změně teploty mechanicky ovládá elektrický kontakt. Tento kontakt je buď normálně otevřený (NO – normally open) nebo normálně uzavřený (NC – normally closed). Většina místnostních termostatů pracuje s NO kontaktem – když je chladno, kontakt se uzavře a zavolá teplo. Některá zařízení (například podlahové systémy s ochranou před přehřátím) potřebují NC kontakt.

Běžný manuální termostat má na svorkovnici typicky 2 až 4 svorky. Nejčastější označení:

1 a 2 nebo C a NO – svorky spínacího kontaktu (Common a Normally Open)
N a L – nulový a fázový vodič (při termostatech, které potřebují napájení 230 V pro vlastní elektroniku nebo podsvícení)
1, 2, 3 – kde 1 je společná, 2 je NO a 3 je NC kontakt

Čistě mechanické termostaty (například Avansa TH1) nepotřebují vlastní napájení – celá jejich funkce je mechanická, kontakt jen přepíná. Naopak termostaty s LCD displejem nebo podsvícením (jako Avansa 2003) potřebují i napájení 230 V pro svou elektroniku, což přidává dvě další svorky.

Zapojení manuálního termostatu na plynový kotol

Toto je nejčastější scénář v českých domácnostech. Plynový kotol – ať už jde o kondenzační nebo atmosférický typ – má na své svorkovnici vyhrazené místo pro místní termostat. Obvykle je označeno jako TA, RT, TH nebo Room Thermostat. Na této dvojici svorek (nebo trojici, pokud podporuje OpenTherm) je při standardním zapojení přepážka (krátký kousek drátu nebo kovová sponka), která říká kotlu „žádná regulace, hoř neustále podle vlastního omezení“.

Postup zapojení termostatu na plynový kotol:

Vypněte kotol a jistič daného obvodu.
Otevřete panel kotla a najděte svorkovnici pro místní termostat – většina výrobců ji označuje piktogramem termostatu nebo zkratkou TA/RT.
Odeberte přepážkovou sponku nebo drát z těchto svorek.
Přiveďte dvojžilový kabel (minimálně 2 × 0,75 mm², doporučujeme 2 × 1,5 mm²) z místa instalace termostatu ke svorkovnici kotla.
Na straně kotla připojte oba vodiče na svorky TA (polarita zpravidla není důležitá, protože jde o suchý kontakt; ověřte v návodu konkrétního kotla).
Na straně termostatu připojte oba vodiče na svorky označené C a NO (nebo 1 a 2 – podle konkrétního modelu).
Upevněte termostat na zeď, zapněte jistič a kotol.
Nastavte termostat na teplotu vyšší, než je aktuální teplota v místnosti – kotol by měl naběhnout.

Důležité upozornění: Svorky TA na plynových kotlech jsou zpravidla nízkonapěťové bezpotenciálové – to znamená, že kotol sám přivádí malé napětí (typicky 24 V DC nebo signál od vlastní řídicí desky) a termostat ho jen přepáží nebo přerušuje. Nikdy na tyto svorky nepřivádějte 230 V! Spálíte řídicí desku, oprava může stát od 150 do 400 eur.

Pokud váš termostat má i napájecí svorky L a N (například pro podsvícení nebo displej), musíte přivést i sítě napájení 230 V – ale to jde na svorky L a N termostatu, ne do svorek TA kotla. Tedy potřebujete trojžilový kabel (fáze, nula, zem) plus dvojžilový signálový kabel – celkem pět vodičů. V praxi se to řeší čtyřžilovým kablem 4 × 1,5 mm² a jeden vodič (nula) se použije i pro signál, čímž ušetříte na délce.

Jak to vypadá v praxi – příklad z reálné zakázky

Zákazník měl starší plynový kotl Vaillant s atmosférickým hořákem a byl zvyklý regulovat teplotu otáčením kolečka přímo na kotli. Chtěl manuální termostat v obývací místnosti, protože kotelně je v suterénu a teplota v ní byla vždy o 6–8 °C vyšší než v obytné části. Výsledek? Kotl se vypínal příliš brzy, izby byly podchlazované. Nainstalovali jsme Euroster Q1 – jednoduchý, čistě mechanický termostat bez potřeby napájení. Stačil dvojžilový kabel 2 × 1,5 mm² v délce 12 metrů, svorky TA na kotli, kontakty 1-2 na termostatu. Od té chvíle kotl reaguje na skutečnou teplotu v místnosti, kde lidé žijí, ne na teplotu v kotelně.

Zapojení manuálního termostatu na podlahové vytápění

Podlahové vytápění je technicky bohatší systém a termostat tu musí ovládat více prvků najednou nebo jen jeden, podle toho, jak je systém navržený. Existují tři základní konfigurace, se kterými se setkávám v praxi:

Konfigurace 1: Termostat ovládá přímo elektrickou rohož nebo fólii

Elektrické podlahové vytápění (topná rohož nebo karbónová fólie) je nejjednodušší případ. Termostat tu nesvína signál pro kotl, ale přímo svína síťové napájení 230 V pro topný prvek. To znamená, že termostat musí být schopen přímo zatížit proud, který topný prvek odebírá.

Příklad výpočtu: Topná rohož v koupelně má výkon 150 W. Při 230 V to je proud 150/230 = 0,65 A. Termostat s kontaktem na 10 A to zvládne s obrovskou rezervou. Pokud ale máte rohože ve více místnostech zapojené na jeden termostat (například 800 W dohromady), proud je 800/230 = 3,5 A – stále v normě, ale musíte to zkontrolovat.

Zapojení: Termostat dostane napájení 230 V (L a N) a na výstupní svorky (OUT nebo LOAD) připojíte fázový vodič směřující k topnému prvku. Nulový vodič prochází přímo bez přerušení. Termostat tedy svína jen fázi, nula je vždy spojená. Mnohé termostaty na elektrické podlahové vytápění mají i svorku pro podlahový senzor (čidlo teploty podlahy) – to je samostatný tenký dvojvodičový kabel, který uložíte přímo do potěrní vrstvy mezi topnými šrouby.

Populární model pro tento typ zapojení v kombinaci se zemním čidlem je Saswell 919, který má vstup pro podlahový senzor i vstup pro vzduchové čidlo – můžete si vybrat, co bude řídit regulaci (teplota podlahy, teplota vzduchu, nebo kombinace obou s omezením max. teploty podlahy).

Konfigurace 2: Termostat ovládá čerpadlo systému podlahového vytápění

Při teplovodním podlahovém vytápění napojeném na kotl přes rozdělovač je situace složitější. Termostat může ovládat obehové čerpadlo přímo (při jednozónovém systému) nebo jen signalizovat kotlu, že je požadavek na teplo.

Pokud má systém jen jednu zónu (celý dům je jeden okruh podlahového vytápění), termostat může být zapojený tak, jako u běžného kotlu – signální výstup jde na svorky TA kotlu a čerpadlo běží automaticky s kotlem. Jednodušší a spolehlivější řešení pro rodinný dům.

Konfigurace 3: Termostat ovládá elektrotermické hlavice na rozdělovači (vícrozónový systém)

Toto je nejčastější situace v novostavbách. Rozdělovač podlahového vytápění má pro každou zónu (místnost) samostatný okruh s elektrotermickou hlavicí (aktuátorem). Každá hlavice je normálně uzavřená (NC) – bez napájení drží okruh uzavřený. Když dostane napájení 230 V, otevře se a pustí teplou vodu do dané zóny.

V takovém systému každý izbový termostat ovládá jednu nebo více hlavic dané zóny. Termostat dostane napájení (L a N) a když svína, odesílá fázi na elektrotermickou hlavicí. Kotl a čerpadlo bývají ovládány pomocí pomocného kontaktu (nejčastěji od hlavního termostatu nebo od kterékoliv aktivní zóny přes pomocné relé).

Pro takové zapojení jsou vhodné termostaty s výstupem 230 V přímo na hlavici. SALUS EUROTEMP RT 10 je klasický příklad – jednoduchý manuální termostat s napájecími svorkami 230 V a výstupem, který přímo svína hlavici.

Výběr kabelu a jeho vedení – praktické doporučení

Správný výběr kabelu je základem spolehlivé instalace. Pro signálové vedení termostatu (nízkonapěťové svorky kotle) postačí dvojžilový těsněný nebo netěsněný kabel s průřezem 2 × 0,75 mm² až 2 × 1,5 mm². Doporučuji 1,5 mm² i u kratších tras – při případné opravě nebo prodloužení jsou rezervy v pořádku. Pro přímé napájení 230 V (termostat ovládající elektrické vytápění nebo elektrotermické hlavice) musíte použít minimálně 3 × 1,5 mm² (fáze, nula, ochranný vodič PE).

Maximální délka signálového kabelu: Při nízkonapěťovém signálu (24 V DC od kotle) je doporučená maximální délka okolo 50–80 metrů při 1,5 mm² – což pro rodinný dům stačí vždy s rezervou. U delších tras (velké budovy, chaty) zvažte zvýšení průřezu nebo použití sběrnice (ale to je už mimo oblast manuálních termostatů).

Kabel vedte:

v oddělených lištách nebo trubkách od silnoproudových vedení (min. 50 mm oddělení, aby nedocházelo k rušení)
ak musíte kabel termostatické slučky křížit s 230 V vedením, křížte kolmo – nikdy rovnoběžně
kabel nezahřívejte – nevedte ho v blízkosti komínů, radiátorů nebo ohřívacího tělesa; termostat měří teplotu vzduchu a tepelné záření z kabelu nebo stěny může zkreslit měření

Kde umístit termostat – výška a poloha v místnosti

Poloha termostatu přímo ovlivňuje přesnost regulace. Ideální výška je 1,2 – 1,5 m od podlahy, na vnitřní stěně místnosti (ne na vnější stěně, kde jsou teplotní úniky). Termostat nesmí být:

za závěsem nebo v níši, kde neoběhne vzduch
přímo nad radiátorem nebo v proudu teplého vzduchu od vytápění
vystavený přímému slunečnímu záření
v blízkosti okna nebo dveří (studený proud vzduchu zkreslí měření)
na stěně, za kterou je neohřívaný prostor (garáž, vnější chodba)

Ideální umístění je zvyčejně v obývací místnosti nebo v chodbě, kde se teplota poměrně stabilně pohybuje a není ovlivněna lokálními zdroji tepla. Více o výběru správného místa pro termostat se dočtete v tématu Montáž manuálního termostatu krok za krokem v našem Vědomostním centru.

Speciální případy – elektrokotel, tepelné čerpadlo, infra vytápění

Elektrokotel

Elektrokotly zvyčejně mají stejné TA svorky jako plynové kotle, s tím rozdílem, že některé levnější modely nemají řídicí desku s nízkonapěťovým signálem, ale přímo spínají v obvodu řídicího relé 230 V. V takovém případě musí termostat být schopen přerušit 230 V obvod. Ověřte v dokumentaci kotle, zda je TA obvod bezpotenciálový nebo sítěový – je to zásadní rozdíl. Termostat na nízkonapěťové TA svorky je zbytečné a někdy i nebezpečné použít na 230 V TA obvod bez relé.

Tepelné čerpadlo

Tepelná čerpadla mají zvyčejně vlastní řídicí jednotku s vnitřním termostatem nebo OT (OpenTherm) sběrnicí. Pro přímé ovládání manuálním termostatem použijete svorky „Room thermostat" nebo „T1/T2" – jsou bezpotenciálové, stejný princip jako u plynového kotle. Pozor: tepelná čerpadla neznášají rychlé zapínání a vypínání – termostat s příliš malou hysterézií může způsobit časté krátké cyklování, což zkrátí životnost kompresoru. Hysteréze manuálního termostatu by měla být aspoň 0,5 °C, ideálně 1 °C. Více o hystérezii se dočtete v tématu Kalibrace a nastavení manuálního termostatu.

Infračervené panely a elektrické konvektory

Při infračervených panelech nebo elektrických konvektorech termostat přímo spíná sítěové napájení 230 V spotřebičů. Musíte sledovat maximální spínaný výkon – termostat musí mít dostatečný proudový rating kontaktu. Běžné termostaty zvládnou 10–16 A (2 300–3 680 W), což pro jeden panel (typicky 300–800 W) je bezpečně. U více panelů spojených na jeden termostat musí být celkový výkon menší než rating.

Testování po zapojení – jak ověřit správnou funkci

Po dokončení zapojení nezapínejte okamžitě na plnou provoz. Postupujte systematicky:

Vizuální kontrola: Zkontrolujte, zda jsou všechny vodiče pevně uchyceny v svorkách, žádné holé vodiče se nedotýkají kovu nebo sebe navzájem.
Měření izolačního odporu: Pokud máte multimetr, zkontrolujte, že mezi fází a nulovým vodičem není zkrat při vypnutém zařízení.
Test spínání bez zátěže: Zapněte jistič, nastavte termostat na maximum – kontakt by se měl zavřít. Na svorce NO termostatu byste měli měřit stejné napětí jako na vstupní svorce C (nebo uzavřený bezpotenciálový kontakt).
Test se zátěží (kotel/hlavička): Nastavte termostat na teplotu vyšší než aktuální a ověřte, že kotel naběhl nebo se hlavička otevřela (po 2–3 minutách normálně teplý rozdělovač na daném okruhu).
Test vypnutí: Nastavte termostat na minimum – kotel by měl do několika sekund zhasnout hořáky (může ještě dobehové čerpadlo běžet 3–10 minut, to je normální).
Dlouhodobé sledování: První 2–3 dny sledujte, zda se místnost drží v nastaveném rozsahu a kotel nezůstává v nepřetržitém provozu bez přestávky.

Pokud po zapojení kotel nezapíná nebo nevypíná, příčiny a řešení najdete detailně rozobrané v tématu Proč manuální termostat nespíná kotle – příčiny a řešení.

Typické chyby při zapojení – co jsem viděl v praxi

Za roky praxe se setkávám s několika chybami, které se opakují. Tady jsou ty nejčastější, aby jste je nemuseli dělat znovu:

Neodstranění přepájení na svorkách TA: Když se instaluje termostat, je třeba odstranit přepájení. Překvapivě velká část zákazníků to zapomene, a pak se diví, proč termostat nic nedělá – kotel běží bez ohledu na termostat i nadále.
Zapojení 230 V do nízkonapěťových svorek TA kotle: Například když mistr zamění svorkovnici kotle za síťovou zásuvku a přivádí 230 V. To okamžitě poškodí řídicí desku kotle.
Zaměnění kontaktů C a NO: Pokud zapojíte vodič do NC místo NO, bude termostat fungovat inverzně – bude vypínat vytápění, když je chladno, a zapínat, když je teplo.
Příliš tenký kabel na dlouhé trase: Napěťový úbytek na tenkých vodičích může při dlouhých trasách způsobit problémy s komparačními obvody řídicí desky.
Upevnění termostatu v technické místnosti: Zákazník si myslel, že termostat bude regulovat celý dům, ale umístil ho do kotelny, kde je 25 °C trvale – kotel byl trvale vypnutý.
Ignorování ochrany podlahy při elektropannici: Pokud termostat nemá vstup pro podlahový senzor nebo senzor nefunguje, může dojít k přehřátí podlahové konstrukce nad 27–29 °C, což poškodí laminátové podlahy nebo parkety.

Pokud se setkáte s problémem, který si nevysvětlíte, doporučuji si přečíst téma Časté poruchy manuálních termostatů a jak je odstranit.

Manuální termostat na podlahové vytápění – otázka hystereze a ochranného čidla

Při podlahovém vytápění je hysteréze termostatu kriticky důležitá. Hysteréze je rozdíl mezi teplotou, při které termostat zapne, a teplotou, při které vypne. Například: nastavíte 22 °C, termostat zapne při 21 °C a vypne při 23 °C – hysteréze je tedy 2 °C. Příliš malá hysteréze (pod 0,5 °C) při podlahovém vytápění způsobuje krátké cyklování – termostat zapíná a vypíná každých několik minut, což je nevhodné pro elektrotermické hlavice (mechanické opotřebení) i pro tepelná čerpadla (kompresor).

Naopak, příliš velká hysteréze (nad 3–4 °C) způsobuje velké teplotní výkyvy v místnosti – to je nepříjemné pro obyvatele a neefektivní z pohledu spotřeby energie. Při manuálních termostatech je hysteréze dána konstrukcí a většinou není nastavitelná. Proto při výběru modelu pro podlahové vytápění vždy zkontrolujte v datasheetu hodnotu hysteréze – pro dobrý komfort by měla být v rozmezí 0,5 °C až 1,5 °C.

Ochrannou funkci podlahové teploty (max. teplota podlahy) nabízejí jen některé manuální termostaty – ty, které mají vstup pro externí podlahové čidlo. Pokud takové čidlo je, zapojte ho vždy – chrání laminát, parkety i epoxidové nátěry před přehřátím. Čidlo se kladou do potěrní vrstvy během výstavby, v ochranné hadičce mezi spirálami topné rohože, nejlépe uprostřed plochy ohřevu, cca 50–80 cm od termostatu, jak to určuje výrobce rohože.

Kombinace kotle a podlahového vytápění v jednom systému

Ve většině rodinných domů máte kombinaci: radiátory na schodisku a ve starších místnostech plus podlahové vytápění v nové přístavbě nebo koupelně. Jak řešit termostat v takovém případě?

Variant A – jeden termostat pro celý dům: Termostat ovládá jen kotel, přičemž radiátory a podlahové vytápění jsou nastaveny termostatickými ventily radiátorů resp. průtoky na rozdělovači. Tento variant je jednoduchý a cenově nenáročný. Nevýhoda: celý dům musí mít stejný teplotní harmonogram.

Variant B – zónové řízení: Každá zóna (radiátory vs. podlahové vytápění) má vlastní termostat a vlastní okruh s čerpadlem nebo ventilem. Kotel se spustí, když aspoň jedna zóna vyžaduje teplo. Toto je správné technické řešení, ale vyžaduje projektový návrh a větší investici. V takovém případě se vyplatí sahat po Avansa 2003 nebo podobném modelu, kde můžete jasně definovat zóny bez nutnosti digitálního programování.

Variant C – směšovací uzel s termostatickým ventilem pro podlahové vytápění: Podlahové vytápění vyžaduje nižší teplotu vody (35–45 °C) než radiátory (60–75 °C). Na spojení obou okruhů se používá směšovací uzel s třícestným ventilem. Termostat pro podlahové vytápění stále ovládá elektrotermickou hlavicí nebo čerpadlo podlahového okruhu, přičemž kotel se řídí vlastním nebo společným termostatem z jiné zóny.

Nejčastější otázky (FAQ)

Musím při manuálním termostatu přivádět napájení 230 V?

Ne vždy. Čistě mechanické termostaty (například Euroster Q1 nebo Avansa TH1) fungují bez vlastního napájení – jsou to jen mechanické spínače. Napájení 230 V potřebují jen termostaty s LCD displejem, podsvícením nebo elektricky spínaným výstupem pro hlavice. Vždy si přečtěte technické parametry konkrétního modelu.

Můžu použít jeden manuální termostat pro celý dům s podlahovým vytápěním?

Ano, ale jen tehdy, pokud jde o jednozónový systém – celý dům je jeden okruh podlahového vytápění s jedním čerpadlem. Pokud máte rozdělovač s více zónami, každá zóna by měla mít vlastní termostat pro správnou regulaci. Jeden termostat pro celý dům s více zónami a elektrotermickými hlavicemi nefunguje správně – otevře se jen jedna hlavice, ostatní zůstanou uzavřené.

Jaká je maximální délka kabelu od termostatu ke kotlu?

Pro standardní nízkonapěťové svorky TA kotle (24 V DC) je praktické maximum při 2 × 1,5 mm² kabelu okolo 50–80 metrů. Pro rodinný dům je to vždy postačující. Pokud potřebujete delší trasu (např. chaty s kotelní v sousedním objektu), zvyšte průřez na 2 × 2,5 mm². Nikdy nepoužívejte zvonkový kabel nebo telefonní kabel pro signálové vedení na dlouhých trasách.

Proč kotel běží stále, i když jsem termostat otočil na minimum?

Nejčastější příčina: přepájení na svorkách TA kotle nebylo odstraněno, a termostat tedy kotel vůbec neovládá. Druhá příčina: termostat je zapojený inverzně (kontakt NC místo NO). Třetí možnost: termostat je poškozený a kontakt je trvale uzavřený. Odpojte jeden vodič ze svorek TA kotle – pokud kotel okamžitě vypne, problém je v termostatu nebo jeho zapojení. Více řešení najdete v tématu Proč manuální termostat nespíná kotle – příčiny a řešení.

Je manuální termostat vhodný pro tepelné čerpadlo?

Pro základní funkci (zapnutí/vypnutí tepelného čerpadla podle místní teploty) ano – připojíte ho na svorky „Room thermostat“ stejně jako u plynového kotle. Problémem může být hystereze – pokud je příliš malá, tepelné čerpadlo bude cyklovat příliš rychle. Ověřte, zda hystereze termostatu není menší než 0,5 °C. Pro pokročilejší regulaci tepelného čerpadla (ekvitermní regulace, řízení bivalentu) jsou vhodnější digitální nebo komunikační termostaty.

Mohu připojit termostat na podlahové vytápění s odporovým čidlem sám, nebo je třeba elektrikáře?

Připojení termostatu na elektrotermické hlavice (230 V) vyžaduje práci s 230 V a v souladu se státními elektrotechnickými normami (STN 33 2000) musí být provedeno nebo ověřeno oprávněnou osobou. Připojení signálního kabelu na nízkonapěťové svorky kotle (24 V) je z hlediska bezpečnosti jednodušší, ale pokud si nejste jisti, raději se poraďte s odborníkem. Nesprávné připojení 230 V může způsobit nejen poškození zařízení, ale i požár nebo úraz elektrickým proudem. Není to strašení – je to fakta, se kterou se v praxi setkáváme.

Závěr – správné připojení je základ dlouhé životnosti celého systému

Manuální termostat je i když jednoduchý prvek, jeho správné připojení do systému vytápění má přímý dopad na komfort, bezpečnost a životnost kotle, čerpadla i elektrotermických hlavic. Základní pravidla, která si je třeba pamatovat: vždy odstranit přepojení TA svorek kotle, nikdy nepřivádět 230 V do nízkonapěťových svorek, správně rozlišovat NO a NC kontakt a termostat umístit na místo, kde skutečně měří teplotu vzduchu v místnosti – ne teplotu radiátoru, slunečního záření nebo kotelny.

Pokud hledáte konkrétní termostat pro váš systém, podívejte se na celou nabídku v kategorii manuální termostaty – najdete tam modely pro jednoduché připojení na kotel, pro elektrické podlahové vytápění i pro vícezónové systémy s rozdělovačem. Při výběru vám pomůže i průvodní článek Jak vybrat manuální termostat pro domácnost, kde jsou shrnuty klíčové parametry, na které je třeba před koupí zvážit.

Máte otázku k této tématu?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vaší domácnosti? Napište nám - rádi poradíme.