spájka
Svařovací lana jsou kov nebo eutektická slitina kovů, tavitelná při nízké teplotě, určená k pevnému spojení materiálů z jiných kovů. Svařování pomocí svařovacího lana se nazývá svarování. Svařovací lana se podle pracovních teplot (rozhraní je zhruba okolo 450 °C) dělí na měkká a tvrdá.
Měkké svařovací lano nachází největší uplatnění v elektrotechnice a elektronice, kde zajišťuje pevné vodivé spojení součástek. Je ale také používáno pro svařování měděných potrubí, pozinkovaných plechů, letování konzerv, hudobních nástrojů a pro mnoho dalších aplikací.
Nejběžnějšími druhy svařovacích lan jsou cínové a olovnaté svařovací lano, což jsou slitiny cínu a olova v poměru 2:1. V jemné mechanice se jako svařovací lano někdy užívá také stříbro.
Pro strojné i ruční svarování měkkými svařovacími lanem v elektronice se podle doporučení směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2002 / 95 / ES (později RoHS) od roku 2002 prosazuje svařovací lano s nízkým obsahem (okolo 0,3 - 0,5 %) olova, primárně z ekologických důvodů. Výjimky platí pro svarování v medicíně, letectví/kosmonautice, vojenství a částečně v automobilovém průmyslu. Tyto slitiny totiž vykazují horší vlastnosti (pevnost, únavová odolnost/rychlejší stárnutí závislé od okolní teploty, horší vzlínávost, řídko tzv. cínový mor, samovoľný vznik a růst zkratovacích vláken (tzv. whiskerů), obecně potřeba vyšších svarovacích teplot, nepříznivé interakce s některými kovy (intermetalické slitiny na rozhraní svařovaných materiálů, narůstající v závislosti od okolní teploty a času)) než svařovací lana s obsahem olova. Většinu nepříznivých jevů lze eliminovat použitím vhodných technologických postupů a slitinu samotnou se podaří vylepšovat různými přísadami (např. iridium), ale shrnutých charakteristik "olovnatých" svařovacích lan se zatím nedosáhlo.
Pro svařovací lana s nízkým nebo žádným obsahem olova se vžilo - dosti zavádějící - označení PBF slitiny (písmeno F je odvozené od "free", není to tedy označení chemického prvku).
Druhy svařovacích lan
Podle teploty tuhnutí se svařovací lana dělí na:
- Tvrdá - taviteľné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, hliníku a stříbra (mosaz).
- Měkká - taviteľné při teplotách pod 450 °C, nízkotavitelné kovy - obvykle cín nebo slitiny cínu a olova nebo s příměsemi kadmia nebo bizmutu.
Měkká svařovací lana cín-olovo
| Cín (Sn) [%] | Olovo (Pb) [%] | Teplota tavení [°C] | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 25 | 75 | 271 | hrubá svařovací lana pro stavební klempířské práce, tavení plamenem |
| 30 | 70 | 262 | to stejné co výše |
| 33 | 67 | 180-230 | PM 33, to stejné co výše, rozsah teplot vyrovnán povolenými příměsemi |
| 40 | 60 | 240 | pro svarování mosazu |
| 50 | 50 | 220 | pro svarování mosazu, elektroměrů, plynoměrů, dříve i konzerv |
| 60 | 40 | 190 | Pro svarování v elektrotechnice |
| 63 | 37 | 182 | Pro svarování v elektrotechnice |
| 90 | 10 | 220 | Spíše používané v potravinárstve |
Speciální svařovací lana s velmi nízkou teplotou tavení
| Název | Cín (Sn) [%] | Olovo (Pb) [%] | bizmut (Bi) [%] | Kadmium (Cd) [%] | Teplota tavení [°C] | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Roseov kov | 15,5 | 32,5 | 52 | 0 | 96 | |
| Roseov kov | 20 | 20 | 60 | 0 | 121 | |
| Woodov kov | 13 | 26 | 48 | 13 | 70 | |
| Lipowitzov kov | 13,3 | 26,7 | 50 | 10 | 60 | |
| Arcetov kov | 25 | 25 | 50 | 0 | 92 | v směsi s rtutí má bod tavení dokonce 45 °C |

