spájka

Svařovací lana jsou kov nebo eutektická slitina kovů, tavitelná při nízké teplotě, určená k pevnému spojení materiálů z jiných kovů. Svařování pomocí svařovacího lana se nazývá svarování. Svařovací lana se podle pracovních teplot (rozhraní je zhruba okolo 450 °C) dělí na měkká a tvrdá.

Měkké svařovací lano nachází největší uplatnění v elektrotechnice a elektronice, kde zajišťuje pevné vodivé spojení součástek. Je ale také používáno pro svařování měděných potrubí, pozinkovaných plechů, letování konzerv, hudobních nástrojů a pro mnoho dalších aplikací.

Nejběžnějšími druhy svařovacích lan jsou cínové a olovnaté svařovací lano, což jsou slitiny cínu a olova v poměru 2:1. V jemné mechanice se jako svařovací lano někdy užívá také stříbro.

Pro strojné i ruční svarování měkkými svařovacími lanem v elektronice se podle doporučení směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2002 / 95 / ES (později RoHS) od roku 2002 prosazuje svařovací lano s nízkým obsahem (okolo 0,3 - 0,5 %) olova, primárně z ekologických důvodů. Výjimky platí pro svarování v medicíně, letectví/kosmonautice, vojenství a částečně v automobilovém průmyslu. Tyto slitiny totiž vykazují horší vlastnosti (pevnost, únavová odolnost/rychlejší stárnutí závislé od okolní teploty, horší vzlínávost, řídko tzv. cínový mor, samovoľný vznik a růst zkratovacích vláken (tzv. whiskerů), obecně potřeba vyšších svarovacích teplot, nepříznivé interakce s některými kovy (intermetalické slitiny na rozhraní svařovaných materiálů, narůstající v závislosti od okolní teploty a času)) než svařovací lana s obsahem olova. Většinu nepříznivých jevů lze eliminovat použitím vhodných technologických postupů a slitinu samotnou se podaří vylepšovat různými přísadami (např. iridium), ale shrnutých charakteristik "olovnatých" svařovacích lan se zatím nedosáhlo.

Pro svařovací lana s nízkým nebo žádným obsahem olova se vžilo - dosti zavádějící - označení PBF slitiny (písmeno F je odvozené od "free", není to tedy označení chemického prvku).

Druhy svařovacích lan

Podle teploty tuhnutí se svařovací lana dělí na:

• Tvrdá - taviteľné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, hliníku a stříbra (mosaz).
• Měkká - taviteľné při teplotách pod 450 °C, nízkotavitelné kovy - obvykle cín nebo slitiny cínu a olova nebo s příměsemi kadmia nebo bizmutu.

Měkká svařovací lana cín-olovo

Speciální svařovací lana s velmi nízkou teplotou tavení