Polypropylén
Polypropylén nebo polypropén (zkratka PP nebo POP) je termoplastický polymer ze skupiny polyolefin používaný v mnoha odvětvích včetně potravinářství, textilního průmyslu a laboratorního vybavení. Prodává se pod obchodními názvy Tipplen, Tatren atd.
Polypropylén vyniká velmi dobrou chemickou a mechanickou odolností. Má přidělené mezinárodní identifikační číslo pro plasty 5. V roce 2001 dosáhla roční světová produkce polypropylénu 30 milionů tun.
Chemické a fyzikální vlastnosti
Většina komerčně využívaného polypropylénu má stupeň krystalizace mezi nízkonapěťovým polyetylénem (HDPE) a vysokonapěťovým polyetylénem (LDPE). Stejně tak je tomu s modulem pružnosti (přibližně 1 450 N/mm²). Obecně platí, že polypropylén má lepší fyzikálně-chemické vlastnosti než polyetylén. Nevýhodou polypropylénu je, že při nízkých teplotách křehne. Použitelný je při teplotě do 100 °C až 110 °C, při teplotě 160 – 165 °C začíná tavení krystalů.
Polypropylén se vyznačuje střední molární hmotností, umožňuje vytvářet velké množství kopolymerů, čímž je možné modifikovat jeho fyzikálně-chemické vlastnosti — často se používají např. plniva (mastek, křída, skleněná vlákna). Hustota polypropylénu závisí od více faktorů, zejména od stupně krystalizace; pohybuje se od 0,895 g/cm³ do 0,92 g/cm³ (jde v podstatě o jeden z nejsnadnějších plastů).
Výroba
Při výrobě polypropylénu je důležité pochopení souvislosti mezi takticitou makromolekul a vlastnostmi vzniklého polymeru. Relativní orientace metylových skupin sousedních monomerů má velký vliv na schopnost polypropylénu krystalizovat.
Na rozdíl od ostatních polymerů obsahujících vynilovou skupinu se polypropylén nevyrábí radikálovou polymerací. Takovýto postup by vedl k náhodné orientaci metylových skupin — vzniká tzv. ataktický polypropylén, který je amorfný. Amorfný polypropylén je málo pevný a jako konstrukční materiál téměř nepoužitelný.
Většina v současnosti produkovaného polypropylénu se vyrábí za přítomnosti chloridů titanu jako katalyzátoru, když vzniká izotaktický polypropylén.