Montáž a připojení zásobníku k kotli
Úvod
Kúp nového zásobníku na teplou úžitkovou vodu je jen polovina úkolu. Ta druhá – stejně důležitá, pokud ne důležitější – je jeho správné zapojení. Zásobník sám o sobě vodu nezahřeje. Potřebuje k tomu buď zdroj tepla (plynový, elektrický nebo jiný kotl), se kterým je spojen potrubím, nebo vlastní elektrické těleso, které ho zahřívá přímo. Od toho, jak přesně je tato vazba navržena a provedena, závisí, zda bude mít domácnost dostatek teplé vody přesně v okamžiku, kdy ji potřebuje, zda systém nebude zbytečně plýtvat energií a v neposlední řadě i to, zda zásobník bezpečně vydrží dlouhé roky bez poruch.
V tomto článku si podrobně rozobereme, jak se nepřímo topný zásobník připojuje ke kotlu – jaký okruh potrubí se pro něj vytváří, jakou úlohu hraje oběhové čerpadlo a hlavně trojcestný přepínací ventil, který rozhoduje o tom, kam kotl právě odesílá zahřátou vodu. Vysvětlíme si také, proč mají téměř všechny moderní kotly nastavenou prioritu zahřátí teplé vody před vytápěním a co to v praxi znamená pro komfort v domácnosti. Samostatnou kapitolu věnujeme elektrickým zásobníkovým ohřívačům, jejichž montáž je z hlediska potrubí výrazně jednodušší, ale má zase své specifické nároky na elektroinstalaci. Nedotkneme se ani témy, která se často podceňuje – pojistnou skupinu a pojistný ventil, bez kterých by provoz žádného tlakového zásobníku nebyl bezpečný. Na závěr se podíváme na dva reálné scénáře montáže z praxe a odpovíme na nejčastější otázky, které nám k této tématice chodí od zákazníků.
Pokud zvažujete, který typ zásobníku je pro váš dům nebo byt vhodnější, doporučujeme si nejprve přečíst článek Jak vybrat zásobník na teplou vodu nebo porovnání Nepřímo topný vs. elektrický zásobník. Tento text je určen především pro ty, kteří už vědí, jaký typ zásobníku chtějí, a zajímá je, jak probíhá samotná montáž a zapojení.
Jak se zapojuje nepřímo topný zásobník ke kotlu
Nepřímo topný zásobník je v podstatě velká izolovaná nádoba s vloženým výměníkem tepla (nejčastěji ve formě šroubovicové trubky nebo dvojpláště), kterým prochází horká voda z kotlového (vytápěcího) okruhu. Tato horká voda předává teplo úžitkové vodě v nádobě, ale fyzicky se s ní nikdy nemísí – odtud pochází i název „nepřímo topný", tedy zahřátí nepřímo, prostřednictvím výměníku, ne přímým kontaktem.
Samostatný okruh oddělený od vytápění
Klíčová věc, kterou je třeba při montáži uvědomit si, je to, že zásobník se ke kotlu nepřipojuje do toho samého okruhu, kterým proudí voda do radiátorů nebo do podlahového vytápění. Vytváří se pro něj samostatná větev potrubí – přívod a návrat – která je z hlediska hydrauliky oddělena od vytápěcího okruhu. Kotl tedy ve skutečnosti obsluhuje dva různé okruhy: jeden vede do vytápěcí soustavy (radiátory, podlahovka, případně kombinace obou), druhý vede do výměníku zásobníku. Toto oddělení je důležité proto, že oba okruhy mají odlišné nároky – vytápěcí okruh pracuje dlouhodobě s nižší nebo střední teplotou vody (hlavně při podlahovém vytápění), zatímco zahřátí zásobníku si často vyžaduje krátkodobě vyšší tepelný výkon, aby se voda v něm co nejrychleji zahřála na požadovanou teplotu.
Při montáži se proto ke zásobníku vede samostatná dvojice potrubí (přívod horké vody z kotlu do výměníku a návrat zpět do kotlu), která se napájí na rozvod kotlu buď přímo, nebo přes rozdělovač či hydraulický rozdělovač (podle konkrétní konfigurace kotelně). Při některých stacionárních kotlích, které mají zásobník už zabudovaný nebo pevně připojený přímo od výrobce, je tato vazba vyřešena kompaktně – v tom případě se o přesné zapojení vůbec nemusíte starat, montér jen připojí kotl k existujícímu rozvodu. Takové řešení jsme podrobněji popsali v článku o kotlích se zabudovaným nebo připojeným zásobníkem TÚV. Při samostatně stojícím zásobníku, který se připojuje k už existujícímu kotlu (například při výměně starého zásobníku za nový, nebo při dodatečné instalaci zásobníku ke stávajícímu kotlu bez zásobníku), je potřeba tento okruh vybudovat nebo upravit na míru.
Úloha oběhového čerpadla
Aby horká voda z kotlu vůbec prošla výměníkem zásobníku, potřebuje ji tam něco dopravit – to je úloha oběhového čerpadla. Při modernějších kotlích, hlavně kondenzačních, bývá oběhové čerpadlo součástí samotného kotlu a stará se o oběh vody v obou okruzích (vytápění i zásobník) podle toho, kam je právě nasměrována. Při některých starších kotlích nebo u větších instalací se však pro okruh zásobníku instaluje samostatné oběhové čerpadlo, které se spouští nezávisle na čerpadle pro vytápěcí okruh. Toto řešení dává větší flexibilitu – například umožňuje zahřát zásobník i v případě, že je vytápěcí okruh z nějakého důvodu vypnutý, nebo naopak.
Důležité je, aby dimenzování čerpadla (jeho výkon a dopravní výška) odpovídalo délce a průměru potrubí mezi kotlem a zásobníkem, objemu výměníku a požadované rychlosti zahřátí. Poddimenzované čerpadlo prodlouží dobu zahřátí zásobníku a v praxi se projeví jako pomalé „doběhnutí" teplé vody po větším odběru. Toto posouzení je součástí odborného návrhu instalace a je jedním z důvodů, proč se montáž nedoporučuje dělat samotně.
Trojcestný přepínací ventil – srdce systému
Nejdůležitějším prvkem, který rozhoduje o tom, kam kotl v daném okamžiku odesílá zahřátou vodu, je trojcestný přepínací ventil (někdy se označuje i jako trojcestný ventil nebo přepínací ventil TÚV/ÚK). Jeho úlohou je jednoduše fungovat jako výhybka na železnici – podle aktuální potřeby nasměruje proud zahřáté vody z kotlu buď do vytápěcího okruhu (k radiátorům nebo podlahovce), nebo do výměníku zásobníku.
Ventil je zvykle ovládán přímo elektronikou kotlu – řídící deska kotlu vyhodnotí signály (například pokles teploty ve zásobníku pod nastavenou hodnotu, nebo aktuální odběr teplé vody) a podle toho přepne polohu ventilu. Při většině běžných domácích instalací jde o motorový nebo elektromagnetický trojcestný ventil, který se při změně režimu překlopí během několika sekund. Při montáži je nezbytné, aby byl ventil zapojen správně z hlediska směru průtoku (šipky na těle ventilu určují směr) a aby byl elektricky připojen k řídící jednotce kotlu přesně podle schématu zapojení daného výrobce – špatné zapojení může způsobit, že kotl bude i nadále běžet, ale zásobník se vůbec nezahřeje, nebo naopak, vytápění bude neustále „vypínáno" ve prospěch zásobníku.
Při některých stacionárních kotlích, jako je například Protherm FE 200 BM stacionární, je trojcestný ventil a rozvody ke zásobníku součástí přemýšleného, výrobcem připraveného řešení – kotl je konstrukčně přizpůsoben pro spolupráci s nepřímo topným zásobníkem a montážní firma se řídí přesnou schématem od výrobce, což výrazně snižuje riziko chyby při zapojení.
 |
Protherm FE 200 BM stacionární |
Proč má zahřátí teplé vody prioritu
Většina moderních kotlů, které jsou určené pro spolupráci s nepřímo topným zásobníkem, má ve výrobním nastavení aktivovanou tzv. prioritu zahřátí TÚV (teplé úžitkové vody). To znamená, že když řídící jednotka kotlu vyhodnotí, že teplota vody ve zásobníku klesla pod nastavenou hranici (například po větším odběru při sprchování nebo napouštění vany), kotl dočasně přeruší dodávku tepla do vytápěcího okruhu a celý svůj výkon nasměruje – právě prostřednictvím trojcestného ventilu – do zahřátí zásobníku.
Důvod je jednoduchý a praktický: dohřátí zásobníku trvá zpravidla podstatně kratší než udržování stabilní teploty ve vytápěcí smyčce, a krátkodobé přerušení vytápění (typicky několik minut) si vzhledem k tepelné setrvačnosti domu a radiátorů většinou nikdo ani nevšimne. Naopak, kdyby měl systém prioritu opačnou (tj. vytápění před TÚV), hrozilo by, že při větším odběru teplé vody v chladnějším období, kdy kotel současně intenzivně vytápí, by se zásobník dohříval pomalu nebo neúplně – a to by se projevilo jako nedostatek teplé vody právě vtedy, kdy je nejvíce potřeba.
Tato priorita je jedním z důvodů, proč je důležité správně dimenzovat výkon kotle už při návrhu vytápěcího systému – pokud je kotel příliš slabý, časté přepínání na ohřev TÚV může způsobit cítitelné výkyvy teploty ve vytápěcí smyčce zejména v mrazivých dnech. Při běžné rodinné domácnosti s vhodně dimenzovaným kotlem a zásobníkem (například okolo 150 až 200 litrů) však jde o standardní a bezproblémový režim provozu, se kterým jsou kotle záměrně navrženy.
Stojí za zmínku, že některé kotle umožňují v nastaveních tuto prioritu upravit nebo ji kombinovat s tzv. paralelním režimem (současný ohřev obou smyček na nižším výkonu), ale toto nastavení by měl řešit výhradně servisní technik při uvedení systému do provozu, s ohledem na konkrétní podmínky daného domu.
Montáž elektrického zásobníkového ohřívače – jednodušší cesta
Pokud se domácnost rozhodne pro elektrický zásobníkový ohřívač místo nepřímotopného zásobníku napojeného na kotel, montáž je z hlediska potrubí výrazně jednodušší. Elektrický ohřívač má totiž vlastní vytápěcí těleso (elektrickou spirálu nebo vytápěcí těleso s výkonem řádově v jednotkách kilowattů) přímo uvnitř nádoby, takže nepotřebuje žádné spojení s kotlem ani žádný trojcestný ventil, obehové čerpadlo pro okruh zásobníku, ani samostatnou větev vytápěcího potrubí.
Z hlediska vodovodní instalace stačí elektrický ohřívač připojit na běžný vodovodní rozvod v domácnosti – studená voda vstupuje do ohřívače přes vstupní hrdlo (zpravidla označené modrou barvou), ohřátá voda z něj vystupuje ven přes výstupní hrdlo (označené červenou barvou) a odtud pokračuje k odběrovým místům (kohoutky, sprcha, van). Toto zapojení je konceptuálně podobné jako u klasického průtokového ohřívače, jen s tím rozdílem, že elektrický zásobník si vodu nejprve ohřeje a uskladní v zásobě, zatímco průtokový ohřívač ohřeje vodu během odběru.
Důležitou součástí montáže elektrického ohřívače je ale elektrická stránka. Modely s vyšším příkonem (běžně od přibližně 2 kW vyšší) potřebují samostatný elektrický okruh vedený z samostatného jističe v rozvaděči, přesně dimenzovaného na příkon daného spotřebitele – podobně, jako to známe například u elektrické trouby, sporáku nebo klimatizace. Není vhodné připojit výkonově náročnější elektrický ohřívač na běžnou zásuvkovou větev společně s jinými spotřebiči, protože při současném zatížení by mohlo docházet k přetížení okruhu, výpadkům jističe nebo v horším případě k přehřátí vodičů.
Přesně tato jednodušší instalace je jedním z hlavních důvodů, proč se elektrický zásobníkový ohřívač často volí v bytech, chatách, nebo v domácnostech, kde není k dispozici kotel (například při elektrickém vytápění, nebo tam, kde se teplá voda řeší úplně nezávisle od vytápění). Modely jako Tatramat PSH100Trend jsou oblíbenou volbou právě pro svou rychlou a nekomplikovanou montáž – z hlediska potrubí jde v podstatě o připojení dvou hadic na existující rozvod, hlavní pozornost se soustředí na elektrickou přípojku a na bezpečnostní prvky, o kterých píšeme v následující kapitole.
Blíže porovnání obou typů, včetně provozních nákladů a vhodnosti pro různé typy domácností, najdete v článku Nepřímotopný vs. elektrický zásobník.
 |
Tatramat PSH100Trend |
Poistná skupina a poistný ventil – bezpečnostní prvek, který se nesmí vynechat
Bez ohledu na to, zda jde o nepřímotopný zásobník napojený na kotel, nebo o elektrický zásobníkový ohřívač, platí jedno společné pravidlo: na vstupu studené vody do zásobníku musí být nainstalována poistná skupina, případně aspoň samostatný poistný ventil. Tento prvek není volitelné příslušenství, ale nezbytná bezpečnostní součást každé tlakové nádoby na ohřev vody.
Důvod je fyzikální – voda se při zahřátí rozšiřuje (zvětšuje svůj objem). V uzavřené, tlakové nádobě, jakou zásobník je, by toto rozšiřování bez poistky vedlo k neustálému nárůstu tlaku během každého ohřevu. Poistný ventil je nastaven tak, aby se při dosažení určitého maximálního tlaku automaticky otevřel a vypustil přebytečnou vodu (respektive tlak) ven, čímž ochrání zásobník před poškozením nebo v extrémním případě před prasknutím nádoby. Součástí poistné skupiny bývá zpravidla i zpětná klapka, která brání zpětnému proudění ohřáté vody do rozvodu studené vody, a uzavírací ventil pro případ potřeby odstavení nebo servisu.
Při montáži je důležité, aby byl poistný ventil nainstalován na správním místě – vždy na prívodu studené vody do zásobníku, co nejblíže k němu, a aby jeho odtok (odkapatí, které je při ohřevu úplně běžný a normální jev) směřoval do místa, kde nespočíná škodu, například do podlahové vpusti nebo přes odtokovou násypku do kanalizace. Odtoková trubka z poistného ventilu se nesmí žádným způsobem uzavírat ani zaslepit – to by popřelo celý smysl této poistky a v extrémním případě by mohlo vést k vážnému poškození zásobníku.
Rovně důležitá je i volba pojistného ventilu se správným otevíracím tlakem, který odpovídá jmenovitému tlaku daného zásobníku (tato hodnota je uvedena v technické dokumentaci výrobce a na štítku zásobníku). Právě proto se výběr a instalace pojistné skupiny doporučuje přenechat odborníkovi – špatně nastavený nebo nevhodně zvolený pojistný ventil může být buď neúčinný (nechrání zásobník), nebo naopak zbytečně příliš citlivý (časté zbytečné odkapávání).
Při některých modelech, jako je například Bosch WST 200-5 C, výrobce přímo v montážním návodu specifikuje doporučený typ a nastavení pojistné skupiny, což montážní firmě usnadní správný výběr a snižuje riziko chyby.
 |
Bosch WST 200-5 C |
Kdo smí montáž provést
Montáž nepřímotopného zásobníku a jeho připojení na kotl – tedy vytvoření okruhu potrubí, osazení a připojení třícestného ventilu, případně oběhového čerpadla, nastavení priority ohřevu a pojistné skupiny – by měl vždy provádět odborník, obvykle kotelář nebo instalatér se zkušenostmi s danou technologií, ideálně s doporučením nebo přímo ve spolupráci se servisní sítí výrobce kotle. Důvodů je více: správné připojení ovlivňuje nejen funkčnost (bude zásobník dobře a rychle ohřívat vodu), ale také bezpečnost provozu, životnost zařízení a v mnoha případech i platnost záruky poskytované výrobcem. Většina výrobců kotlů a zásobníků totiž váže záruku na podmínku, že instalaci provedla odborně způsobilá osoba a že byla provedena odborná uvedení do provozu.
Při elektickém zásobníkovém ohřívači je situace mírně odlišná – samotné připojení na vodovodní rozvod (vstup studené a výstup teplé vody) je jednodušší a zvládne ho i zkušený kutil, avšak elektrické připojení, zejména u modelů s vyšším příkonem, které vyžadují samostatný jistící okruh, by měl vždy provádět kvalifikovaný elektrikář. Elektrikář posoudí, zda existující elektroinstalace v bytě nebo domě zvládne dodatečné zatížení, navrhne správné dimenzování jističe a vodičů a zajistí, že připojení odpovídá bezpečnostním požadavkům na práci s elektrickým proudem v prostředí s vysokou vlhkostí (koupelna, technická místnost).
V praxi to tedy znamená, že při nepřímotopném zásobníku napojeném na kotl je vhodné oslovit kotelářskou firmu, která zvládne kompletní montáž včetně potrubí i elektrického připojení ventilu s kotlem. Při elektickém ohřívači je běžné, že vodoinstalační část řeší instalatér a elektrickou přípojku samostatně elektrikář – některé montážní firmy nabízejí oba odbory v rámci jedné zakázky.
Doporučujeme také před samotnou montáží důkladně přečíst montážní návod od výrobce konkrétního zásobníku i kotle – i když jsou základní principy (samostatný okruh, třícestný ventil, priorita TÚV, pojistná skupina) společné pro většinu běžných instalací, každý výrobce může mít drobné odlišnosti v doporučeném připojení, hydraulických schémách nebo v nastavení řídicí jednotky.
Reálné příklady z praxe
Scénář 1: Výměna starého zásobníku za nový na existujícím kotlu
Představme si typickou situaci v rodinném domě, kde je už roky v provozu plynový kotl připojený na starší nepřímotopný zásobník. Zásobník začne postupně ztrácet výkon ohřevu – voda se dohřeje pomaleji, případně se objeví viditelná koroze na plášti nebo únik vody pod izolací. Vlastník se rozhodne pro výměnu za nový zásobník, kotl si však chce ponechat, protože je stále funkční a spolehlivý.
V takovém případě montážní firma nejprve odpojí a odstraní starý zásobník, přičemž zkontroluje stav existujícího potrubního okruhu (prívod a spiatočka k výměníku), oběhového čerpadla a třícestného ventilu – tyto komponenty totiž při výměně často zůstávají a znovu se využívají, pokud jsou funkční. Nový zásobník se osadí na připravené místo, napojí se na existující okruh potrubí (v případě potřeby se upraví přechodky nebo tvarovky, pokud má nový zásobník mírně odlišné rozměry připojení oproti starému), a napojí se i vodovodní strana (vstup studené, výstup teplé vody k odberovým místům) včetně nové nebo překontrolované pojistné skupiny.
Po připojení následuje napuštění systému, odvzdušnění okruhu a kontrola těsnosti všech spojů. Následně se ověří funkčnost třícestného ventilu – technik spustí testovací ohřev TÚV a sleduje, zda se ventil správně přepne a zda zásobník skutečně dostává horkou vodu z kotlu. Na závěr se zkontroluje nastavení priority ohřevu v řídicí jednotce kotlu a změří se čas, za který se zásobník dohřeje na nastavenou teplotu. Celá výměna při běžném rodinném domě, kde už existuje funkční okruh, trvá obvykle během jednoho pracovního dne.
Tento scénář je jedním z nejčastějších důvodů návštěvy našeho e-shopu – zákazníci hledají náhradu za dosluhující zásobník s podobným nebo o něco větším objemem, jaký měl ten původní, aby vyhovovali aktuálním potřebám domácnosti (například pokud se mezitím zvětšila rodina).
Scenář 2: Nová instalace elektrického ohřívače v bytě
Druhý běžný případ se týká bytu, kde není k dispozici plynový kotel ani centrální vytápění s možností připojení zásobníku (například byt s elektrickým vytápěním, nebo byt, kde vlastník chce mít ohřev teplé vody úplně nezávislý na vytápěcí soustavě kvůli jednodušší údržbě, nebo kvůli tomu, že vytápěcí kotel je mimo provoz mimo vytápěcí sezóny). V takovém bytě se rozhodne pro instalaci elektrického zásobníkového ohřívače, umístěného v koupelně nebo v místnosti vedle koupelny.
Montáž v tomto případě probíhá ve dvou krocích. Nejprve vodotečník připojí ohřívač na existující rozvod studené vody, osadí pojistnou skupinu na vstup, a spojí výstup teplé vody s rozvodem vedoucím k umývadlu, sprše či vaně. Tato část práce je poměrně rychlá, protože nevyžaduje žádné připojení k vytápěcí soustavě ani třícestný ventil. Současně nebo následně elektrikář posoudí existující rozvaděč v bytě – ověří, zda je v něm volné místo pro nový jisticí proudový chránič se správným dimenzováním, a pokud je třeba, napne nový samostatný elektrický obvod z rozvaděče přímo k ohřívači, oddělený od běžných zásuvkových obvodů v bytě.
Po dokončení obou částí se ohřívač napustí vodou (důležité je nikdy nezapínat elektrické těleso „suché", tedy dříve, než je nádoba plná vody), odpuští se vzduch, a až potom se zapne elektrické napájení a nastaví se požadovaná teplota ohřevu na termostatu. Vzhledem k absenci připojení ke kotlu a jednodušší povaze zapojení zvládne montážní firma takovou instalaci v bytě obvykle během několika hodin.
Tento typ instalace je oblíbený i při rekonstrukcích bytů, kde vlastník nechce zasahovat do rozvodů vytápění, nebo při chatách a chalupách, kde se teplá voda řeší sezónně a nezávisle na vytápěcí soustavě.
Doporučené produkty
Nižší nájdete přehled produktů zmíněných v tomto článku – dva nepřímotopné zásobníky vhodné na připojení ke kotlu a jeden elektrický zásobníkový ohřívač s jednodušší montáží.
| Produkt | Typ | Cena |
|---|---|---|
| Protherm FE 200 BM stacionární | Nepřímotopný (připojení ke kotlu) | 822,66 € |
| Bosch WST 200-5 C | Nepřímotopný (připojení ke kotlu) | 1 227,54 € |
| Tatramat PSH100Trend | Elektrický (jednodušší montáž) | 442,44 € |
Časté otázky (FAQ)
Musí být zásobník připojený ke kotlu vždy cez třícestný ventil?
Při drtivé většině běžných domácích instalací ano – třícestný ventil je standardní způsob, jak kotel přepíná mezi ohřevem vytápěcího okruhu a ohřevem zásobníku pomocí jednoho zdroje tepla. Výjimkou jsou specifické větší systémy se samostatnými zdroji tepla pro každý okruh, které se však běžně nevyskytují u rodinných domků nebo bytů.
Proč se mi občas na chvíli přestane křít, když si pustím teplou vodu?
Jde o běžný a očekávaný jev způsobený nastavenou prioritou ohřevu TÚV. Když kotel vyhodnotí, že je třeba dohřát zásobník (například po odběru teplé vody), třícestný ventil se přepne a kotel dočasně nasměruje výkon do zásobníku místo vytápěcího okruhu. Toto přerušení trvá obvykle jen několik minut a vzhledem k tepelné zotrvačnosti domu se v interiéru prakticky neprojeví poklesem teploty.
Dá se elektrický zásobníkový ohřívač zapojit do běžné zásuvky?
Při modelech s nižším výkonem to technicky možné bývá, ale u většiny běžných zásobníkových ohřívačů s vyšším výkonem se doporučuje a obvykle i vyžaduje samostatný jistěný elektrický obvod vedený přímo z rozvaděče, oddělený od ostatních spotřebičů v domácnosti. Přesné doporučení najdete vždy v montážním návodu konkrétního modelu, konečné posouzení by měl provést elektrikář.
Co se stane, když vynechám pojistný ventil při montáži zásobníku?
Bez pojistného ventilu hrozí, že tlak v zásobníku bude při každém ohřevu narůstat (voda se zahřátím rozšiřuje) bez možnosti bezpečného odpouštění. To může vést k poškození zásobníku, netěsnostem na spojích, nebo v extrémním případě k vážné poruše. Pojistná skupina nebo pojistný ventil je proto nezbytná a nevynechatelná součást instalace každého tlakového zásobníku.
Je normální, že z pojistného ventilu občas odkapává voda?
Ano, mírné odkapávání během nebo těsně po ohřevu je běžný projev funkčnosti pojistného ventilu – takto se uvolňuje tlak vzniklý roztažením ohřáté vody. Důležité je jen to, aby byl odtok směrován na místo, kde odkapávající voda nezpůsobí škodu (například do podlahové vpusti), a aby odtoková trubka nikdy nebyla zaslepená nebo uzavřená.
Můžu si montáž nepřímotopného zásobníku udělat sám, když jsem zručný?
Nedoporučujeme to. I když fyzické připojení potrubí může vypadat jednoduše, správné zapojení třícestného ventilu, nastavení priority ohřevu v řídicí jednotce kotle, výběr a nastavení pojistné skupiny a celkové odborné uvedení do provozu vyžadují znalosti a zkušenosti, které ovlivňují nejen funkčnost, ale i bezpečnost a platnost záruky. Doporučujeme vždy zverit montáž odborné kúrenářské firmě.
Jak dlouho trvá běžná montáž nebo výměna zásobníku?
Při výměně starého nepřímotopného zásobníku za nový na existujícím, funkčním okruhu jde obvykle o práci na jeden den. Při úplně nové instalaci (nový okruh, nový třícestný ventil, případně i nové rozvody) může montáž trvat déle, v závislosti na rozsahu prací. Montáž elektrického ohřívače, která nevyžaduje připojení ke kotlu, je obvykle nejrychlejší – několik hodin včetně elektrické přípojky.
Dá se elektrický ohřívač později přemontovat na nepřímotopný, nebo naopak?
Jedná se o odlišné typy zařízení s odlišnou konstrukcí (elektrický ohřívač má vlastní vytápěcí těleso, nepřímotopný zásobník má výměník připojený na kotel), takže přímá přestavba jednoho typu na druhý není možná. Při změně konceptu (například z elektrického ohřevu na připojení ke kotlu) je potřeba výměna celého zásobníku za vhodný typ, včetně vybudování příslušného potrubního nebo elektrického zapojení.
Související témata
- Jak vybrat zásobník na teplou vodu
- Nepřímotopný vs. elektrický zásobník
- Servis, údržba a anodová ochrana zásobníku
- Kotel se zabudovaným nebo připojeným zásobníkem TÚV
Máte otázku k výběru zásobníku?
Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vašem domácnosti? Napište nám – rádi poradíme.