Materiály a povrchová úprava skříně

Produkty teprve připravujeme.

Můžete se ale podívat na ostatní kategorie.

Skrinka pro rozdělovač není jen obyčejná plechová krabice zavěšená na stěnu. Je to část instalace, která musí vydržet desítky let, snášet vlhkost, mechanické namáhání při montáži a demontáži dveří, a přitom v bytě nebo v technické místnosti vypadat důstojně. Volba materiálu a povrchové úpravy se na první pohled zdá být detail, ale v praxi rozhoduje o tom, zda skříň za deset let zůstane ve tvaru a barvě, nebo už bude rzi a prasklinám. V tomto článku se podíváme na to, z čeho se skříně pro rozdělovače vyrábějí, jaké povrchové úpravy se používají, jaký mají vliv na cenu a životnost, a kdy má smysl sáhnout po dražším provedení.

Z jakých materiálů se skříně pro rozdělovače vyrábějí

Na slovenském trhu se v převážné většině případů setkáváme s dvěma základními materiálovými řešeními – ocelovým plechem (nejčastěji pozinkovaným a následně natřeným) a v menší míře s plastovými skříněmi. Každé z těchto řešení má své místo a není pravda, že jedno je univerzálně lepší než druhé – záleží na tom, kam se skříň montuje a jaké je zatížení prostředí.

Ocelový plech – standard vytápěcí techniky

Převážná většina skříní pro rozdělovače, které se u nás běžně prodávají a montují, je vyrobena z ocelového plechu s tloušťkou přibližně 0,6 až 1,0 mm. Tento rozsah není náhodný – tenčí plech (pod 0,6 mm) by se při montáži rozdělovače, ventilů a servopohonů mohl prohýbat a ztrácet tuhost rámu, zejména u větších skříní se šířkou 600 mm a více. Hrubší plech nad 1 mm by zase zbytečně zvyšoval hmotnost a cenu bez reálného užitku, protože skříň není nosnou konstrukcí, jen krytem.

Následující diagram shrnuje právě zmíněné pravidlo tloušťky plechu 0,6 až 1,0 mm – mimo tohoto rozsahu se buď ztrácí pevnost rámu, nebo se zbytečně zvyšuje hmotnost a cena skříně.

Ocelový plech se zpracovává několika kroky – řezáním na požadovaný rozměr, ohýbáním do tvaru těla (zvyčejně lisem, aby byly hrany rovné a bez ostrých řezů), svařováním nebo šroubováním rohů a nakonec úpravou povrchu. Právě tato poslední fáze rozhoduje o tom, jak dlouho skříň vydrží v reálné provozu.

Pozinkovaný plech jako základ

Prakticky všechny kvalitní skříně mají základ z pozinkovaného plechu (žárkově zinkovaného nebo elektroliticky zinkovaného) ještě před tím, než se nanesou barevné vrstvy. Zinková vrstva plní funkci obětované ochrany – pokud se někde poškrábá horní barva a odhalí se plech, zinek korozuje přednostně místo oceli a tím chrání konstrukci před rzi v místě poškození. Bez této vrstvy by i malé škrábání při montáži (například od šroubováku nebo hrany krabice) mohlo časem vést k prořízení a zatečení rzi pod barvu.

Plastové skříně – kdy mají smysl

Plastová provedení (nejčastěji z ABS nebo polystyrenu) se vyskytují spíše u menších, jednoduchých podkrovových skříní, případně u řešení určených přímo od výrobců rozdělovačů jako součást kompletního sady. Výhodou plastu je, že nekorozuje vůbec – v prostředí s vysokou vlhkostí (například v nevyhřívané garáži, koupelně bez větrání nebo v blízkosti bazénu) je to prakticky bezúdržbové řešení. Nevýhodou je nižší mechanická odolnost, horší stabilita u větších rozměrů a menší možnost dodatečné úpravy (například přivrácení pro další rozvody). U větších rozdělovačů s více okruhy se plast prakticky nepoužívá, protože by nedokázal unést hmotnost kovových armatur a rozdělovače bez prohnutí.

Povrchová úprava – prášková barva (komaxit)

Nejběžnější povrchová úprava skříní pro rozdělovače na trhu je prášková barva, lidově nazývaná komaxit. Jedná se o technologii, při které se na předem pozinkovaný a odmastěný plech elektrostaticky nanesou barevné prášky, které se následně vypálí v peci při teplotě okolo 180 až 200 °C. Výsledkem je spojitá, tvrdá a rovnoměrná vrstva barvy, která je podstatně odolnější než běžný mokrý lak nanášený natíráním.

Proč je prášková barva lepší než mokrý lak

Mechanická odolnost – vypálená prášková vrstva je tvrdší a odolnější vůči poškrábání při běžné manipulaci s dveřmi.
Rovnoměrná tloušťka – elektrostatické nanášení zajišťuje, že i rohy a hrany mají dostatečnou vrstvu barvy, kde by při natírání mokrým lakem hrozilo stékání nebo tenčí vrstva.
Odolnost vůči UV záření – barva u skříní umístěných například u okna nebo v osvětlené chodbě déle nevybledne.
Životnost bez ekologické zátěže – technologie neobsahuje rozpouštědla, takže při výrobě i při případném pozdějším přibrusování nejsou uvolňovány škodlivé výpary.

Nejběžnější odstín, se kterým se setkáte u skříní pro rozdělovače, je bílá (typicky RAL 9016 nebo podobný odstín dopravní bílé), která ladí s bílými dveřmi, obklady a s většinou interiérů technických místností, chodeb a šatníků. Někteří výrobci nabízejí i možnost natírání v jiném RAL odstínu na požadavek, což se hodí zejména u architektonicky řešených interiérů, kde má být skříň téměř neviditelná sloupnutím se se stěnou.

Porovnání odolnosti materiálů v praxi

Abychom si mohli představit reálný rozdíl mezi jednotlivými řešeními, podívejme se na orientační porovnání tří nejčastějších kombinací materiálu a povrchové úpravy, se kterými se ve skříních pro rozdělovače setkáváme – holý (nechráněný) ocelový plech, pozinkovaný plech bez barvy a pozinkovaný plech s vypálenou práškovou barvou. Nejde o laboratorní testy konkrétního výrobku, ale o obecně známé technické fakta o těchto povrchových úpravách, které lze ověřit i v odborné literatuře o povrchových úpravách kovů.

Z porovnání je vidět, proč se v praxi téměř výhradně setkáváme s kombinací pozinkovaného plechu a práškové barvy – dává nejlepší poměr mezi mechanickou pevností (kterou plast nemá při větších rozměrech) a dlouhodobou odolností proti korozi (kterou zase nemá holý nebo jen povrchově natřený plech bez zinkové vrstvy).

Jak vzniká kvalitní skříň – výrobní proces krok za krokem

Pokud chcete vědět, na co se při výběru skříně dívat, pomůže pochopení toho, jakými kroky prochází od plechu až po hotový výrobek. Každý výrobce tyto kroky nedodržuje stejně pečlivě a právě vynechání některého z nich (například vynechání zinkování před natřením) je důvodem, proč se levnější skříně z neznámého původu mohou za pár let v technické místnosti začít kazit na hranách a svárech.

Pokud výrobce některý z těchto kroků vynechá nebo ho udělá jen povrchově (například nedostatečné odmaštění před natřením), barva se časem začne loupit právě v místech svarů, protože práškové barvy potřebují čistý a odmaštěný povrch, aby se dobře přichytily. Proto se vyplatí kupovat skříně od ověřených dodavatelů s jasně deklarovaným materiálovým vyhotovením, nikoli bezmenné výrobky bez jakékoliv specifikace povrchové úpravy.

Vliv materiálu na výběr mezi nadstropním a podstropním vyhotovením

Materiál skříně úzce souvisí i s tím, zda se hodí spíše pro nadstropní nebo podstropní montáž. Nadstropní skříně z pozinkovaného a natřeného plechu jsou v praxi nejrobustnější řešení – visí celé na stěně, takže musí unést vlastní váhu včetně osazeného rozdělovače, ventilů a případně i servopohonů, aniž by se rám otáčel nebo by se dveře po čase nezavíraly. Právě proto se u nadstropních skříní téměř vždy setkáte s tlustším a tužším pozinkovaným plechem, protože konstrukce není částečně podpírána stěnou, jak je tomu u zapuštěného (podstropního) vyhotovení.

Při podstropních skřínkách, které jsou většinou zapuštěny přímo do stěny nebo příčky, přebírá část nosné funkce samotná stěna či zdivo, takže zde se někdy setkáte i s tenčí konstrukcí plechu nebo s plastovým rámem kolem dveří. To ale neznamená nižší kvalitu – jen jiný způsob rozdělení mechanického zatížení.

Praktická doporučení podle velikosti a umístění

Při výběru konkrétní skříně se vyplatí materiál a povrchovou úpravu posuzovat spolu s velikostí (počtem okruhů rozdělovače) a místem montáže. Menší nadstropní skříně do tří až čtyř okruhů zvyčejně dobře poslouží i ve standardním vyhotovení z pozinkovaného natřeného plechu s tloušťkou okolo 0,6 mm, protože hmotnost osazeného rozdělovače není vysoká. U větších rozdělovačů s pěti a více okruhy, kde se do skříně montuje i více ventilů a případně i oběhové čerpadlo, se vyplatí sáhnout po větším modelu s pevnějším rámem – zde je výhodou právě ověřené vyhotovení od známého výrobce.

Jako konkrétní příklad můžeme uvést tři běžně dostupné nadstropní skříně pro rozdělovače, které se liší právě velikostí (a tedy i kapacitou pro počet okruhů), přičemž materiálové vyhotovení – pozinkovaný natřený plech – mají společné napříč celou řadou:

Skrinka pro rozdělovače 385 mm - nadstropní – nejmenší rozměr v řadě, vhodný pro menší rozdělovače do tří až čtyř okruhů, například do bytu nebo menšího rodinného domu. Díky pozinkovanému a natřenému plechu je i při kompaktních rozměrech dostatečně tuhá pro běžnou provozní zátěž. Cena od 63,10 EUR.

Skrinka pro rozdělovače 485 mm - nadstropní – střední velikost, která v praxi pokryje většinu rodinných domů se středně velkým rozdělovačem. Stejné materiálové vyhotovení jako menší model, jen s větším vnitřním prostorem pro pohodlnější montáž a servis. Cena od 67,53 EUR.

Skrinka pro rozdělovače 615 mm - nadstropní – největší rozměr v řadě, určený pro rozdělovače s vyšším počtem okruhů, kde je potřeba místo i pro případné oběhové čerpadlo nebo více ventilů se servopohony. Stejná pozinkovaná a natřená konstrukce zajišťuje dostatečnou tuhost i při větší hmotnosti osazené výbavy. Cena od 75,15 EUR.

Následující přehled ukazuje, jak se mění doporučená velikost skříně (a tedy i množství použitého materiálu) v závislosti na počtu okruhů rozdělovače – orientačně podle rozměrů výše uvedených tří modelů:

Odolnost vůči vlhku – kde je materiál opravdu důležitý

Kabinkové skříně se nejčastěji montují do technických místností, šatníků, chodeb nebo kotelny – tedy prostředí, kde se obvykle nepočítá s vysokou vlhkostí. Situace se ale mění, pokud je skříň umístěna v koupelně, v nevykurované garáži, v suterénu s vyšší vlhkostí zdiva nebo v blízkosti pračky a sušičky, kde dochází občas k kondenzaci páry. V těchto případech má kvalitně pozinkovaná a natřená skříň jasnou výhodu oproti levnějším řešením bez zinkové vrstvy – i když se na povrchu objeví kondenzovaná vlhkost, zinek pod barvou drží korozi na uzdě podstatně déle.

Pokud je prostor extrémně vlhký (například v bezprostřední blízkosti sprchového koutu bez větrání), je vhodné zvážit i to, zda by se skříň nedala přesunout do suchší části bytu, protože žádná povrchová úprava plechu není navržena na trvalý kontakt s tekoucí vodou. Právě zde mají své místo plastové provedení, která vlhkosti vůbec nepodléhají, ale jak jsme zmínili, hodí se spíše pro menší a jednodušší rozvaděče.

Barvení a estetika v interiéru

Bílá barva (typicky odstín blízký RAL 9016) je jednoznačně nejrozšířenější, protože ladí s bílými dveřmi, obklady i s většinou bytových jader a technických místností. Někteří zákazníci ale řeší i estetickou stránku detailněji – například pokud se skříň nachází v obývací místnosti nebo v chodbě s tmavšími dveřmi, vyplatí se vopředu u prodejce zjistit, zda je možné dodat skříň i v jiném odstínu RAL, případně přebarvit dveře po dohodě s výrobcem. Je třeba mít na paměti, že jakákoli dodatečná natření mimo výrobního procesu (tedy bez opětovného zinkování a vypalování v peci) nikdy nedosáhne stejné odolnosti jako originální prášková barva, proto se vyplatí zvolit správný odstín už při objednávce.

Údržba skříní podle materiálu

Údržba pozinkovaných a natřených skříní je jednoduchá – stačí občasné utření vlhkým hadříkem s jemným mydlem, bez použití abrazivních hadříků nebo agresivních čisticích prostředků na bázi rozpouštědel, které by mohly narušit povrchovou vrstvu barvy. Pokud dojde k mechanickému poškrábání povrchu (například při přesunu nábytku nebo při neopatrné manipulaci s nářadím), doporučuje se poškozené místo co nejdříve ošetřit tenkou vrstvou vhodného retušovacího nátěru nebo aspoň překrýt, aby se zabránilo postupné korozi v místě poškození zinkové vrstvy.

Při plastových skříních je údržba ještě jednodušší, protože nehrozí koroze – stačí utření od prachu. Je třeba si však dávat pozor na křehkost materiálu při nižších teplotách (například v nevykurované garáži v zimě), kde může být plast náchylnější na prasknutí při neopatrném zacházení s dveřmi.

Příklad z praxe

Běžný případ, se kterým se montážní firmy setkávají, je skříň umístěná v šatníku bytového jádra, kde byl původně namontován levný neznačkový model bez jasné deklarované povrchové úpravy. Po přibližně třech letech provozu se na hranách dveří a kolem zámku objevily první škvrny rzi, i když místnost nebyla nijak zvlášť vlhká. Po výměně za skříň s ověřeným pozinkovaným a práškově natřeným provedením se podobný problém při stejném umístění už neobjevil ani po několika letech – jediný rozdíl byl právě v tom, že původní levnější kus zřejmě vynechal krok zinkování před natřením.

Závěr – na co se při výběru materiálu zaměřit

Pro běžné vnitřní prostory (byt, technická místnost, chodba) je ověřeným řešením pozinkovaný ocelový plech s vypálenou práškovou barvou.
Hrúbka plechu okolo 0,6 až 1,0 mm je dostatečná pro běžné rozvaděče, větší provedení s více okruhy si vyžadují větší a tužší skříň.
V vlhčích prostorech (garáž, blízkost pračky) je zinková vrstva pod barvou klíčová pro dlouhodobou odolnost vůči korozi.
Plastové skříně jsou vhodná volba jen pro menší a jednodušší instalace, kde vysoká vlhkost převažuje nad potřebou vysoké mechanické tuhosti.
Bílá barva je standardem, ale v architektonicky náročnějších prostorech se vyplatí vopředu zjistit možnost jiného odstínu RAL.

Časté otázky

Je pozinkovaná skříň dražší než běžná natřená bez zinkové vrstvy?

Rozdíl v ceně mezi kvalitně pozinkovanou a levnější nepozinkovanou skříní je obvykle malý, ale rozdíl v životnosti je zásadní. Vzhledem k tomu, že skříň se jednou namontuje a obvykle zůstává desítky let, vyplatí se upřednostnit provedení s deklarovanou zinkovou vrstvou pod barvou.

Dá se skříň domalovat do jiné barvy než bílá?

Ano, dveře i tělo se dají domalovat běžnou barvou na kov, je však třeba počítat s tím, že takto nanesená vrstva nebude mít stejnou odolnost jako originální vypálená prášková barva z výroby. Před malováním je potřeba povrch odmastit a jemně ošetřit brusivem, aby barva dobře přilnula.

Vydrží plechová skříň i ve vlhké garáži?

Kvalitní pozinkovaná a natřená skříň zvládne běžnou vlhkost garáže bez problémů, ale při trvalé vysoké vlhkosti nebo přímém kontaktu s vodou (například zatekaní) doporučujeme zvážit přesun skříně nebo konzultaci vhodnějšího typu provedení.

Je rozdíl mezi materiálem nadstropní a podstropní skříně?

Ano, nadstropní skříně obvykle využívají o něco pevnější konstrukci plechu, protože nesou celou váhu osazeného rozvaděče samostatně bez opory stěny. Podstropní skříně jsou částečně podopřeny zapuštěním do stěny, takže konstrukce může být odlehčenější.

Jak zjistím, že skříň je kvalitně pozinkovaná, ještě před koupí?

Při nákupu přes e-shop se vyplatí podívat se do popisu produktu nebo se přímo zeptat prodejce na materiálové provedení (pozinkovaný plech, tloušťka, typ povrchové úpravy). Ověřený prodejce by měl tuto informaci být schopen poskytnout bez problémů.

Oplatí se investovat do dražší skříně jen kvůli materiálu?

Při produktu, který se montuje jednou a používá desítky let, je rozdíl v ceně mezi kvalitním a podprůměrným materiálovým provedením obvykle minimální v porovnání s náklady na případnou výměnu skorodované skříně o pár let později.

Související témata

Kompletní nabídku skříní najdete v hlavní kategorii Skříně pro rozvaděče.

Máte otázku k této tématu?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vašem domácnosti? Napište nám – rádi poradíme.