Jak vybrat potrubí na vodu a vytápění

Potrubí patří mezi ty části domácí instalace, které si nikdo nevšíme – pokud funguje. Vede teplou i studenou vodu od zdroje (kotel, tepelné čerpadlo, vodoměr) až k jednotlivým odbočkám: k radiátorům, koupelnovým kohoutkům, kuchyňskému dřezu a k okruhům podlahového vytápění. Právě proto, že jde o skrytou, „samozřejmou“ část domu, jeho výběru se často věnuje méně pozornosti než například výběru kotlu nebo radiátorů – a právě proto se při něm dělají chyby, které se projeví až o několik let, kdy je oprava oveľa drahší a komplikovanější než při původní montáži.

Výběr materiálu, průměru, způsobu vedení i způsobu spojování potrubí zároveň ovlivňuje několik věcí najednou – životnost celého rozvodu, tlakové ztráty a hluk při průtoku vody, jednoduchost případného servisu, i celkovou cenu instalace. Rozhodnutí učiněná v této fázi se navíc téměř vždy zalejí do zdi, podlahy nebo potěru, takže dodatečná změna znamená rozbírání – což je přesně ten typ chyby, kterému se vyplatí vyhnout správným výběrem hned na začátku.

V tomto článku si postupně projdeme vše podstatné, co potřebujete vědět před výběrem potrubí na vodu a vytápění – rozdíly mezi materiály (PEX-AL-PEX, měď, ocel), jak zvolit správný průměr, rozdíl mezi podstropním a nadstropním vedením, proč je u vytápěcího potrubí důležitá kyslíková bariéra, jaké jsou způsoby spojování a nakonec i to, kdy a jak potrubí izolovat. Pokud řešíte i konkrétní výběr materiálu do hloubky, doporučujeme si podívat i samostatný článek PEX-AL-PEX vs. měděné vs. ocelové potrubí, který jednotlivé materiály porovnává podrobněji.

Co je potrubí na vodu a vytápění a proč na jeho výběru záleží

Potrubí pro vodu a vytápění rozvádí teplou nebo studenou vodu mezi zdrojem (kotel, vodoměr) a jednotlivými odbočkami – radiátory, kohoutky, podlahové vytápění. Jde tedy v podstatě o oběhový systém domu: všechna teplá užitková voda, kterou pustíte z kohoutku, i všechna voda, která ohřívá vaše radiátory či podlahu, projde právě cez toto potrubí. Pokud je poddimenzované, špatně zvolené nebo špatně namontované, projeví se to na celém domě – ne lokálně, ale plošně.

Výběr materiálu a průměru potrubí přímo ovlivňuje tři věci najednou. První je životnost rozvodu – špatně zvolený materiál (například ocelové potrubí bez úpravy vody) může korodit zevnitř už během let, zatímco správně zvolené plastohliníkové nebo měděné potrubí vydrží desítky let bez problémů. Druhá je tlaková ztráta – příliš úzké potrubí kladou průtoku vody odpor, což se projeví nižším průtokem při více současně otevřených odbočkách a někdy i slyšitelným hlukem ve stěnách. Třetí je cena montáže – nejen cena samotného materiálu, ale i čas a nářadí potřebné na jeho zpracování, což se výrazně liší mezi jednotlivými materiály a způsoby spojování.

Právě proto se vyplatí věnovat výběru potrubí stejnou pozornost jako výběru kotlu či radiátorů – jde o investici na desítky let, která se navíc (na rozdíl od kotlu) dodatečně nevyměňuje bez zásahu do stavby. Pokud plánujete rekonstrukci nebo novostavbu, má smysl projít si postupně všechna následující kritéria – materiál, průměr, způsob vedení, kyslíkovou bariéru, způsob spojování i izolaci – ještě předtím, než se potrubí zaleje do zdi nebo potěru.

Tři hlavní materiály potrubí se liší cenou, montáží i životností.

PEX-AL-PEX, měděné nebo ocelové potrubí – jaký materiál zvolit

Na trhu se dnes běžně setkáte s třemi hlavními typy materiálu pro rozvody vody a vytápění – plastohliníkovým vícevrstvým potrubím PEX-AL-PEX, měděným potrubím a ocelovým potrubím. Každý z nich má své místo a výhody, ale v praxi se dnes nejčastěji používá právě PEX-AL-PEX, a to z dobrého důvodu.

PEX-AL-PEX (plastohliníkové vícevrstvé potrubí) kombinuje vnitřní a vnější plastovou vrstvu s hliníkovou střední vrstvou. Hliníková vrstva plní dvě důležité funkce zároveň – brání difúzi kyslíku do vody, což je klíčové zejména u uzavřených vytápěcích okruhů (více o tom níže v části o kyslíkové bariéře), a zároveň dává potrubí tzv. tvarovou paměť. Díky ní potrubí po ohnutí do požadovaného tvaru – například kolem rohu místnosti nebo při průchodu přes příčku – v tomto tvaru zůstane, bez potřeby ho dále fixovat nebo se obávat, že se samo narovná. To výrazně zjednodušuje montáž zejména při složitějších trasách rozvodu.

Měděné potrubí je tradiční, dlouhodobě osvědčený materiál. Je velmi odolné vůči teplotě i tlaku, což z něj dělá spolehlivou volbu i v náročnějších provozních podmínkách. Jeho nevýhodou je vyšší cena v porovnání s plastohliníkovým potrubím a náročnější montáž – spoje měděného potrubí se zpravidla spájkují, což vyžaduje zručnost i otevřený plamen, tedy buď zkušeného řemeslníka, nebo investici do výuky a nářadí. Při rekonstrukcích, kde je potrubí vedeno v uzavřených prostorech nebo v blízkosti hořlavých materiálů, je práce s otevřeným plamenem navíc třeba pečlivě zabezpečit.

Ocelové potrubí se dnes používá už jen výjimečně – typicky ve starších instalacích, které se dodatečně nevyměňují, nebo ve specifických průmyslových aplikacích. Jeho hlavní nevýhodou je náchylnost na korozi zevnitř, pokud voda v systému není správně upravena. Při běžné rekonstrukci nebo novostavbě rodinného domu či bytu se dnes s novým ocelovým potrubím prakticky nesetkáte – pokud narazíte na ocelové rozvody, bude to většinou původní, starší instalace, kterou je při rekonstrukci vhodné nahradit modernějším materiálem.

Pro běžnou rekonstrukci bytu či rodinného domu, kde chcete kombinovat jednoduchou montáž, přiměřenou cenu a spolehlivou dlouhodobou funkčnost, je proto v převážné většině případů nejpraktičtější volbou právě plastohliníkové PEX-AL-PEX potrubí:

Podrobné porovnání všech tří materiálů včetně konkrétních situací, kdy se vyplatí zvolit který z nich, najdete v článku PEX-AL-PEX vs. měděné vs. ocelové potrubí.

Jaký průměr potrubí potřebujete

Výběr materiálu je jen první polovina rozhodnutí – druhou, rovněž důležitou, je správný průměr potrubí. Průměr se volí podle dvou hlavních kritérií: požadovaného průtoku vody a délky rozvodu. Nejde tedy o jedno univerzální číslo pro celý dům, ale o hodnotu, která se může (a zpravidla by měla) v rámci jedné instalace lišit podle toho, jakou úlohu daný úsek potrubí plní.

Při podlahovém vytápění a u jednotlivých okruhů se běžně používá průměr 16 mm – tento průměr postačuje pro jednotlivé smyčky vedené z rozdělovače do konkrétní místnosti nebo zóny, kde je průtok i délka úseku omezená. U hlavních stoupacích rozvodů, tedy tam, kde se spojuje průtok z více okruhů nebo kde je rozvod delší a musí přenést vyšší průtok (například z kotelny k rozdělovači, nebo hlavní stoupací rozvod teplé vody v bytě), se používá průměr 20 až 26 mm a více.

Proč na tom vůbec záleží? Příliš úzké potrubí klade proudící vodě zvýšený odpor. V praxi se to projeví dvěma způsoby – vysokými tlakovými ztrátami, tedy tím, že na konci dlhého úzkého rozvodu bude průtok slabší, než byste čekali, a hlukem při proudění vody, který je v obývaných prostorech nepříjemný, zejména v noci nebo při více současně otevřených odběrných místech. Naopak, zbytečně široké potrubí tam, kde by stačil menší průměr, instalaci zbytečně zdraží (širší potrubí i armatury jsou dražší) a navíc zpomalí náběh teplé vody – v širším potrubí je prostě více studené vody, kterou je třeba před příchodem teplé vody k odběrnému místu nejprve „vytlačit“ ven.

Zlaté pravidlo tedy zní: u jednotlivých okruhů a kratších rozvodů volit menší průměr (16 mm), u hlavních a delších tras s vyšším súhrnným průtokem volit větší průměr (20 – 26 mm a více). Pro hlavní rozvody s vyšším průtokem je vhodným příkladem potrubí většího průměru:

Širší potrubí na hlavní rozvody vyjde na metr dražší než potrubí pro jednotlivé okruhy.

Pokud si nejste jisti, jaký průměr potřebujete právě ve vaší situaci, podrobnější návod na výpočet i konkrétní doporučení podle typu rozvodu najdete v článku Jaký průměr potrubí potřebujete.

Podlahové vs. povrchové vedení – co zvolit

Dalším důležitým rozhodnutím je způsob vedení potrubí – tedy to, zda bude potrubí skryté ve stěně či podlaze (podlahové), nebo viditelné na povrchu (povrchové). Toto rozhodnutí se zpravidla dělá zvlášť pro každý prostor v domě, protože v obytných místnostech platí jiné priority než v technických prostorech.

Podlahové vedení je potrubí zasazené do stěny nebo podlahy, pod omítku nebo potěr. Jeho hlavní výhodou je estetika – v hotové místnosti není vidět žádné potrubí, stěny jsou čisté a rovné, přesně jako u novostavby bez jakýchkoli rozvodů. Tato výhoda má však i svou opačnou stranu: při poruše, tedy při netěsnosti nebo úniku vody, oprava podlahového vedení vyžaduje rozbírání stěny nebo podlahy, aby se k poškozenému místu vůbec dalo dostat. Z tohoto důvodu se při podlahovém vedení mimořádně vyplácí investovat do kvalitních materiálů a spojů už při montáži – právě zde se případná úspora na materiálech může v budoucnosti pomstít neúměrně vysokými náklady na opravu.

Povrchové vedení je naopak viditelné, vedené po povrchu stěny – nejčastěji v ochranných lištách, případně i úplně otevřeně. Jeho hlavní výhodou je jednodušší montáž i případná oprava: pokud se objeví netěsnost nebo je třeba potrubí prodloužit či upravit, stačí odkrýt lištu nebo se jednoduše dostat k potrubí bez rozbírání. Nevýhodou je nižší estetická hodnota, proto se povrchové vedení využívá především v technických prostorech, jako je kotelna, sklep nebo garáž, kde vzhled není prioritou a naopak se oceňuje jednoduchý přístup při servisu.

V praxi se oba způsoby běžně kombinují v rámci jednoho domu – v obytných místnostech a koupelnách převažuje podlahové vedení kvůli vzhledu, zatímco v kotelni, technické místnosti nebo na sklepě se upřednostňuje povrchové vedení kvůli jednoduchému přístupu. Podrobnější porovnání obou variant, včetně doporučení pro konkrétní typy prostorů, najdete v článku Podlahové vs. povrchové vedení.

Kyslíková bariéra – proč je důležitá u vytápěcího potrubí

Pokud potrubí použijete pro rozvod vytápěcí vody – tedy pro radiátory nebo podlahové vytápění – jednou z klíčových vlastností, na kterou si je třeba dát pozor, je kyslíková bariéra. Nejčastěji ji najdete ve formě hliníkové vrstvy u potrubí PEX-AL-PEX, nebo jako speciální EVOH vrstvu u potrubí typu PE-RT.

Úlohou kyslíkové bariéry je zabránit pronikání vzdušného kyslíku skrze stěnu potrubí do uzavřeného vytápěcího okruhu. Proč je to důležité? Vytápěcí okruh je uzavřený systém, ve kterém stejná voda dlouhodobě cirkuluje mezi kotlem a radiátory či podlahovým vytápěním. Bez kyslíkové bariéry by kyslík z okolního vzduchu postupně difundoval skrze stěnu potrubí přímo do této vody, a odtud dál ke všem kovovým částem systému – ke kotlu, oběhovému čerpadlu, radiátorům a případným ocelovým rozvodům. Výsledkem by byla postupná koroze těchto komponentů zevnitř, což zkracuje jejich životnost a v horším případě vede až k netěsnostem nebo poruše čerpadla či kotle.

Přesně proto je kyslíková bariéra u potrubí určeného na vytápění – tedy nejen na jednoduchý rozvod pitné vody, ale na cirkulaci v uzavřeném vytápěcím okruhu – prakticky nezbytná. U rozvodu pitné (studené nebo teplé úžitkové) vody, která skrze potrubí jen jednorázově projde k odběrnému místu a nevrací se zpět do uzavřeného okruhu, tato vlastnost nehraje tak klíčovou roli. Při výběru potrubí na vytápění – zejména na podlahové vytápění, kde je potrubí dlouhodobě zabetonováno v podlaze a jeho výměna je prakticky nemožná bez rozsáhlé rekonstrukce – je proto kyslíková bariéra jedním z prvních parametrů, který je třeba zkontrolovat. Příkladem potrubí s kyslíkovou bariérou určeného přímo na podlahové vytápění je:

Více o tom, jak přesně kyslíková bariéra funguje a proč se jí při vytápěcím potrubí nikdy nevyplatí šetřit, najdete v samostatném článku Kyslíková bariéra – proč je důležitá při vytápěcím potrubí.

Způsoby spojování potrubí – šroubování, lisování, svařování

Šroubování, lisování a svařování – tři způsoby spojování a jejich hlavní vlastnosti.

Kromě materiálu a průměru samotného potrubí je třeba zvolit i způsob, jakým se jednotlivé úseky a armatury spojí. Na výběr jsou zásadně tři hlavní metody, každá s jinými výhodami a vhodností podle konkrétní situace.

Šroubování (šroubové spoje) se zajišťuje mechanicky – přesýpací maticí a těsnícím kroužkem. Hlavní výhodou tohoto způsobu je, že spoj je možné kdykoliv rozebrat a znovu zmontovat, a to bez potřeby speciálního nářadí. To oceníte zejména při servisních zásazích – pokud je například třeba vyměnit ventil, připojit nové zařízení nebo dočasně odpojit část rozvodu, šroubový spoj to umožňuje bez toho, abyste museli řezat nebo ničit existující potrubí. Právě proto se šroubování běžně používá při připojování armatur, ventilů a zařízení, kde se počítá s budoucím servisem.

Lisování vytváří speciálními lisovacími kleštěmi trvalou deformací kovového přírubu kolem potrubí a armatury. Tento způsob je rychlejší na montáž ve větším rozsahu – při větších instalacích s desítkami spojů ušetříte oproti šroubování výrazný čas – a výsledný spoj je trvalý, tedy nerozebratelný. Nevýhodou je, že vyžaduje investici do lisovacího nářadí, které je poměrně specializované a ne vždy se vyplatí koupit pro jednorázovou domácí montáž. Při větších rekonstrukcích, kde se provádí kompletní výměna rozvodů, je to však běžná a osvědčená volba.

Svařování se používá nejčastěji u plastových potrubí typu PP-R a spojuje potrubí s armaturou natavením materiálu. Výsledkem je homogenní, trvalý spoj, který se v podstatě stává jedním kusem materiálu s potrubím i armaturou. Tato metoda je běžná u rozvodů studené i teplé vody, kde se PP-R potrubí tradičně používá.

Výběr způsobu spojování tedy závisí na tom, zda počítáte s budoucím servisem a rozebíráním spojů (šroubování), zda jde o větší instalaci, kde se vyplatí investice do lisovacího nářadí (lisování), nebo pracujete s plastovým PP-R potrubím (svařování). Podrobný přehled výhod a nevýhod jednotlivých metod, i doporučení, kdy se kterou z nich rozhodnout, najdete v článku Způsoby spojování potrubí – šroubování, lisování, svařování.

Izolace potrubí – proč a jak izolovat rozvody

Posledním, ale rovněž důležitým krokem při návrhu rozvodu je izolace potrubí. Na potrubí se navlékne nálepková tepelná izolace, obvykle vyrobená z pěnového polyethylenu, která plní dvě odlišné, ale rovněž důležité funkce – podle toho, zda jde o rozvod teplé nebo studené vody.

Při rozvodech teplé vody a vytápěcí vody zajišťuje izolace snížení tepelných ztrát rozvodu. Je to důležité zejména u delších tras vedených přes nevytápěné prostory – typicky sklep nebo podkroví – kde by neizolované potrubí během cesty k odběrovému místu výrazně ochladilo. Představte si například dlouhý úsek rozvodu teplé úžitkové vody vedený přes studený sklep k vzdálené koupelně: bez izolace by voda, která do rozvodu vstoupí teplá, stihla po cestě ochladit natolik, že by u odběrového místa už nebyla dostatečně teplá, nebo byste museli dlouho čekat a zbytečně vypouštět vodu, než konečně přiteče teplá. Totéž platí i pro vytápěcí okruh – neizolovaný rozvod vedený přes nevytápěný prostor ztrácí teplo dříve, než se dostane k radiátoru nebo k rozdělovači podlahového vytápění, tedy platíte za teplo, které se nikdy nedostane tam, kam mělo.

Při rozvodech studené vody má izolace jinou, ale rovněž praktickou funkci – zabrání kondenzaci vlhkosti na povrchu potrubí, tedy takzvanému „rosení“. Když studená voda proudí potrubím přes teplejší vzduch v místnosti, na povrchu neizolovaného potrubí se zráží vzdušná vlhkost, podobně jako na studeném poháru v létě. Tato skondenzovaná voda může postupně poškodit okolní materiály (například omítku nebo dřevěné konstrukce), proto se i při studené vodě vyplácí izolace, zejména v prostorech s vyšší vlhkostí vzduchu.

Podrobnejší návod, jak správně izolovat rozvody podle typu prostoru a typu vody, která potrubím prochází, najdete v článku Izolace potrubí – proč a jak izolovat rozvody.

Praktický postup při výběru a montáži potrubí v šesti krocích.

Jak postupovat při výběru a montáži potrubí – praktický shrnutí

Pokud si všechny předchozí kroky shrneme do jednoho praktického postupu, výběr potrubí na vodu a vytápění by měl probíhat přibližně takto. Nejprve si ujasněte účel daného úseku rozvodu – jde o rozvod pitné vody, nebo o uzavřený topný okruh (radiátory, podlahové topení)? Tato odpověď hned určí, zda je kyslíková bariéra nezbytná (vytápění) nebo není až tak kritická (rozvod pitné vody).

Další krok je výběr materiálu – pro běžnou rekonstrukci nebo novostavbu je ve většině případů nejpraktičtější plastohliníkové PEX-AL-PEX potrubí díky kombinaci ceny, jednoduché montáže a tvarové paměti, měď zvažte při vyšších nárocích na odolnost, ocel se dnes už prakticky nenavrhuje jako nová instalace. Následně určte průměr podle toho, zda jde o jednotlivý okruh (16 mm) nebo o hlavní rozvod s vyšším průtokem (20 – 26 mm a více).

Poté rozhodněte o způsobu vedení – podomítkové v obytných prostorech a koupelnách kvůli estetice, nadomítkové v kotelni, sklepě či garáži kvůli jednoduchému servisu. Zvolte způsob spojování podle toho, zda počítáte s budoucím rozmontováním spojů (šroubování), jde o rozsáhlejší instalaci (lisování), nebo pracujete s PP-R potrubím (svarování). Nakonec nezapomeňte na izolaci všude tam, kde rozvod vede přes nevytápěný prostor, nebo kde hrozí kondenzace na studeném potrubí.

Po samotné montáži je nezbytným krokem i tlaková zkouška celého rozvodu – tedy ověření, že žádný spoj není netěsný, ještě předtím, než se potrubí zaleje do stěny nebo potěru a stane se nepřístupným. Přesný postup montáže i tlakové zkoušky krok za krokem najdete v článku Montáž potrubí – postup a tlaková zkouška. Pokud se i přesto správné montáže později objeví problém, přehled nejčastějších poruch a doporučený postup při jejich řešení najdete v článku Servis a časté problémy s potrubím.

Reálné příklady z praxe

Příklad 1 – rodinný dům s podlahovým topením, novostavba. Při projektování rozvodů v novostavbě rodinného domu s podlahovým topením ve všech obytných místnostech bylo potřeba vyřešit dvě odlišné úrovně rozvodu najednou. Pro jednotlivé okruhy podlahového topení vedené z rozdělovače do konkrétních místností bylo zvoleno plastohliníkové potrubí s průměrem 16 mm – tento průměr bez problému pokryl délku i průtok jednotlivých smyček v místnostech běžné velikosti. Pro hlavní rozvod z kotelny k rozdělovači, kde se spojoval průtok ze všech okruhů najednou, bylo naopak zvoleno potrubí většího průměru, aby nevznikly zbytečné tlakové ztráty ani hluk při proudění vody. Protože šlo o uzavřený topný okruh, potrubí s kyslíkovou bariérou bylo samozřejmostí pro obě větve rozvodu. Úsek rozvodu vedený z kotelny přes nevytápěnou chodbu k rozdělovači byl navíc izolován navlekovou izolací, aby se teplo zbytečně neztrácelo, než se dostalo k jednotlivým místnostem. Rozdělovač i hlavní rozvody byly vedeny nadomítkově v technické místnosti, zatímco v obytných prostorech zůstalo potrubí skryté pod podlahou, respektive podomítkově ve stěnách koupelny při připojení baterií.

Příklad 2 – byt v paneláku, výměna stoupacích potrubí při rekonstrukci koupelny. Při kompletní rekonstrukci koupelny ve starším paneláku se vlastník rozhodl vyměnit původní ocelové stoupací potrubí vody i vytápění za nový materiál – důvodem byla viditelná koroze na starém potrubí, typický příznak dlouhodobé provozu ocelových rozvodů bez dostatečné úpravy vody. Nové rozvody v koupelně byly vedeny převážně podomítkově, aby po dokončení obkladů nebylo vidět žádné potrubí – v bytě, kde se každý centimetr prostoru počítá a estetika hraje důležitou roli, byla tato volba jasná. V technické šachtě, kde jsou stoupací potrubí společná pro více bytů nad sebou a kde se počítá s případným budoucím servisem ze strany správce domu, zůstalo vedení nadomítkové, aby byl ke spojům kdykoliv jednoduchý přístup bez nutnosti brousit obklady. Vzhledem k tomu, že v jednom bytě bylo třeba v krátkém čase vytvořit větší počet spojů, zvolil se lisovací způsob spojování místo šroubového – rychlejší montáž se při takovém rozsahu prací vyplatila i přes nutnost si půjčit lisovací kleště. Rozvod vytápěcí vody k radiátoru dostal, samozřejmě, potrubí s kyslíkovou bariérou, zatímco pro rozvod pitné vody k umývadlu a sprše tato vlastnost nebyla kritická.

Časté otázky o potrubích pro vodu a vytápění

Jaký je hlavní rozdíl mezi PEX-AL-PEX, měděným a ocelovým potrubím?
PEX-AL-PEX kombinuje plastové vrstvy s hliníkovým jádrem, které brání pronikání kyslíku a dává potrubí tvarovou paměť. Měděné potrubí je odolnější vůči teplotě a tlaku, ale dražší a náročnější na montáž (spájkování s otevřeným plamenem). Ocelové potrubí se dnes používá už jen výjimečně, protože je náchylné na korozi zevnitř bez správné úpravy vody.

Jaký průměr potrubí mám zvolit pro běžný rodinný dům?
Pro jednotlivé okruhy, například smyčky podlahového topení, se běžně používá průměr 16 mm. Pro hlavní stoupací rozvody nebo delší úseky s vyšším průtokem, kde se spojuje více okruhů najednou, se volí průměr 20 až 26 mm a více.

Musí mít potrubí na podlahové vytápění kyslíkovou bariéru?
Ano. Podlahové vytápění je uzavřený topný oběh, ve kterém stejná voda dlouhodobě cirkuluje. Bez kyslíkové bariéry (hliníková vrstva u PEX-AL-PEX, EVOH vrstva u PE-RT) by kyslík z okolí postupně difundoval do vody a způsoboval korozi kovových částí systému – kotle, čerpadla i radiátorů.

Je lepší podomítkové nebo nadomítkové vedení potrubí?
Závisí to od prostoru. Podomítkové vedení je esteticky čisté, ale při poruše vyžaduje rozbírání stěny nebo podlahy. Nadomítkové vedení je viditelné, ale montáž i případná oprava jsou jednodušší – proto se využívá hlavně v technických prostorech, jako je kotelna, sklep nebo garáž.

Jaký je rozdíl mezi šroubovým a lisovaným spojem?
Šroubový (šroubený) spoj se dá kdykoliv rozmontovat a znovu zmontovat bez speciálního nářadí, což se oceňuje při servisu. Lisovaný spoj se vytváří lisovacími kleštěmi, je rychlejší na montáž ve větším rozsahu a trvalý (nerozbíratelný), ale vyžaduje investici do lisovacího nářadí.

Jak se spojuje plastové PP-R potrubí?
Nejčastěji svařováním – potrubí a fiting se nataví a spojí do homogenního, trvalého celku. Tento způsob je běžný při rozvodech studené i teplé vody.

Třeba izolovat i potrubí se studenou vodou, nebo jen s teplou?
Izolace má smysl u obou. U teplé vody a topné vody zmenšuje tepelné ztráty, zejména u tras vedených přes nevytápěné prostory jako sklep nebo podkroví. U studené vody pak zabrání kondenzaci vlhkosti (rosení) na povrchu potrubí.

Dá se PEX-AL-PEX potrubí ohýbat bez speciálního nářadí?
Díky hliníkové střední vrstvě má PEX-AL-PEX takzvanou tvarovou paměť – po ručním ohnutí do požadovaného tvaru, například kolem rohu místnosti, si tento tvar udrží samo, bez potřeby ho dále fixovat.

Související témata

• PEX-AL-PEX vs. měděné vs. ocelové potrubí
• Jaký průměr potrubí potřebuji
• Podomítkové vs. nadomítkové vedení
• Kyslíková bariéra – proč je důležitá při topném potrubí
• Způsoby spojování potrubí – šroubové, lisovací, svařování
• Izolace potrubí – proč a jak izolovat rozvody
• Montáž potrubí – postup a tlaková zkouška
• Servis a časté problémy s potrubím
• Časté otázky o potrubích pro vodu a vytápění

Máte otázku k potrubí na vodu nebo vytápění?

Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vaší domácnosti? Napište nám – rádi poradíme.

Jméno a příjmení Nevyplňujte toto pole:

Email

Zpráva