Jak prodloužit životnost akumulační nádrže – údržba a pravidelná servis
Proč se vyplácí starat se o akumulační nádrž
Akumulační nádrž je srdcem každého moderního topného systému – pracuje potichu v kotelnu, vyrovnává výkonové špičky, chrání kotel před krátkými cykly a v systémech s tepelnými čerpadly nebo solárními kolektory je absolutně náhradou nepředstihnutelná. Například to je zařízení, na které se v běžné provozu snadno zapomene. Když funguje, nikdo si ho nevšimne. Problémy přijdou bez varování – železná voda v systému, netěsnosti, porucha topného tělesa nebo zanesená přípojka. Všem těmto problémům mají jedno společné: většinu z nich lze zabránit pravidelnou, poměrně jednoduchou údržbou.
V praxi se setkáváme s dvěma extrémními přístupy. První je úplné zanedbání – nádrž stojí v kotelnu deset let, nikdo se jí nedotkne a vlastník se diví, proč se mu systém plní železem nebo proč má kotel problémy. Druhý extrém je naopak zbytečně panické servisování při každé maličkosti. Správní cesta leží někde uprostřed: systematická, předvídatelná údržba s jasnými intervaly, při které vždy víte, co kontrolujete a proč.
Tento článek vám dá přesný návod, jak na to – od každodenního sledování přes roční servisní úkony až po výměnu ochranné anody a čištění tepelného výměníku.
Co zkracuje životnost akumulační nádrže – pochopte příčiny, ne jen symptomy
Než se ponoříme do samotné údržby, je třeba pochopit, co akumulační nádrž opravdu ničí. Není to jen „stárnutí“ – je to obvykle kombinace několika faktorů, z kterých většině lze aktivně předcházet.
Korozí zevnitř – nepřítel číslo jedna
Vnitřní povrch ocelové nádrže je neustále v kontaktu s vodou. Pokud je tato voda agresivní – tedy má nízké pH, vysoký obsah kyslíku nebo je měkká s nízkou hodnotou dočasné tvrdosti – napadá ocel a způsobuje bodovou korozi. Výsledkem jsou netěsnosti, železné usazeniny v celém systému a nakonec předčasné vyřazení nádrže z provozu. Moderní nádrže mají zevnitř ochranný povlak (smažení nebo epoxidová vrstva), který je při správní instalaci a provozu spolehlivou bariérou. Problém nastává při mechanickém poškození tohoto povlaku, při prvním napuštění systémem se špatnou kvalitou vody nebo při provozu bez funkční ochranné anody.
Přesně ochranná anoda je klíčovým prvkem protikorozní ochrany. Funguje na principu galvanického článku – horčíkový kov se obětuje místo pláště nádrže. Pokud je anoda funkční, koroze napadá její povrch a ne ocel nádrže. Jakmile se anoda spotřebová a není vyměněna, ochrana přestává fungovat. To je možná nejčastější důvod předčasného opotřebení nádrží, který vidíme v praxi.
Vodní kámen a usazeniny
V oblastech s tvrdou vodou – a na Slovensku je jich mnoho – se na topných tělesech, tepelných výměnících a dně nádrže postupně usazuje vodní kámen. Vrstva kamene jen několik milimetrů tlustá výrazně snižuje tepelnou vodivost a nutí topný systém pracovat s vyšším výkonem pro stejný výsledek. Na elektrické přírubě platí jednoduché pravidlo: každý milimetr vodního kamene zvyšuje spotřebu elektrické energie o cca 10–15 %. Při masivním zanesení se topné těleso může přehřát a zničit.
Mechanické namáhání a teplotní šoky
Akumulační nádrž je tepelný zásobník, což znamená, že se pravidelně ohřívá a ochlazuje. Při správním dimenzování systému jsou tyto cykly pomalé a plynulé – nádrž drží teplo a vydává ho postupně. Problém nastává v nesprávně navržených systémech, kde kotel pracuje s krátkými zapalovacími cykly (tzv. taktování) nebo kde chybí správně nastavená hydraulická regulace. Opakované rychlé tepelné změny namáhají svářená spoje a mohou časem způsobit mikrotrhlinky. Dalším zdrojem mechanického namáhání je nevhodné uložení nádrže – pokud stojí na nerovné ploše nebo není správně upevněna, vibrace z obehové pumpy se přenášejí na celý plášť.
Nevhodná kvalita vody v systému
Přestože akumulační nádrž pracuje především s topnou vodou v uzavřeném okruhu (ne s pitnou vodou), i tato voda musí splňovat určité parametry. Doporučená hodnota pH topné vody je 7,5–9,0, obsah kyslíku by měl být co nejnižší a celková tvrdost neby měla přesáhnout 2–3 °dH (stupně německé tvrdosti). V praxi se velmi často setkáváme se systémy, kde tyto parametry nikdo nikdy neměřil a voda má agresivní složení, které každoročně ničí nejen nádrž, ale i ostatní komponenty systému.
Servisní harmonogram – co, kdy a jak kontrolovat
Dobrá zpráva je, že systematická údržba akumulační nádrže není ani časově náročná, ani finančně nákladná – pokud se dělá pravidelně. Většina úkonů je dostupná šikovnému laickému vlastníkovi, některé jsou vhodnější pro servisního technika. Níže uvádíme přehled podle intervalů.
Měsíční vizuální kontrola
Jednou za měsíc, ideálně v rámci pravidelní kontroly kotelny, byste měli věnovat akumulační nádrži aspoň pět minut pozornosti:
- Vizuální prohlídka vnějšího pláště: Hledajte stopy po vodě, vlhkost nebo železné skvrny na vnějším povrchu izolace nebo pláště. Jakékoliv mokré místo je varovný signál – může jít o kondenzaci (při nádrži s chladnou vodou), ale i o začínající netěsnost na svářeném spoji nebo přípojce.
- Kontrola tlaku v systému: Manometr na expanzní nádrži nebo na systému by měl ukazovat stabilní hodnotu odpovídající nastavenému provoznímu tlaku (typicky 1,5–2,5 bar při studeném systému). Pokud tlak dlouhodobě klesá, někde uniká voda.
- Kontrola teploty: Pokud máte teploměr nebo termostat na nádrži, zkontrolujte, zda odpovídá nastaveným hodnotám. Výrazné odchylky mohou naznačovat problémy s regulací nebo cirkulačním čerpadlem.
- Zvuky z okolí: Jakékoliv praskání, kloktání nebo neobvyklé zvuky při ohřevu mohou naznačovat vodní kámen na topném tělese nebo přítomnost vzduchu v systému.
Roční inspekce
Jednou ročně – ideálně na začátku nebo na konci topné sezóny – by měla proběhnout podrobnější kontrola. Jedná se o rozsah, který provádíme při servisních návštěvách u zákazníků a většina vlastníků po prvním školení zvládne většinu úkonů sám:
- Kontrola a případná výměna ochranné anody – podrobněji níže
- Kontrola pojistného ventilu: Pojistný ventil chrání nádrž před příliš vysokým tlakem. Ručně otočte ventil (dávejte pozor, aby voda byla odváděna do odpadu) a zkontrolujte, zda se vrací do uzavřené polohy. Pokud po testování kape, ventil je třeba vyměnit – kapející pojistný ventil je nejen funkční porucha, ale také zdroj trvalé koroze v okolí ventilu.
- Kontrola a vyčištění odkalovacího ventilu: Na dně nádrže se usazují sedimenty – zbytky koroze, vodního kamene a jiné nečistoty. Většina nádrží má v dolní části odkalovací ventil. Jednou ročně otevřete tento ventil a nechte vyteknout 3–5 litrů vody do vedra. Sledujte barvu a zákal vypouštěné vody.
- Kontrola izolace: Vnější izolace nádrže přímo ovlivňuje tepelné ztráty. Poškozená, zvlhčená nebo chybějící izolace může zvyšovat spotřebu energie o desítky procent. Poškozené části je třeba opravit nebo vyměnit.
- Kontrola expanzní nádoby: Expanzní nádoba spolupracuje s akumulační nádobou v uzavřeném okruhu. Zkontrolujte předplnění dusíkem (většinou 0,5–0,75 bar) a celkový stav membrány.
- Měření kvality vody: Pomocí jednoduchých testovacích proužků nebo přenosného pH metru změřte pH a tvrdost vody v topném systému.
Ochranná anoda – nejdůležitější servisní prvek
Z celé servisní agendy je výměna ochranné anody pravděpodobně nejdůležitější úkon, který přímo ovlivňuje životnost nádoby. Například je to úkon, na který se při běžné roční inspekci kotle nejčastěji zapomíná – servisní technik kotle má zpravidla právě skontrolovat anodu v nádobě vedle.
Horní anoda funguje na principu elektrolýzy: horčík je v elektrochemickém řadě kovů aktivnější než železo, a proto při kontaktu s vodou oxiduje přednostně anoda a ne ocelový plášť nádoby. Anoda se postupně rozpouští a chrání nádobu. Když se anoda spotřebuje na méně než 25 % původní hmotnosti, ochrana prakticky přestává fungovat.
Rychlost spotřeby anody závisí na více faktorech:
- Kvalita vody: Měkká, kyslá voda spotřebovává anodu výrazně rychleji – v extrémních případech se anoda může spotřebovat za jeden rok, v tvrdé vodě vydrží až 4–5 let.
- Objem nádoby: Větší nádoba znamená větší objem vody a vyšší nároky na anodu.
- Teplota provozu: Vyšší teploty zrychlují elektrochemické reakce a tedy i spotřebu anody.
- Přítomnost změkčovačů vody: Některé změkčovače solí výrazně zrychlují spotřebu anody – pokud používáte změkčovač, kontrolovat anodu každých 6 měsíců.
Praktické doporučení: anodu kontrolovat jednou ročně a vyměňovat vždy, když je spotřebovaná na méně než třetinu původního průměru nebo když je její délka výrazně zkrácená. V praxi to při běžné provozu vychází na výměnu každé 2–4 roky v závislosti na kvalitě vody.
Pro většinu běžných akumulačních nádrží (100–500 litrů) jsou vhodné standardní horčíkové anody se závitem 5/4". Pro menší nádrže do 300 litrů postačí kratší anoda – například ochranná anoda z horčíkové slitiny 5/4" × 400 mm s kontrolním zařízením, která navíc umožňuje jednoduché optické sledování stavu opotřebování bez nutnosti úplné demontáže. Pro větší nádrže od 300 do 700 litrů doporučujeme delší variantu – ochranná anoda 5/4" × 700 mm s kontrolním zařízením. Pokud máte nádobu v rozsahu 300–600 litrů a nepotřebujete kontrolní zařízení, je vhodnou volbou také anoda 5/4" × 400 mm s pozinkovanou zátkou.
Postup výměny anody v krátkosti: Vypněte ohřev (kotel, elektrický článek). Uzavřete přívodní a výstupní armatury systému – u většiny akumulačních nádrží není potřeba nádobu úplně vyprázdnit, stačí snížit tlak. Odšrouhujte starou anodu (klíč na 55 mm pro 5/4" závit). Nečkejte, dokud odteče voda – mějte při ruce nádobu. Vizuálně zkontrolujte stav staré anody a stav závitové části nádoby. Namontujte novou anodu s troškou tesniací pásky na závit. Utáhněte, otevřete armatury a odvzdušněte systém. Podrobnější popis najdete v samostatném článku Ochranná anoda v akumulační nádobě – co to je, kdy a jak ji vyměnit.
Odkalování a čištění nádrže
Každá akumulační nádrž, bez ohledu na to, jaký dobrý ochranný povlak má, si postupem času na dně sbírá sediment. Tvoří ho především produkty koroze (oxidy železa), zbytky vodního kamene a biologické usazeniny. Kromě toho, že tento sediment snižuje efektivní objem nádrže, je také původcem další koroze a v případě zásobníků teplé vody i pro rozvoj bakterií legionel.
Pravidelné odkalování přes spodní ventil
Nejjednodušší způsob, jak minimalizovat usazeniny, je pravidelné odkalování přes odkalovací ventil na dně nádrže. Postupujte takto:
- Připravte plastové vedro s objemem aspoň 5 litrů a hadici, pokud ventil není přímo nad odpadem.
- Opatrně otevřete ventil – voda bude horká, buďte opatrní.
- Nechejte vodu vytekat, dokud není čistá a bez viditelných usazenin – obvykle to trvá 2–5 minut.
- Zaznamenejte stav vody (barvu, zákal, přítomnost vloček) do servisního záznamu.
- Zavřete ventil a zkontrolujte, zda netěsní.
V praxi se velmi osvědčilo zapojit odkalovací ventil pomocí krátké hadice přímo na odpadové potrubí, aby bylo odkalování co nejpohodlnější. Mnoho zákazníků, kteří tuto drobnost udělají jednou při instalaci, poté odkalují skutečně pravidelně – ti, kteří musí vždy hledat vedro a hadici, to odloží.
Chemické čištění při silném zanášení
Pokud je nádrž silně zanesená vodním kamenem – což se typicky stává po dlouhé provozu bez údržby v oblasti s tvrdou vodou – odkalování nestačí. V tomto případě je potřeba chemické čištění odkyselovacím prostředkem. Postup zahrnuje vyprázdnění nádrže, napuštění roztoku citronové kyseliny nebo speciálního odkyselovacího přípravku, několika hodinové působení a následné důkladné propláchnutí. Tuto činnost doporučujeme nechat na servisním techniku, protože při nesprávném postupu může dojít ke poškození smaltování nebo těsnění.
Kvalita vody – základ dlouhé životnosti
Pokud máme v praxi pojmenovat jeden faktor, který má největší vliv na životnost akumulační nádrže a celého vytápěcího systému, je to bez pochyby kvalita vytápěcí vody. Téma, kterou mnozí technici při instalaci opomenou, protože voda v uzavřeném okruhu se zdá být „tou samou vodou dookola“. Realita je jiná – voda se mění, korozuje a zanáší, pokud není správně upravená a sledovaná.
Co měřit a jaké jsou správné hodnoty
| Parametr | Doporučená hodnota | Důsledek při odchylce |
|---|---|---|
| pH | 7,5 – 9,0 | Nízké pH = agresivní koroze; vysoké pH = usazeniny |
| Celková tvrdost | do 2–3 °dH | Vysoká tvrdost = vodní kámen; příliš měkká = rychlá koroze anody |
| Obsah kyslíku | čím nižší tím lépe (< 0,1 mg/l) | Vysoký obsah O₂ = intenzivní koroze |
| Chloridy | do 50 mg/l | Chloridy urychlují bodovou korozi oceli i mědi |
| Inhibitory koroze | podle výrobce přípravku | Nedostatečná koncentrace = snížená ochrana |
Okrem jednorázového měření při uvedení do provozu je důležité vodu testovat i jednou ročně, protože se může měnit (například po doplnění vody do systému nebo po opravě). Na trhu jsou dostupné jednoduché testovací proužky za několik eur, které poskytnou orientační hodnoty pH a tvrdosti. Pro přesnější měření kyslíku a inhibitorů doporučujeme laboratorní analýzu – někteří výrobci vytápěcích systémů ji poskytují zdarma v rámci záruky.
Inhibitory koroze – ano nebo ne?
V praxi je použití inhibitorů koroze v uzavřených vytápěcích systémech standardem, zejména u systémů s různými kovovými materiály (oceleová nádoba, měděné potrubí, hliníkové radiátory). Inhibitory vytvářejí na povrchu kovu ochrannou vrstvu a neutralizují agresivní látky ve vodě. Důležité je použít inhibitor kompatibilní se všemi materiály ve systému a dodržovat doporučenou koncentraci – příliš nízká koncentrace nepomůže, příliš vysoká může naopak poškodit některá pryžová těsnění.
Teplná izolace a správné umístění nádoby
Teplné ztráty akumulační nádoby přímo ovlivňují efektivitu celého systému a nepřímo i životnost komponentů, protože systém se vysokými ztrátami musí pracovat intenzivněji. Dobře izolovaná nádoba ztrácí teplo mnohem pomaleji a systém nemusí tak často spustit kotel nebo tepelné čerpadlo na dobíjení.
Běžné akumulační nádoby dodávané na trh mají standardní izolaci tloušťky 50–100 mm z tuhé polyuretanové pěny nebo z minerální vlny s ochranným pláštěm. Tato izolace je při správném zacházení dlouhodobá, ale může se poškodit při montáži (stržená, stlačená), při opakovaném demontáži přípojek nebo při působení vlhkosti.
Visuální kontrola izolace by měla být součástí každé roční prohlídky. Sledujte zejména:
- Celostnost vnějšího pláště izolace – trhliny, odtržené části
- Vlhnutá místa (tmavší barva, studená na dotek i přestože voda uvnitř je horká)
- Není izolována místa kolem přípojek a armatur – tato místa jsou nejčastějšími slabými místy
- Dolní a horní uzávěr izolace – u vertikálních nádob tyto části chybí nebo jsou nedostatečné
Co se týká umístění nádoby: doporučujeme instalaci do suché, chladné (ale nezamrzající) kotelny. Vysoká vlhkost v kotelni způsobuje kondenzaci na vnějším plášti nádoby, což urychluje korozi vnějšího pláště a poškozuje izolaci. Pokud je kotelna vlhká, doporučujeme instalaci odvlhčovače nebo zlepšení větrání.
Nádoba by měla stát na pevném, rovném podkladě – ideálně na betonové desce s antikorozními nožkami nebo podkladovými deskami, ne přímo na holém betonu (kondenzace, koroze dna nádoby). U menších nádob, jako je například akumulační nádoba PUFFER PSS 50 (57 l) nebo PUFFER PSS 100 (123 l), je uložení na podkladu méně kritické, ale i zde platí, že vlhkost pod nádobou urychluje korozi dna.
Elektrický vytápěcí článek – servis a prodloužení životnosti
Mnohé akumulační nádoby jsou vybaveny nebo připraveny na instalaci elektrického vytápěcího článku, který slouží jako záložní zdroj tepla nebo pro přímý ohřev. Vytápěcí článek je po ochranné anodě druhý nejdůležitější servisní prvek z hlediska životnosti nádoby.
Hlavní příčinou poruch vytápěcích článků je vodní kámen – pokud voda v nádobě obsahuje více než 3 °dH (což je v českých podmínkách poměrně běžné), rychle se na povrchu článku usazuje kámen. Článek se přehřívá, dochází k prasknutí ochranné trubice nebo k přepálení odporové šrouby. V praxi vidíme, že v tvrdé vodě bez pravidelné kontroly se vytápěcí článek zničí za 3–5 let, zatímco při pravidelném odmineralizování vody a roční kontrole vydrží 10–15 let.
Jednou za dva roky vizuálně zkontrolujte stav článku (demontáž príruby) a zhodnoťte tloušťku vrstvy kamene. Pokud je kámen viditelný golým okem, doporučujeme chemické odmineralizování roztokem kyseliny citronové (1:10 s vodou) – postup je podobný odmineralizování kávovaru, jen v oveľa větším měřítku. Podrobnosti o instalaci a výběru príruby najdete v článku Elektrický vytápěcí článek v akumulační nádobě – instalace a výběr príruby.
Prevence legionely v zásobnících teplé vody
Přestože se tento článek věnuje primárně akumulačním nádobám pro vytápěcí okruh (tzv. puffery), je důležité pro úplnost uvést i téma legionely, která se týká zásobníků teplé pitné vody. Bakterie Legionella pneumophila se optimálně množí při teplotě 25–45 °C a může způsobit závažné onemocnění dýchacích cest.
Prevence je přitom jednoduchá: zásobník teplé vody by měl být nastaven tak, aby teplota v zásobníku neklesla trvale pod 60 °C. Jednou týdně (nebo automaticky pomocí časovače) doporučujeme termickou dezinfekci – ohřátí celého obsahu zásobníku na alespoň 70 °C po dobu 30 minut. Většina moderních regulací zásobníkových ohřeváčů má tuto funkci zabudovanou. Dalším preventivním opatřením je pravidelné odkalování (usazeniny na dně jsou živnou půdou pro bakterie) a správné dimenzování zásobníku – předimenzovaný zásobník s pomalým obratem vody je z hlediska legionely rizikovější než správně dimenzovaný.
Servisní dokumentace – proč si zapisovat každý úkon
Toto je bod, ktorý se v praxi opakovaně ukazuje jako kriticky důležitý, ale většina vlastníků ho ignoruje. Servisní dokumentace (takzvaná servisní kniha nebo servisní protokol) není jen byrokratická formalita – je to váš nástroj pro sledování trendů a včasné odhalení problémů.
Doporučujeme si zaznamenávat tyto údaje při každé prohlídce:
- Datum prohlídky
- Prováděcí tlak v chladném a teplém stavu
- Teplota v nádrži při prohlídce
- Stav anody (průměr, odhadovaný zbytek životnosti) a datum poslední výměny
- Stav vody při odkalování (barva, zkalení, usazeniny)
- Výsledky měření kvality vody (pH, tvrdost)
- Stav izolace, pojistného ventilu
- Provedené servisní činnosti a použité materiály
- Poznámky o jakýchkoli anomáliích
Důvod, proč je to tak důležité: pokud zjistíte, že tlak v systému každý měsíc klesá o 0,1 baru, víte, že někde máte malou netěsnost – o mnohem dřív, než se z ní stane velký problém. Pokud vidíte, že barva vody při odkalování každý rok bledne, víte, že koroze se zpomaluje a váš systém úpravy vody funguje. Bez záznamu tyto trendy prostě nepoznáte.
Pro zákazníky, kteří mají záruku výrobce na nádrž, je servisní dokumentace navíc podmínkou pro uplatnění záruky – většina výrobců vyžaduje doložení pravidelné údržby.
Kdy je čas na výměnu nádrže
Například i při nejlepší péči má každá nádrž svou životnost. Ta závisí na kvalitě výroby, kvalitě vody, intenzitě provozu a samozřejmě na pravidelnosti údržby. Při správně udržované nádrži v běžných podmínkách můžete počítat s životností 20–30 let. Při zanedbané nádrži v agresivních podmínkách může být konec za 8–12 let.
Příznaky, že uvažovat o výměně je načase:
- Opakované netěsnosti: Pokud se v krátké době objeví dvě nebo více netěsností v různých místech, jde obvykle o plošnou korozi pláště. Lokální oprava nemá smysl.
- Trvale zakalená voda při odkalování: Pokud i po důkladném odkalování zůstává voda tmavohnědá nebo obsahuje kovové vločky, koroze je pokročilá.
- Výrazné deformace pláště: Bubliny, vydutiny nebo viditelné deformace vnějšího pláště signalizují pokročilou korozi zevnitř.
- Nefunkční nebo nedostupný odkalovací ventil: Pokud se ventil dlouhá léta neotvíral a je zahrdzatý, hrozí jeho zlomení při pokusu o otevření. V takovémto případě je lepší zvážit kompletní výměnu.
- Ekonomická neefektivnost: Pokud jsou náklady na opravu a servis vyšší než 30–40 % ceny nové nádrže, výměna je ekonomicky výhodnější.
Při výběru nové nádrže doporučujeme prostudovat i další články ve Vědomostním centru – konkrétně Jak vybrat akumulační nádrž – objem, typ a zapojení do systému a Jaký objem akumulační nádrže potřebuji pro svůj kotel nebo tepelné čerpadlo, které vám pomohou s výběrem správného typu a velikosti pro váš systém.
Příklady z praxe – poučné scénáře ze zákaznické praxe
Případ 1: „Proč mám ve systému železnou vodu?"
Zákazník z Nitrianského kraje volal po sedmi letech provozu se stížností, že radiátory mají uvnitř železné usazeniny a oběhové čerpadlo vydává zvuky. Při prohlídce jsme zjistili, že anoda v akumulační nádrži byla spotřebovaná do čista – zůstala jen závitová část. Nikdo ji za sedm let nekontroloval. Vnitřní povrch nádrže měl pokročilou jamkovou korozi. Nádrž jsme museli vyměnit. Celkové náklady na výměnu nádrže, proplach systému a výměnu oběhového čerpadla představovaly několikanásobně více, než by stála pravidelná výměna anody každé dva roky.
Případ 2: „Kotel mi stále taktuje a vzrostla spotřeba"
Zákazník v Žilinském kraji měl nový kondenzační kotel zapojený na akumulační nádrž. Po dvou letech mu připadalo, že kotel chodí čím dál krátkější cykly a měsíční spotřeba plynu vzrostla. Příčinou byla zanedbaná tepelná izolace nádrže – při instalaci byl plášť izolace na několika místech poškozený a vlhkost ve špatně vybavené kotelni (bez větrání) způsobila nasákání vlhkosti do izolace. Mokrá izolace ztratila většinu tepelně izolačních vlastností. Nádrž ztrácela teplo mnohem rychleji, čímž provokovala kotel k častějšímu zapínání. Řešením byla výměna izolace a zlepšení větrání kotelny. Spotřeba klesla na původní úroveň.
Případ 3: Správně nastavená preventivní údržba
Na druhé straně máme zákazníka z okolí Trenčína, který si od začátku nastavil roční servisní protokol a striktně ho dodržuje. Nádrž je u něj v provozu 18 let, přičemž při poslední prohlídce byl vnitřní stav vynikající – minimální usazeniny, funkční smalt, žádná koroze. Klíčem byla kombinace: roční odkalování, výměna anody každé 3 roky, inhibitor koroze v systému
Máte otázku k této tématu?
Nevíte se rozhodnout nebo řešíte konkrétní situaci ve vašem domácnosti? Napište nám - rádi poradíme.