Zrcadlovka

Zrkadlovka je fotoaparát používající k zobrazení scény v hledáčku zrcadlo (na rozdíl od aparátů, které mají pro hledáček zvláštní pohled, případně scénu zobrazují elektronicky). Dnes se téměř všechny filmové zrkadlovky nahradily digitálními zrkadlovkami.

Jednooká zrkadlovka

V dnešní době se pod zrkadlovkou obvykle rozumí jednooká zrkadlovka (v angličtině SLR – Single-lens reflex), která má sklápěcí zrcadlo, a jeden objektiv se tak používá rovněž pro expozici jako i pro hledáček, v němž je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů a predsádků, bez narušení schopnosti přesného náhledu výsledné fotografie.

Jednooká zrkadlovka také řeší problém paralaxy, způsobený u jiných konstrukcí rozdílným postavením hledáčku a objektivu. Při běžném fotografování je sice rozdíl zanedbatelný, ale v makrofotografii, kde několikacentimetrový posun znamená úplně jinou snímku, je to velkou výhodou.

Digitální zrkadlovky mají oproti „běžným“ digitálním fotoaparátům dvě nevýhody, vyplývající z jejich konstrukce:

Standardně se nedá fotit „na displej“ – když se neexponuje, je zrcadlo sklopené, na senzor tedy nedopadá žádné světlo, a tedy není ani co zobrazovat na displeji. Tento problém řeší většina novějších modelů poskytnutím funkce živého náhledu. V tomto režimu zůstane zrcadlo zdvihlé, aby mohlo světlo z objektivu dopadat rovnou na senzor. Náhled je potom možné sledovat na zadním displeji, ne však v hledáčku. V tomto režimu zvyčejně fotoaparát výrazně pomaleji ostrí, při málo osvětlených scénách a na prudkém slunci je obraz na displeji nečitelný. Kvůli těmto nevýhodám se na fotografování používá ve většině případů klasický hledáček. Použití živého náhledu na displeji má své opodstatnění při scénách snímaných ze statívu a při snímání z extrémního podhledu či nadhledu.

Donedávna nebylo možné zaznamenávat videosekvence – problém opět vyplývá z podstaty zrkadlovky. Většina moderních zrkadlovek, ale má funkci vytvoření více snímků za sebou. Špičkové modely zvládnou frekvenci přesahující osm snímků za sekundu. Nové modely nabízejí záznam videa i v UltraHD rozlišení. Při záznamu videa mají zrkadlovky zdvihlé zrcadlo a náhled je možné sledovat jen na zadním displeji. Zrkadlovky mají oproti klasickým digitálním kamerám výhodu většího snímače, díky kterému mají větší dynamický rozsah, menší minimální hloubku ostrosti a nižší úroveň šumu. Kromě této výhody nabízejí možnost výměny objektivů (s lepší kresbou, vyšší světelností). Mají ale tvar ergonomicky více vhodný na fotografování než na natáčení videa. Ovládání všech potřebných parametrů nebývá pravidlem ovládací prvky tiež nebývají ideálně rozmiestnené a v dostatečném množství.

Dvojoká zrkadlovka

Dvojoké zrkadlovky (TLR – Twin Lens Reflex) na rozdíl od jednookých mají objektívy dva, přičemž horní slouží k zobrazení v hledáčku a dolní k expozici. Uspořádání se používalo v minulosti a bylo vytlačeno klasickými hledáčkovými fotoaparáty, se kterými sdílejí mnohé problémy.

V Československu se dvojoké zrkadlovky vyráběly pod značkou Flexaret a těšily se velké oblíbenosti.

Nepravá zrkadlovka

Jako nepravé zrkadlovky (SLR-like, někdy i označované jako EVF zrkadlovky nebo elektronické zrkadlovky) se označují digitální fotoaparáty, které na hledáček zobrazují reálný obraz z objektivu, avšak ne optickou, ale elektronickou cestou. Nemají zrcadlo, a tedy nejsou zrkadlovkami v pravém smyslu slova. Označení je původně marketingové – mělo naznačit, že zmíněné digitální fotoaparáty poskytují stejnou kvalitu obrazu a komfort používání jako zrkadlovky.

Za objektivem nepravé zrkadlovky je přímo snímací čip, jehož obraz je přenášený do miniaturního displeje v hledáčku. To řeší problém paralaxy a použití predsádkových šošovek. Nevýhodou je omezené rozlišení displeje (nedá se ostrit „od oka“) a pomalé obnovování obrazu, kdy elektronika aparátu „nestíhá“ (například pokud spracovává právě exponovanou snímku). I když to je v principu možné, nemají nepravé zrkadlovky výměnné objektívy.