vodní kámen

Vodník je vyzrážaný povlak uhličitanu vápenatého, na stěnách nádob nebo potrubí, kterými je vedena nebo především zahřátá a poté ochlazená tvrdá voda, jejíž teplota je nižší než 100 °C. Základní složkou vodníku je obvykle uhličitan vápenatý. Tvorba vodníku je způsobena změnou rovnováhy mezi ióny kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vylučováním z vody. Zamezení tvorby vodníku a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby:

• mechanické metody: odírání vzniklého vodníku
• chemické metody: rozpouštění pomocí kyselin (kyselina citronová, kyselina chlorovodíková)
• fyzikální metody: magnetická úpravna, galvanická úprava pomocí zinkové anody.

Vodník má charakteristickou bílou barvu, v ojedinělých případech může být zafarben do žlta, případně do hněda. Jeho usazeniny se dají najít všude tam, kde prochází tvrdá voda.

Jako vodník jsou označovány usazeniny, které mohou vznikat z různých vápenatých a horečnatých solí rozpustných ve vodě. Vodník může být hladký nebo drsný, bílý až žloutlavý/nahnutý.

Vápenaté usazeniny se tvoří tam, kde je zahřátá voda z vodovodní sítě, např. v ohřívačích vody jako jsou rychlovarné konvice, přístroje na přípravu kávy nebo v žehlicích stanicích. Tvrdá voda (obsahující vodník) vzniká tak, že „měkká“ dešťová voda proniká skálovitým podložím s obsahem vápna a rozpouští uhličitan vápenatý a horečnatý v minerální formě.

• Vápník (minerály s obsahem vápníku) je životně důležitý. Tělo potřebuje vápník pro stavbu kostí a zubů, srážlivost krve, činnost svalů a přenos vzruchů v nervovém systému.
• Vápník tvoří podstatnou část minerálů ve vodě.