UV záření
Ultrafialové žiarenie (iné názvy: ultrafialová radiácia, ultrafialové lúče, ultrafialové svetlo, UV(-)žiarenie/radiácia/lúče/svetlo, žiarenie/radiácia/lúče/svetlo UV; ako vlnenie: ultrafialové vlnenie/vlny, UV vlnenie/vlny; ako časť elektromagnetického spektra: ultrafialové spektrum, UV spektrum, ultrafialové pásmo, UV pásmo) je tok fotónov vo vlnovej délce od 10 nm do 400 nm, tedy kratších než viditelné světlo, ale delších než měkké rentgenové žiarení.
Dělí se na blízké (CUV, 200 – 400 nm), dálkové nebo vakuové (FUV, 100 – 200 nm) a extrémní (EUV nebo XUV, 1 – 31 nm). Ultrafialová oblast se dělí na UV-A s vlnovou délkou 315 nm až 400 nm, UV-B s vlnovou délkou 280 nm až 314 nm a UV-C s vlnovou délkou 10 nm až 279 nm.[1] Objeveno bylo v roce 1801 německým fyzikem J. W. Ritterem.
Pro organismy na Zemi je nejintenzivnějším zdrojem UV žiarení Slunce. Zemská atmosféra a magnetosférický obal Země účinně pohlcují většinu tohoto žiarení. Účinnost pohlcování klesá s jeho klesající vlnovou délkou: zatímco v oblasti UV-C pohlcuje prakticky 100 %, v oblasti UV-B je to jen 50 – 60 % a v UV-A 30 %. UV spektrum dopadající na povrch Země je tvořeno z 90 – 99 % žiarením UV-A a 1 – 10 % žiarení UV-B. Na každých 300 m výšky roste intenzita UV žiarení o 4 %. Ve výšce 1 500 m je o 20 % vyšší než u hladiny moře.
UV žiarenie je pro člověka potřebné kvůli syntéze vitaminů D2 a D3.
Na vytvoření potřebného množství stačí pár desítek minut denně.
Přílišné vystavení kůže působením UV-A a UV-B žiarení (opálění) vede ke jejímu poškození. UV-A žiarení způsobuje stárnutí kůže a negativně ovlivňuje obranný systém organismu. Přílišné vystavení kůže UV-B žiarením vyvolává spálení kůže (červenání). Při intenzivním a dlouhodobém působení může vést až ke kůžním nádorům. Jedním ze způsobů, jak ochránit kůži před negativním působením UV žiarení je použití ochranných krémů s vyšším UV faktorem.
Ultrafialové žiarenie působí na bunky mnoha mechanismy. Ožiarenie ultrafialovými lúčmi vyvolává inaktivaci vnitřobunkových enzymů, zpomaluje dělení buněk a vyvolává vznik přirozených mutací. Některé živočichy jsou na ně citlivější než jiné, například pro některé (dážďovky – Lumbricidae) má až smrtelné účinky. Nejcitlivější reagující stavební látky živých organismů na UV žiarenie jsou nenasýtené organické sloučeniny a z nich nejvíce ty, které mají konjugované dvojné vazby. Jsou to hlavně bílkoviny (v rámci nich zvláště aminokyseliny tyrozín a tryptofán), nukleové kyseliny (především jejich dusíkaté báze) a některé pigmenty. Nukleové kyseliny absorbují UV žiarenie podstatně více než bílkoviny. Protože pronikavost UV žiarení je poměrně malá, zasahuje jen povrchové vrstvy lidského organismu a projevuje se na pokožce a oku.
UV žiarenie se využívá v různých oblastech a medicíně:
- horské slunce – (lampa – umělý zdroj)
- aplikací na těžko hojící se rany, vredy, přeleženiny, také v dermatologii na onemocnění kůže (ekzémy, lupienka)
- prevence a léčba rachitidy (krivice), kdy se 1 až 2krát týdně provádí celotělové ozáření
- léčba osteoporózy
- sterilizace prostředí (tzv. germicidní lampy s λ=253,7nm) a také jako primární zdroj žiarení ve výbojkách
- sterilizace vody ve vodárnách před vypuštěním do vodovodních rozvodů, ale také např. ve zahradních rybnících, pokud se kvůli rybám nepoužívá proti řasám chemie
