Plug and play

Plug and Play (v překladě "připoj a hraj") je počítačová technologie umožňující jednodušší rozpoznávání a konfiguraci hardvéru. Umožňuje operačním systémům správně zjistit, jaký hardvér je v počítači, na základě čeho může automaticky (s větší či menší úspěšností) k tomuto hardvéru nainstalovat či spustit příslušné ovládače a automaticky nastavit číslo přerušení, I/O adresu, rozsahy sdílené paměti, případně další skutalnosti (např. detaily o typu zařízení).

Mechanické výpočtové prostředky, jako bylo třídící zařízení děrovaných destiček od IBM, byly naprogramované pomocí zásuvné desky připojené tak, aby směrovala signály mezi konfiguračními zásuvkami.

V počátcích počítačové technologie (např. V IBM PC kompatibilních počítačích se sběrnicí ISA) musel být hardvér najprv ručně nastaven tak, aby nastavení nekolidovalo s jiným už připojeným zařízením (obvykle pomocí elektrické přepážky, angl. jumper), potom bylo zařízení zasunuto do sběrnice uvnitř počítače, a potom bylo eště nutné toto nastavení zapsat do konfigurace softwaru (typicky ovládač zařízení). Pokud nastavení hardvéru a softwaru nebylo stejné, nemohl softvér se zařízením komunikovat, a proto ani nefungoval.

V pozdější době byla nejprve metodou pokus-omyl prováděna detekce zařízení, která nebyla příliš spolehlivá a byla nahrazena technologií Plug and Play. Tato technologie odstraňovala ruční nastavování, řešení konfliktů a předávání informací do řídícího softwaru. Podstatné vylepšení potom přinesla sběrnice PCI, PCMCIA, USB a další technologie, které počítaly s automatickou konfigurací už ve svém původním návrhu.