nehrdzavející ocel

Nehrdzavá ocel (iné názvy antikorózní ocel, korozivzdorná ocel, koroziovzdorná ocel, korozii odolná ocel, ocel odolná proti korozii, ušlechtilá nehrdzavá ocel; spíše neformální inox [z fr.], antikoro, antikorová ocel, starší anticorro [poslední tři podle obchodní značky „Anticorro“ huti Poldi, patentované v roce 1910]; nesprávně nerez, nerezová ocel [podle hist. obchodní značky „Nerez”], nesprávně ušlechtilá ocel) je ocel vysoko legovaná chromem, níklem, manganem a případnými dalšími přísadami (křemík, měď, molybdén, wolfram, níob, dusík a podobně).

Je to ocel odolná korozí. Je důležitým konstrukčním materiálem zařízení pro chemický průmysl, potravinářství a zejména pro jadernou techniku.

Rozdělení podle složení:

• chromová kalitelná (12 – 17 % Cr, až 1 % C)
• chromová feritická (nad 17 % Cr, pod 0,1 C)
• austenitická (nad 18 % Cr, nad 8 % Ni, pod 0,1 % C)
• dvojfázová austeniticko-feritická (nad 20 % Cr, 3 – 6 % Ni, pod 0,1 % C).