Keramika

Keramický materiál alebo keramika je anorganický tuhý materiál, vyrobený vysokoteplotnými chemickými reakcemi z kremičitanů, hlinitokremičitanů, oxidů, nitridů, karbidů, boridů.[1] Všeobecnými vlastnostmi keramických materiálů z chemického hlediska je nereaktivita, z mechanických vlastností tvrdost, vysoká tepelná stabilita a křehkost a z elektrických nevodivost. Ako tradičná keramika sú označované materiály na báze z (hlinito)kremičitanů (hlavne ílů) jako tehly, porcelán atď. (niektoré sú známe už od neolitu), ostatné materiály sa nazývajú technická alebo inžinierska keramika.

Keramický materiál obsahuje výnimočne jeden druh kryštalickej fázy, spravidla obsahuje viac keramických fáz:

zvyšky nezreagovaných surovín, 1 alebo viac druhov kryštálov, vzniklých žiarovými reakciami a často sklo, vzniklé roztavením tavív a ostatných sklotvorných zložiek
poslednou fázou býva fáza plynná, uzavretá v póroch.