Decibel

Decibel (dB) je logaritmická jednotka na měření poměrného poměru fyzikální velikosti, jako je například intenzita zvuku, výkon, napětí, nebo intenzita elektromagnetické rádiové vlny. Používá se na vyjádření velkých rozdílů v hodnotách těchto fyzikálních veličin.

Definice decibelu je založena na logaritmu desítky z poměrného poměru dvou veličin. Poměrný poměr je získán dělením jedné velikosti druhou. V případě zvuku se používá logaritmus z poměrného poměru intenzity zvuku k referenční intenzitě, která se považuje za referenční bod, zvyčejně je to nejnižší zvukové vnímání lidského ucha.

Decibel je bezrozměrná jednotka, protože je definována jako logaritmus poměru dvou stejných fyzikálních veličin. V případě zvuku se často používá dekadická škála, kde jedno desetinásobné zvýšení decibelu odpovídá zdvojnásobení intenzity zvuku.

Decibel se používá v různých oblastech, jako je akustika, telekomunikace, elektronika, audio inženýrství, rádiová komunikace a mnoho dalších. Je užitečný na měření a vyjádření velkých rozsahů hodnot a na porovnávání různých úrovní zvuku, signálů nebo výkonu.