Směrnice a budoucí normy
Hlavními cíli nejen pro Slovensko, ale i v mezinárodním měřítku jsou omezení spotřeby energie a dodržování závazků ratifikovaných Kyotským protokolem. Důležitost zásoby životního prostředí a hospodárnosti s energetickými zdroji potvrdily nedávné události spojené s problematickou dodávkou paliv z východních zemí. Evropské společenství vypracovalo politický plán pro zajištění splnění vytýčených cílů v této oblasti společnými silami a zdroji v rámci společenství.
V tomto kontextu vydali Evropský parlament a Rada Evropské unie v roce 2002 speciální směrnici, která na úrovni Evropského společenství se stala účinným nástrojem pro zajištění její aplikace na celém území unie. Jde o Směrnici 2002/91/ES, známější pod zkratkou "EPB" z anglického názvu "Energy Performance of Buildings", tedy "Energetická hospodárnost budov".
Ako napovídá už samotný název, ústřední myšlenkou tohoto dokumentu je vytápěná budova a hlavně zásahy energetického charakteru, které v ní lze provádět. Směrnice stanovuje, jaká řešení a pro jaké typy budov lze zvolit, aby se zajistil skutečně významný dopad na energetickou situaci v Evropě. Proto se potvrzuje a posilňuje princip úzké závislosti mezi vytápěnou budovou a její vytápěcí soustavou.
Na Slovensku ustanovení této směrnice přebírá zákon č. 555/2005 a vykonávací vyhláška 625/2005.
Nebudeme podrobně rozebírat obsah vyhlášky, protože mnohé její body jsou zatím ve fázi rozpracování, podívejme se však blíže na směrnici. Dosud byla směrnice předmětem výhradně technických - normativních diskusí, z kterých se bude vycházet při správné aplikaci její nářízující části.
Protože směrnice má evropský dopad, prvním krokem při její aplikaci je existence příslušných právních norem:
• tyto musí brát do úvahy aktuální technologickou úroveň v oblasti instalací a stavebnictví,
• musí zajistit nezbytnou jednomyslnost pro teoretický základ metodiky výpočtů na úrovni Evropského společenství,
• musí umožnit v příslušných přílohách s platností pro jednotlivé země zavedení parametrů pro zadefinování podmínek v oblasti stavebnictví a klimatických podmínek, které jsou pro každou zemi specifické.
Z uvedených důvodů pověřila Evropská komise CEN, aby připravil vhodnou technickou základnu pro aplikaci Směrnice EPB.
Nejprve je třeba specifikovat, že nová technicko-normativní základna pro energetickou úsporu musí být o mnoho rozsáhlejší a členitější, protože musí zahrnovat vyšší počet aplikačních možností řešení a věnovat zvýšenou pozornost alternativním zdrojům energie. Vyplývá to z nových zkušeností získaných v oblasti projektování. Institut CTI v současné době velmi aktivně spolupracuje na přípravě těchto dokumentů a evropskému projektu poskytuje k dispozicii odbornost a zkušenosti průmyslu a specialistů.
Pozrime se, jak bude tento nový legislativní balíček vypadat.
Ako už bylo uvedeno, přijetí nové evropské směrnice se už projevilo v některých normách, jako je i připravovaná norma prEN 15316 - Vytápěcí systémy v budovách. Na rozdíl od dosavadních předpisů nebude budoucí norma vypracována jako jednotný dokument, ale bude rozdělena do mnoha částí. Umožní se tím podrobně a cíleně stanovit - pomocí výpočtů předepsané parametry jednotlivých podsystémů vytápěcí soustavy (produkce, emise, akumulace a distribuce) pro rozdílná řešení instalace, od tradičních až po kondenzační systémy, dálkově řízené kouření a sluneční kolektory, přičemž se musí brát do úvahy všechny používané zdroje energie.
Nebolo by etické detailně rozebírat normy, které se zatím jen připravují, proto navrhuji udělat si spíše obrázek o současném stavu evropské tepelné technologie z filozofického hlediska.
Základním principem, z kterého by mohla vycházet nová evropská legislativa při výpočtech účinnosti vytápěcí soustavy, by mohla být odlišná koncept vytápěcí soustavy.
Ako možno tušit "mezi řádky" z předchozího odstavce, kde mezi podsystémy vytápěcí soustavy nebyla uvedena regulace, některé evropské země dávají přednost alternativní strategii, kde upřednostňují analýzu "akumulačního systému". K této volbě viedla potřeba důkladnější a integrované analýzy provozu vytápěcí soustavy jako takové. Nový pohled zjednocuje hodnocení potřeby tepelné energie na kouření a produkci teplé úžitkové vody, které jsou často výrazně odlišné, do jediného projektového postupu. Tento přístup je z termodynamického hlediska rozhodně "principiálnější".
Při sestavování vytápěcí soustavy se upřednostňuje termodynamické hledisko, tedy uvažuje se skutečný přenos tepla a následně i tepelné ztráty. Z čistě fyzikálního hlediska je však třeba připustit, že regulační systém skutečně ovlivňuje tepelný tok, i když samotné teplo fyzicky regulačním systémem neprochází. Ačkoliv, jak uvidíme na následujících stranách, při vynechání regulačního podsystému získáme neúplný obraz fungování soustavy a tím i jejích charakteristik.
Praktickým dopadem tohoto principu je, že řízení tepelné energie, vyrobené vhodně pro potřeby dané budovy, je interní vlastností každého z podsystémů, které pracují ve vytápěcím režimu téměř nepřetržitě, s velmi nízkým počtem zapalování a vypínání. Technicky je tento typ podsystému produkce tepla velmi jednoduchý a vyžaduje si rovněž jednoduchý způsob kontroly.
Tato koncept, „akademicky“ velmi korektní, naráží na některé praktické problémy, které aspoň na našem území částečně znevýhodňují její výhody. Ako vždy, rozdělme si nejprve instalace na dva druhy, v novostavbách a rekonstrukcích ve starších budovách.
U novostaveb jsou samozřejmě při volbě typu instalace nižší omezení technického charakteru, avšak jsou tu omezení ekonomická.
Dnes už instalace s vysokým objemem akumulace není v nových stavbách použitelná, protože vzhledem k vysokým cenám dostávají v bytové výstavbě přednost střední a malometrážní byty, které se lépe prodávají.
Projektant i instalatér tu musí řešit otázku šetření místy. Velmi důležité je potom správné řešení přípojek, vhodné umístění zásobníku (co nebývá jednoduché) a rozvodů v souladu s architektonickými požadavky zákazníka.
Okrem toho mají takovéto akumulační instalace nevýhodu velké tepelné "ztrvačnosti", která si často vyžaduje doplnkový zdroj, například sluneční energii nebo, oveľa častějšie, elektrinu. Elektrické zdroje se jako doplnkové používají v zemích, kde je z určitých důvodů elektrina poměrně levná. Vysoká tepelná ztrvačnost v těchto případech totiž penalizuje účinnost regulace.
Okrem uvedených faktorů by volba takového typu instalace vedla ke zvýšení celkových nákladů na kouření pokud jde o materiály i práci. Vzhledem k uvedenému, volba velkookapacitních instalací pro ústřední kouření často ustupuje řešením s nezávislým plynovým ohřevem úžitkové vody, ke kterým je přirazena vytápěcí soustava používající jiné druhy paliva (kapalné nebo tuhé).
Italská tepelná technika je však zameraná na vysoko technologické produkty, které italský průmysl dokáže dostat na trh za přijatelné ceny.
Koneckonců, jak ukazují praktické zkušenosti, konceptuálně není možné posoudit účinnost a výkon systému pro výrobu tepla obecně, bez ohledu na konkrétní typ použitých zařízení pro řízení tepla. Dnešní stav technického vývoje umožnil zavedení přímého elektronického spojení tepelného zdroje a termoregulačního systému.
Systém tepelný zdroj - termoregulace ve skutečnosti představuje skutečný "mozek" vytápěcího systému. Úzke propojení mezi tepelným zdrojem a regulací se musí projevit i v logické konceptuální schématu.
Důrazně zdůrazňujeme, že právě termoregulační systém musí být vždy navržen v souladu s nejnovějšími poznatky v tomto oboru. Tento aspekt zohledňují zvlášť normy některých členských států EU, jako je například italská norma UNI l 0348 o účinnosti vytápěcích systémů.
Aktuálně předepsaný postup pro výpočty totiž nepočítá s nejmodernějšími a nejvýhodnějšími termoregulačními systémy.
Zde považujeme za nutné uvést parametry, které by mohly stanovit důvěryhodnější tabulkové hodnoty pro výpočet účinnosti regulace (viz tabulka).
