Podlahové vytápění svojpomocí
Zaujala Vás myšlenka urobit si podlahové kúrení svojpomocne? V tomto článku najdete všechny důležité informace, jak na to.
Příprava objektu
Před samotným kladením podlahové vytápěcí plochy je třeba objekt připravit tak, aby se při jeho dodatečných úpravách nepoškodila konstrukce podlahy, aby například nenastal požár izolační vrstvy při svařování kovových částí, případně deformace nebo jiné mechanické či chemické poškození při nesprávní manipulaci během montáže. To předpokládá dokončené omítkářské práce na všech konstrukcích sousedících s realizovanou podlahou, osazení zárubně, dokončení kotlového okruhu.
V objektu se osadí rozdělovače, shromažďovače a ostatní řídicí a ovládací prvky systému tak, aby při pozdějším svařování na kovových částech systému nenastal požár izolační vrstvy. Je to první krok při montáži podlahového kúrení svojpomocne.
Příprava podlahy
Před realizací podlahové vytápěcí plochy se z podkladové plochy odstraňují nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivňovat její kvalitu. Povrch nosné vrstvy se vyrovná, očistí od nečistot, hrbolů a mastných skvrn. Pokud vytápěcí podlaha hraní s přírodním terénem, je třeba vložením hydroizolační vrstvy zabránit případnému pronikání zemní vlhkosti do její konstrukce. Na vytvoření hydroizolace se používá fólie z PE nebo PVC. Kladě se volně na podkladový beton tak, aby spojitě pokryla celou plochu. Jednotlivé okraje fólie by se měly navzájem překrývat v šířce 20 až 30 mm a současně by se měly vytáhnout na okolité svislé konstrukce minimálně v tloušťce konstrukce podlahové vytápěcí plochy.
Kladení obvodových izolačních pásků
Další krok při montáži podlahového kúrení svojpomocne: po úpravě podkladu se začínají kladou obvodové izolační pásky. Ty se kladou jako spojitý nepřerušený pás do výšky konstrukce podlahy. Po obvodu položíme okrajový izolační pás na výšku podlahových vrstev, přičemž dbáme na jeho celistvost (i po obvodu sloupů, přechodů přes podlahu, v prahách dveří a pod). Pokud je to potřeba, členíme podlahu do dilatačních celků s maximální plochou 40m2. Dilataci vytváříme i pomocí okrajových izolačních pásků. Později architektonicky komplikovanějších konstrukčních částí, jako jsou například sloupy, rohy, výklenky, doporučujeme o neizolační pásky pevně přichytit klicemi.
Kladení tepelně akustické izolace
Po vytvoření okrajových izolačních pásků se na upravený povrch podkladového betonu kladou vrstvy tepelné a zvukové izolace. Hrúbku předepisuje na nákladu výpočtu projektant podlahového vytápění, většinou je to 4 až 6 cm. Tepelně akustická izolace může být v kusovém vyhotovení, případně jako tzv. rol-jet a falt-jet, což umožňuje vytváření systémových zvitků.
Izolační desky se kladou k sobě tak, aby po celé ploše vytvořily spojitou vrstvu. Kladou se k sobě co nejtesněji, nejlépe ve dvou vrstvách tak, aby škáry spodní vrstvy byly překryté pevnou částí vrchní vrstvy. Mezi sebou se mohou vzájemně fixovat kovovými závlačkami.
Tepelná izolace se začíná klást od okrajů místnosti k jej středu, což umožňuje fixovat okrajový izolační pás jeho přitlačením ke stěně.
Izolační desky se kladou na podklad volně nebo je možné je lepit. Při druhé alternativě musíme dát pozor na vhodně zvolený druh lepidla. Polystyrén nesmí přijít do styku s organickými rozpouštědly, aby nedošlo k degradaci a následné strátě tepelně izolačních vlastností. Na nosnou konstrukci je možné je lepit čistým asfaltem nebo vodními disperzními lepidly a tmely.
Kladení hydroizolační fólie
Neméně důležitým krokem při montáži podlahového kúrení svojpomocne je kladení hydroizolační fólie. Hydroizolační fólie z PVC nebo PE se kladou volně na povrch izolačních desek. Okraje jednotlivých pásků se překrývají minimálně 20 až 30 cm a po obvodu místnosti jsou vytáhnuty nad okrajový izolační pás, aby betonová směs nezatiekla do škár. V současnosti se často místo klasické hydroizolační fólie uplatňuje vícenásobná a vícenásobná fólie, která okrom funkce vlhkostní bariéry plní i úlohu tepelné reflexe.
Pokud výrobci používají systémové tepelně izolační desky, fólie odpadá, protože je součástí desky a představuje jej horní vrstvu.
Zahraniční výrobci doporučují v případech, kdy podlahová vytápěcí plocha hraní s vnějším prostředím, klást tepelnou izolaci nad nosnou podlahu i pod ni. Tepelná izolace na vnější straně ochlazené konstrukce způsobuje kvalitnější izolaci.
Přichycení trubek
Dalším krokem při montáži podlahového kúrení svojpomocne je přichycení trubek. Trubky podlahového vytápění se připevní těmito způsoby:
• přivázáním o síť,
• přichycením plastovými příchytkami o síť,
• přichycením plastovými příchytkami na kolejnice,
• fixováním plastovými příchytkami do izolační desky,
• vtlačením trubek do systémové desky,
• spojením prostřednictvím roznášecích lamel,
• přichycením na armovací sítě,
• spojením do lamelových karet,
• ukládáním modulových klima podlah.
Přivázování o síť
Na připravený tepelně izolační podklad se na distanční kroužky tlusté asi 5 mm, které umožňují zatekání betonu pod trubky, položí kari síť v co nejlehčím vyhotovení (tloušťka drátu 4 až 6 mm). Jako vázací materiál se může použít drát nebo PVC pásek. Rozměry ok vybíráme vzhledem k rozstupu trubek uvedených projektantem vytápění, čímž se zjednoduší určování vzdáleností při montáži a přichycení trubek. Rošt na kladení trubek z rovných kari sítí může být s rozměry ok 100/100 mm, 150/150 mm nebo 200/200 mm s tloušťkou drátu 2 až 5 mm. Může se nahradit i některými typy kabelových příchytiek. Jednotlivé kusy kari sítě v rámci jednoho vytápěcího pole se spojují vázacím ocelovým drátem.
Fixování plastovými příchytkami na síť
Stejně jako v předchozím případě po vytvoření kari sítě se trubky už neprivazují, ale přichycují prostřednictvím řad plastových příchytiek fixovaných právě v uvedené kari síti. V tomto případě se jednak zjednoduší celková montáž a urychlí práce, jednak nastane lepší kontakt trubky s betonovou malinou, následně i lepší přenos tepla z trubek do interiéru.
Fixování plastovými příchytkami na kolejnice
Lisované koľajničky z plastu se jednoduchými spojkami upevní na izolační vrstvu, takže tvoří bázi pro přichycení trubek, které se uloží do vopřed prelisovaných otvorů koľajniček; jejich modul rozstupu je dán výpočtem.
Fixování plastovými přichytkami do izolační desky
Při tomto způsobu se buď ručně, nebo speciálním vtlačacím zařízením přichytávají trubky do tepelně-akustické izolační vrstvy tak, aby došlo k perforaci hydroizolační případně tepelnoreflexní fólie.
Vtlačování trubek do systémové desky
Trubky se vtlačují do účelne tvarované systémové desky, která může být různě formovaná a modularizovaná prostřednictvím řad výstupků včetně horní hydroizolační vrstvy, což umožňuje zajistit různé rozstupy trubek, stejně tak i možné změny rozstupů (zahustění) v okrajových zónách. Takto se výrazně urychlí montážní proces, usnadní práce montážníkům a v konečném důsledku se zlevní práce.
Spojování roznášecími lamelami
V podstatě jde o uložení trubek do vopřed připravených systémových tepelně-akustických izolačních desek, ale s přesně vytvarovanými kanálky, do kterých se vkládají kovové roznášecí lamely. Takové řešení má nižší nároky na tloušťku betonové mazaniny, zajišťuje lepší rozložení povrchových teplot podlahy, je však pracnější.
Spojování do lamelových karet
V tomto případě se vhodně doplňují řešení uplatňující roznášecí lamely jejich tvarováním do formy karet. Tento způsob se uplatňuje zejména při pružných podlahách.
Prichytávání trubek na armovací sítě
V principu jde o obdobný způsob jako při přichytávání trubek do kari sítě, rozdíl je jen v tom, že v tomto případě jsou vytápěcí podlahy vystaveny zvýšenému zatížení, takže v první řadě je třeba zajistit bezpečnost trubek při případném porušení celistvosti podlahové konstrukce v důsledku nadměrného zatížení.
Ukládání modulových klima podlah
Toto řešení představuje absolutně odlišný přístup. Vytápěcí trubky nahrazují klima podlahy, které představují integrované vytápěcí duté desky; jejich spojením lze vytvořit vytápěcí podlahu.
Kladení vytápěcích trubek
Při odvíjení trubek při montáži podlahového kúrení svojpomocne lze postupovat dvěma způsoby:
• Závazek trubek se položí do středu místnosti a trubka se postupně odvíjí a stahuje do šrouby s rozstupem 2 x 1. Při vracení trubky zpět je třeba otočit celý závazek o 180° tak, aby se trubka hladce odvíjela bez překroucení.
• Při ukládání můžeme postupovat i opačně - od rozdělovače do příslušné místnosti. V místnosti postupujeme po obvodu ke středu po šroubě s dvojnásobným rozstupem 2 x 1. Po středovém oblouku postupujeme zpět po šroubě k rozdělovači. Povolený úhel ohybu předepisuje výrobce trubek a pro naše trubky z polypropylénu je povolený oblouk 20 D, což je 400 mm.
Po dovinutí na potřebnou délku se trubka odřízne ruční pílkou. Rezy musí být kolmé na osu trubky. Odřezané konce je třeba zbavit ostrapků montážními noži při současném zrezání hran pod úhlem 45° a vyhladit.
Konec trubky se spojí s tvarovkou buď zvářením, nebo montážní spojkou, podle druhu tvarovky. Trubky podlahového vytápění lze spojovat při montáži podlahového kúrení svojpomocne:
• zvářením pomocí nákružku a speciálního zvářecího zařízení,
• pomocí rychlospojky z plastu,
• pomocí kovové rychlospojky.
Před spojením trubky s tvarovkou polyfúzním zvarem musí se spojované části zbavit hrubých nečistot a očistit suchou hadrů.
Při montáži podlahového kúrenie svojpomocne se spojka rozmontuje a jednotlivé části se v předepsaném pořadí nasunou na spojovaný konec. Konec trubky se zasunutými součástmi se zasuňte do těla spojky nebo přechodky a upevní převlečenou maticí. Ta se dotáhne kroutícím momentem předepsaným výrobcem. Velikost krouticího momentu lze ověřit zachytením cihlového mincera na rameno rúrkových kleští a kontrolou velikosti tahu síly na tomto mincieri.
Vytápěcí trubky se ve vytápěcím okruhu zabetonovaném v konstrukci podlahy neodporučuje nadpájet. U oken, případně u vnějších stěn klademe v pásu 0,5 až 1,0 m trubky hustější, a to v rozstupu 1/2 délky.
V místě ohybu je třeba trubku zahřát, například teplovzdušným agregátem na zváření PVC, ohnout a přichytit. Po ohnutí a přivázání na hřáté trubce lze pokračovat v práci bez ochlazování oblouku.
V místech, kde hrozí mechanické poškození trubek (například přechod přes dilatační škáru nebo přechod ven z konstrukce podlahy), je třeba trubky chránit flexibilní trubkou nebo plstěným obalem.
Tvorba dilatačních škár
Na co si je třeba dát pozor při montáži podlahového kúrenie svojpomocne je tvorba dilatačních škár. Vzhledem na destruktivní vliv pravidelně se opakujícího oteplování a chlazení podlahové konstrukce je třeba dbát na uspořádání dilatačních škár v konstrukci podlahové vytápěcí plochy, a to podle STN 73 2400 a STN 73 2001. Rozdělovací (dilatační) škáry se realizují pohybujíc se od tepelné izolace až po povrch vytápěcí podlahy. Při jejich návrhu je třeba zabránit křížení škár s vytápěcími trubkami. Pokud tuto podmínku nedokážeme zajistit, je třeba trubky chránit obalem v místě křížení, jak bylo už popsáno.
Dilatační škáry se musí vyhotovit tak, aby skutečně umožňovaly rozpínání podlahy. Šířka škáry má být minimálně 8 až 10 mm. Všechny dilatační škáry se musí vyplnit vhodným stáloplastickým materiálem.
Délka dilatačního celku nemá přesáhnout 8 m a poměr stran nemá být větší než 1 : 2. Návrh dilatačních škár podmíní i geometrický tvar místnosti. Plochy ve tvaru L, T nebo Z se rozdělují na obdélníková nebo čtvercová pole a dilatační škáry se zřizují i v místě přechodů venkajších dveří.
Kladení betonové mazaniny
Po uložení trubek je třeba před jejich zabetonováním provést tlakovou zkoušku, aby se zjistily případné změny. Při této zkoušce se soustava odvzdušní a napustí vodou. Vlastní betonování poté probíhá u takto připravené soustavy. Betonování je jednou z závěrečných fáz, které je třeba provést při montáži podlahového kúrenie svojpomocne.
Hrúbka betonové vrstvy je určená výpočtem podle projektu. Betonová směs se dopravuje na místo určení čerpadly nebo se rozváží na fúrikách, přičemž při výrobě, dopravě a kontrole betonové směsi je třeba postupovat podle STN 73 2400. Pokud se směs dováží na fúrikách, je třeba trubky chránit před jejich mechanickým poškozením, například zakrytím dřevěnými deskami.
Při rozstřikování směsi je třeba dbát na to, aby:
• okrajový izolační pás zůstal celistvý a neporušený,
• jemné a tekuté složky nevnikly do tepelně izolační vrstvy nebo dokonce pod ni,
• potrubí se během betonáže neprohýbalo nebo nevyplavovalo a jejich poloha zůstala nezměněná,
• potrubí se mechanicky nepoškodilo nebo jinak neznehodnotilo.
Důležitým detailem, na který je třeba dávat pozor při montáži podlahového kúrení svojpomocne je, že během tuhnutí a v začátcích tvrdnutí je třeba beton udržovat v normálních teplotních a vlhkostních poměrech (teplota v místnosti nesmí klesnout pod +5 °C). Není také možné, aby byl vystaven výrazným otřesům, nárazům a dalším škodlivým vlivům, jako je nadměrné ochlazení a zahřátí, případně nadměrné vysoušení vlivem průvanu.
Z těchto požadavků vyplývá potřeba 7 dní udržovat beton minimálně ve vlhkém stavu, a to buď ochranou proti nadměrnému odpařování vody z betonové směsi, nebo její vlhčením, případně kombinací těchto opatření.
Nadměrnému odpařování zabrání přikrytí povrchu betonové vrstvy fólií nebo rohožkou. Možno použít i materiály určené k ošetření čerstvého betonu. Při ukládání podlahového vytápěcího systému je nezbytné dbát na to, aby teplota pracovních prostor neklesla pod 10 °C.
Voda na vlhčení betonu musí odpovídá STN 73 2028 a její teplota by neměla být vůči povrchové teplotě betonu vyšší o více než 10 °C. S vlhčením je třeba začít ihned po tom, jak beton ztvrdne natolik, že nedochází k jeho vyplavování. Při tomto postupu dbáme na to, aby teplota v místnosti neklesla pod +5 °C.
Při funkční zkoušce lze podlahu vytápět tehdy, pokud beton dosáhne pevnosti, která odpovídá jeho třídě, nejdříve však po 28 dnech. Zvyšování teploty musí být plynulé a rovnoměrné. Prírůstek teploty vytápěcí vody nesmí být více než 5 °C za den.
Kládání nášlapné vrstvy
Posledním krokem při montáži podlahového kúrení svojpomocne je kladení nášlapné vrstvy. Po skončení betonáže vyrovnáním a uhlazením povrchu se připraví ukládání nášlapné vrstvy. Povrch betonu je třeba zvyčejně vyrovnat v tloušťce asi 15 až 25 mm podkladovým cementovým potěrem z jemnozrné malty MC-100, podle STN 72 2430.
Nášlapná vrstva se podle druhu materiálu připevní těmito způsoby:
• kladením do vyrovnávací cementové vrstvy (dláždice, kámen a pod.),
• kladením do vrstvy lepidla (PVC, parkety, koberec).
Zvyšovat teplotu podlahy lze postupně během tří dní, až do té doby, než se dosáhne provozní teplota. Při kladení podlahových krytin je třeba brát do úvahy i další požadavky uvedené ve STN 06 0312.
Použitá literatura:
Dušan Petráš, Miroslav Kotrbatý: Vytápění velkoprostorových a halových objektů
