Podlahové vytápění postup

Všechny důležité informace pro vaše dokonalé podlahové kúrenie postup, návod, sortiment příslušenství i samotných systémů - na naší stránce.

Konštrukciu podlahovej vykurovacej plochy tvorí:

- podkladový betón

- tepelno-akustická izolácia

- obvodový tepelnoizolačný a dilatačný pás

- hydroizolácia

- tepelno-reflexná fólia

- vykurovacie rúrky

- betónová mazanina

- podlahová krytina.

Najvýznamnejším prvkom konštrukcie sú rúrky. Sú neopomenuteľným prvkom pri podlahovom kúrení postupe jeho montáže.

PODKLADOVÝ BETÓN

Podkladový betón je vlastne nosnou časťou , ktorá vytvára podklad pre vrstvy samotnej vykurovacej podlahy. Pri jej posudzovaní si treba uvedomiť, že zaliatím rúrok do 4 až 6 cm vrstvy betónu, bude zaťažená hmotnosťou 80 až 100 kg.m-2, a preto musí byť nosná. Povrch pre vykurovaciu podlahu musí byť rovný. Pre medzné odchýlky od celkovej a miestnej rovinnosti povrchu vodorovných plôch platia ustanovenia STN 73 0225. Ak sa podlaha kladie na podklad, ktorý je v prostredí s možnosťou prenikania vlhkosti do jej konštrukcie (napr. na prírodnom teréne), povrch nosnej podlahy sa zabezpečí hydroizolačnou fóliou hrúbky 0,2 mm.

Zloženie podkladového betónu musí zodpovedať normovým predpisom. Odchýlky od predpisov sa pri rekonštrukciách eliminujú vyrovnávacou vrstvou. Podlahu bezpodmienečne treba zbaviť prípadných nerovností, musí byť absolútne čistá , nesmú sa na nej nachádzať žiadne ostré predmety. Tento krok je dôležitým krokom v montážnom postupe podlahového kúrenia.

TEPELNO-AKUSTICKÁ IZOLÁCIA

Táto vrstva musí okrem izolačných vlastností spĺňať aj ďalšie požiadavky, ktoré vyplývajú z bezpečnej a spoľahlivej prevádzky vykurovacej podlahy. Ide najmä o dostatočnú pevnosť a malú stlačiteľnosť požadovaného materiálu. Vytvára sa najmä z polystyrénových tabúľ, prekrytých hydroizolačnou fóliou proti zatečeniu do škár. Podľa umiestnenia podlahy je navrhovaná hrúbka izolácie 20 až 60 mm.

Akustickú a tepelnú izoláciu dodávajú výrobcovia aj ako základnú dosku podlahového vykurovacieho systému. Vonkajšie hrany dosky sú profilované. Pri ukladaní vrstvy do seba pevne zapadajú a vytvárajú súvislú izolačnú vrstvu bez škár. Preto nie je potrebná ďalšia vrstva (fólia) a nevznikajú zvukové mosty.

Akustická a tepelná izolácia sa projektujú podľa požiadaviek noriem o tepelnej a akustickej ochrane budov. Ako izolačný materiál sa používajú vypeňované plasty alebo vláknité izolácie:

- polystyrénové dosky PS 20 alebo 30 SE.

- polystyrénové dosky PST SE (akustická izolácia),

- dosky z tvrdeného polystyrénu,

- dosky z tvrdeného polyuretánu

- polyetylénová pena vysokej hustoty ako akustická izolácia.

Ich hustota má byť 20 kg.m-3 , stlačiteľnosť nesmie prekročiť 5 mm. Podľa vyhlášky o tepelnej ochrane by sa mali vykurovacie podlahy, ktoré ohraničujú priestory s podstatne nižšou vnútornou teplotou vybaviť izoláciou tak, aby súčiniteľ prechodu tepla zodpovedal požiadavku

 k= 0,45 W.m-2.K-1.

Pri podkladaní tepelnej a akustickej izolácie je bezpodmienečne potrebné zabezpečiť, aby tepelná izolácia, pozostávajúca z viacerých vrstiev, obsahovala iba jednu vrstvu akustickej izolácie, pretože dvojmo položená akustická izolácia by svojou poddajnosťou (asi 3 až 4 mm na vrstvu) mohla viesť k zlomeniu vykurovacieho betónu, čo môže mať za následok poškodenie podlahového vykurovania.

Tepelná izolácia pod vykurovacou podlahou by mala byť z tvrdej tepelnoizolačnej peny. Najúčelnejšie sú tabule z penového polystyrénu alebo z tvrdého polyuretánu. Nepodpivničené priestory treba pred uložením tepelnej izolácie dôkladne izolovať proti prenikaniu zemnej vlhkosti. Treba dať pozor na penetračné nátery a na nátery na báze cyklických zlúčením a rozpúšťadiel , ktoré spôsobujú deštrukciu polystyrénovej peny. V tomto prípade ako izolácia vyhovuje gumoasfalt so sklotextilom.

Ako tepelné izolácie sú vhodné aj matrace alebo tvrdé tabule na báze minerálnych vlákien. Tu však treba počítať s určitou stlačiteľnosťou pri montáži (ušliapanie). Táto skutočnosť sťažuje montáž rúrok pomocou špeciálnych príchytiek. Pri betónovaní pretekajúca zmesová voda spôsobuje stratu elasticity tepelnoizolačnej rohože. Aj preto by betónová zmes mala byť zvlhnutá pri spracovaní.

Možno však aplikovať aj iné materiály, napr. expandovaný perlit ľahko premiešaný s vápenným mliekom vo vyschnutom stave dobre nahradí tvrdé organické peny. V podstate vyhovuje hocijaká tepelná izolácia, ktorá rešpektuje, pri zachovaní prijateľnej hrúbky vrstvy, požiadavku maximálne 15% prenosu tepla smerom dole.

OBVODOVÝ A TEPELNO-IZOLAČNÝ DILATAČNÝ PÁS

Odporúčajú sa vláknité izolačné tabule alebo pásy od hrúbky 10 do 20 mm. Dobre kompenzujú teplotnú rozťažnosť plávajúcej betónovej vrstvy. Sú odolné proti rôznym vplyvom (agresivita prostredia, hlodavce a pod.). Ak sa podlahové vykurovanie montuje do objektov z ľahkých prefabrikovaných dielcov na báze drevených materiálov, treba používať výhradne vláknité izolačné matrace.

Okrajové izolačné pásy sa kladú pozdĺž celej vykurovanej miestnosti medzi podlahu a steny. Používajú sa ako vrstvy akustickej a tepelnej izolácie a kompenzujú dilatáciu podlahy. Minimálna hrúbka okrajových izolačných pásov by mala byť 5 mm. Montážne organizácie ich obvykle dodávajú spravidla s rozmermi 100 x 10 mm.

Inštalácia tohto pásu je jedným z prvých krokov pri montážnom postupe podlahového kúrenia.

HYDROIZOLÁCIA

Hydroizolácia je spojitá izolačná ochrana povrchu tepelnoizolačnej vrstvy proti prenikaniu vlhkosti z betónovej mazaniny. Voda totiž spôsobuje stratu tepelnoizolačných vlastností polystyrénu.

Všetky miestnosti, ktorých podlaha leží priamo na zemi, musia sa opatriť vlhkostnou batériou. Na tento účel sa odporúča používať PVC fóliu hrúbky 0,8 mm alebo PE fóliu hrúbky O, 1 až 0,2 mm, vo veľmi nepriaznivom prípade 2 x 0,2 mm, ktorú možno zvárať. Pri zváraní treba dodržať asi 8 cm prekrytie.

Okrem funkcie vyplývajúcej z názvu má táto fólia aj separačný účinok. Najlepšie sa osvedčili PE a PVC fólie, a to pre svoju dobrú priľnavosť a elasticitu. Asfaltované lepenka na tento účel nevyhovuje pre svoju tvrdosť, a pomerne vysokú cenu, odporúčame nepoužiť ju pri montážnom postupe podlahového kúrenia. Ťažko sa ňou obaľujú dilatačné pásy po obvodoch betónovej plochy.

TEPELNO REFLEXNÁ FÓLIA

Pri niektorých systémoch podlahového vykurovania môže plniť funkciu hydroizolácie aj tepelnoreflexná fólia, ktorá má súčasne význam aj pri znižovaní tepelného toku z vykurovacích rúrok smerom dole, čo vyplýva zo zloženia a princípu tejto fólie.

a) Zloženie tepelnoreflexnej fólie

Základná vrstva - masívna, veľmi pevná nosná fólia s funkciou bariéry proti vlhkosti.

Spojná vrstva č. 1 - protikorózna ochrana hliníkom a spojivové médium.

Reflexní vrstva - vysoko reflexní a extrémně tenká vrstva čistého hliníku.

Infračervená - průsvitná vrstva - infračervená-průsvitná vrstva z plastu, která umožňuje šíření odráženého infračerveného záření.

Spojná vrstva č. 2 - spojivové médium, protikorózna ochrana Al.

Vrchní vrstva - mechanická ochrana před působením vytápěcího betonu s natlačenou ukládací mřížkou 8 cm v obou směrech.

b) Princip tepelné reflexe

Část tepla předávaného vytápěcími trubkami a z vytápěcího betonu vyzařovaného směrem dolů je po průchodu průsvitné odrazné vrstvy odražena od následující mikrotenké vrstvy hliníku zpět do vytápěcího betonu. Důsledkem toho je při použití tepelněreflexní fólie možná úspora energie až do výše asi 9 %.

c) Ukládání tepelněreflexní fólie :

Doporučuje se asi 5 až 6 cm překrytí s bodovým přilepením lepicí páskou. Tepelněreflexní fólie se u stěn vytahuje asi 1 cm nad dilatační pásku. Tepelněreflexní fólii lze za horka svařit pomocí svařovacího zařízení nebo za studena pomocí speciální kaučukobitumenové lepicí pásky (vlhké místnosti).

VYTÁPĚCÍ TRUBKY

Nejdůležitějším článkem vytápěcí podlahy jsou vytápěcí trubky, proto dále budeme podrobněji charakterizovat:

- trubky na vytápění,

- trubky na podlahové vytápění.

V současnosti při ústředním vytápění nejčastěji používáme tento potrubní materiál:

- kovové trubky,

- plastové trubky,

- kombinované trubky.

Pro podlahové vytápění jsou vhodné nejvíce:

- měď,

- plasty,

- kombinované trubky.

BETONOVÁ VRSTVA

Betonová vrstva, která se používá při podlahovém vytápění, je shodná s běžně používanými betonovými vrstvami. Přísady usnadňují zpracování směsi. Způsobují lepší plasticitu, což umožňuje lepší obalení trubek. Přísady však nedosáhnou zlepšení tepelnotechnických vlastností podlahy.

Minimální tloušťka betonové vrstvy nad trubkami je 45 mm. Mokrý způsob vyžaduje zvýšení tloušťky na 65 až 70 mm. V místnostech, u kterých se očekává extrémní zatížení betonového lůžka, doporučuje se mezi trubky a vrstvu betonu vložit výztuž (např. rohože ze stavební oceli 50 x 50 x 2 mm).

Teploty do 60 °C nemají negativní účinky na trvanlivost betonu. Obzvlášť důležité je ošetření betonu po nanesení na podlahu. čerstvo nanesená betonová vrstva se musí minimálně 10 dní chránit před nadměrným vysušením. S oplátkovou provozem vytápěcí soustavy se nemá začít dříve než 21 dní po skončení betonování. Samotná provoz nezahájí dříve než po 28 dnech od položení podlahové krytiny. Požadovaná teplota se dosáhne postupným zvyšováním teploty vody denně o 5 °C až na požadovanou hodnotu. Betonové lůžko musí mít dilatační spáry, které se musí udělat tak, aby umožňovaly rozpínání podlahy. Dilatační spáry rozdělují jednotlivé vrstvy v celém průřezu, od tepelné izolace až po povrch podlahy. Vytápěcí podlahové konstrukce vyžadují od určitých rozměrů dilatační spáry, které se umisťují takto:

a) nad existujícími dilatačními spárami budov na tom samém místě a v té samé šířce,

b) jako ohraničení betonového pole,

c) jako okrajové spáry všech hranicových materiálů.

Spáry se musí vyplnit elasticko-plastickou masou, příp. se do nich musí zabudovat speciální spárové profily. Statické prvky ve vytápěcím betonu (např. nosné armatury) je třeba v místě dilatační spáry přerušit. Vytápěcí trubky se podle vopřed sestaveného plánu dilatačních spár ukládají tak, aby podle možnosti co nejméně trubek procházelo přes dilatační spáru. Na těch místech, kde trubky kříží dilatační spáry, musí se tyto příslušně chránit před mechanickým poškozením.

Plochy vyčleněné dilatačními spárami by měly mít podle možnosti čtvercový tvar, jejich velikost by neměla přesahovat 40 m2 a poměr stran by neměl přesahovat 1,5:1.

Okrajové dilatační spáry musí být vytvořeny na všech rozhraních podlahy a stavebních prvků (stěn, nosníků, dveří, schodů atd.), pomocí dilatační pásky bez přerušení až po horní hranu podlahové krytiny. Maltové přemostění nejsou přípustné. Okrajové dilatační spáry musí umožnit rozpínání vytápěcího betonu a podlahové krytiny minimálně 10 mm na každou stranu.

Betonová vrstva se vytváří vhodnými betonovými směsmi podle příslušných ustanovení STN 73 2400, přičemž se pracuje s cementem obvyklého složení a kvality pro běžné podlahové vytápění.

Na usnadnění zpracovatelnosti a zlepšení plasticity mohou být přidávány plastifikátory, které nepůsobí destruktivně na materiály vytápěcího registru. Zlepšení tepelné vodivosti betonu pomocí přísad není potřeba.

Hrúbka vrstvy betónu je určená projektom a pohybuje se okolo 60 mm, přičemž nad rúrkami sa vyžaduje hrúbka poteru minimálne 40 mm, aby sa mechanicky nepoškodili vplyvom nadmerného zaťaženia podlahy.

Vyšší teploty vytápěcí vody v trubkovém okruhu nemají negativní vliv na kvalitu betonu. Běžné provozní teploty okolo 60 °C nepříčiní změnu vlastností cementu ani poškození poteru vlivem jeho roztažnosti.

Anhydridové podlahové potery se mohou použít jen tehdy, když se na uchycení trubek nepoužil kovový materiál, např. karosíť, protože sadra má na kov koroziční účinky. Do anhydridového poteru není potřeba žádná přísada.

Její technologie je popsána v odborné literatuře. Jako plastifikátor se může používat latex (opatrně). Duvilax se nedoporučuje, protože v případě místní poruchy způsobené neopatrností uživatele ztěžuje vysekání části betonového lůžka. Při ručním transportu je třeba s ní opatrně manipulovat (hlavně při nižších teplotách), aby se trubky nepoškodily.

Betonová směs nesmí být tekutá. Je mylné si myslet, že je lepší, když je směs dobře mokrá, lépe zateče mezi a pod trubky. Dobré obklopení trubek betonovou směsí musí zaručit správně zvolená frakce štěrku, plastifikátor a důkladné zhuštění zavlhlé směsi.

Betonování se provádí při natlaceném stavu trubek skúšobným přetlakem. Jakýkoliv výraznější pokles tlaku v systému může znamenat poškození trubky. Toto je důležitý faktor při montážním postupu podlahového kúrenia.

PODLAHOVÁ KRYTINA

Podlahová krytina vytváří vrchní vrstvu konstrukce vytápěcí podlahy. Její pokládání je závěrečnou fází v montážním postupu podlahového kúrenia. Tepelný odpor této vrstvy Rkr musí vyhovovat požadavku Rkr = 0,15 m2K.W-1. Větší tepelné odpory působí jako tepelná brzda. Uvedené požadavky odpovídají téměř všechny běžné podlahové krytiny. Nedoporučují se textilní koberec s výškou vlasu nad 10 mm, PVC s pěnovou podložkou a parkety z měkkého dřeva. Nejvhodnějšími se jeví keramické nebo kamenné dlaždice s maximální tloušťkou 6 mm.

Kvůli lepšímu přestupu tepla se krytina nekladě na povrch podlahy volně. Doporučujeme ji fixovat lepením nebo kladením do vrstvy cementového poteru, příp. vyrovnávací betonové vrstvy.

Podlahová krytina se ukládá až po 28 dňoch od nanesení betónovej mazaniny. Nejvhodnější podlahové krytiny pro vytápěcí podlahu jsou kamenné nebo keramické dlaždice. Kromě nich lze použít běžné podlahové krytiny, jejichž tepelný odpor není vyšší než 0,15 m2.K.W-1.

Parkety se kvůli lepšímu přenosu tepla volí z tvrdého dřeva. Jejich tloušťka nesmí být větší než 8 mm. Výšky jsou méně vhodné. Obsah vlhkosti v dřevě nesmí přesáhnout 9 %.

Textilní krytiny musí být tepelně stálé, antistatické a jejich tloušťka má být maximálně 5 mm. Z hlediska lepšího přenosu se kobercové a plastové krytiny na podlahu lepí – při nesplnění těchto podmínek může textilní krytina působit jako tepelná brzda, což vede ke snížení tepelného výkonu vytápěcí plochy a ke zvýšení výkonu zdroje.

Druh podlahoviny je akceptován při dimenzování podlahy. Proto při realizaci není přípustné aplikovat podlahovinu s jiným tepelným odporem. Použitý druh podlahoviny bývá obvykle funkcí specifické tepelné ztráty místnosti. Dalším rozhodujícím faktorem při výběru podlahoviny bývá požadavek investora. Z hlediska vlhkostních aspektů se nedoporučuje podlahovina na bázi přírodního dřeva (parkety, dlážky), i když to tepelnotechnická kritéria nevylučují. Protichodné vlhkostní poměry, ve kterých se ocitne dřevěná podlahovina na vytápěcí ploše v letním a zimním období, výrazně namáhají tento materiál (dilatace a kontrakce s následným zatmelením škár), a způsobují jeho předčasné opotřebení. Nevztahuje se to na mozaikové parkety do tloušťky 8 mm.

Pro horší odolnost teplotního namáhání (zmrašťování) podlahovin na bázi PVC se tyto také nedoporučují. Chlorkaučukové lepidla, která jsou na našem trhu dostupná, nejsou určena na lepení podlahovin na podklady se zvýšenou teplotou.

Všechny důležité informace pro vaše dokonalé podlahové kúrenie postup, návod, sortiment príslušenstva aj samotných systémov - na našej stránke.

Použitá literatúra:

Dušan Petráš: Podlahové teplovodné vykurovanie