Podlahové vytápění montáž
Montáž podlahového kúrení teplovodného pozostává z těchto kroků:
- vytvoření vykurovací podlahy,
- technologie montážních prací,
- zkoušek vykurovací podlahy.
VYTVOŘENÍ VYKUROVACÍ PODLAHY
Vykurovací podlaha poskytuje projektantovi možnost realizace v několika variantách. Jednotlivé alternativy lze rozdělit do těchto základních typů:
Podle způsobu vytvoření vykurovací podlahy rozlišujeme:
- vytvoření vykurovací podlahy suchým způsobem (suchá montáž podlahového kúrení)
- vytvoření vykurovací podlahy mokrým způsobem (mokrá montáž podlahového kúrení)
- vytvoření vykurovací podlahy pomocí modulové klíma podlahy.
Podle tvarování vykurovacího okruhu rozlišujeme:
- meandrové uspořádání vykurovacího registru,
- paralelní uspořádání vykurovacího registru.
Výběr vhodného variantu z hlediska návrhu konstrukce a tvarování vykurovacího okruhu závisí od více faktorů, přičemž v první řadě však musí být zohledněn vliv ochlazených ploch ve formě realizace okrajových zón, příp. minimalizace teplotní nerovnoměrnosti povrchu podlahy eliminované prostřednictvím bifilárního způsobu ukládání.
ZPŮSOBY VYTVÁŘENÍ VYKUROVACÍ PODLAHY
Podle technologie vytváření vykurovací podlahy rozlišujeme tři základní způsoby montáže podlahového kúrení: suchý, mokrý a pomocí modulových klíma podláh.
a) Suchý způsob
Roury jsou uloženy do izolační vrstvy umístěné pod betonovou deskou. Od cementového potěru jsou odděleny speciální vrstvou, a to buď plastovou nebo kovovou fólií. Kovová lamela zvyšuje pevnost podlahy a umožňuje rovnoměrný rozvod tepla.
Při suchém způsobu pracuje podlaha s vyššími teplotami vykurovací vody, prívodní teplota vody se může pohybovat v rozsahu tpr = 40 až 70 °C.
Tento způsob se využívá při potřebě nižších hustot tepelného toku, do 50 W.m-2, např. při tom povrchování podlahy nebo doplňkovém vykurování a všude tam, kde se vyžaduje nižší konstrukční výška vykurovací podlahy (např. při rekonstrukcích).
Jedná se o lehký a rychlý způsob montáže podlahového kúrení.
b) Mokrý způsob
Roury jsou zabetonovány přímo do cementového lože nad tepelně-zvukovou izolací. Roury jsou obalené betonem. Předpokládaná teplota vykurovací vody na prívodu je tpr 35 až 55 °C, podlaha pracuje se specifickým výkonem nad 50 W.m-2.
Mokrý způsob se dá aplikovat i na naše podmínky, protože nevyžaduje prefabrikaci jednotlivých prvků vykurovací podlahy a jednotlivé komponenty vykurovací podlahy se v podstatě zabezpečují domácím sortimentem.
c) Modulové - klíma podlahy
Klíma podlahy jsou duté profily, které se vyrábějí přímo pro tento účel. Kladou se na tepelnou izolaci jako spojitá plocha, vytvořená hydraulickým propojením jednotlivých vykurovacích vankusů. Jejich výhodou je vyšší pružnost vykurovací soustavy, nízká konstrukční výška a rovnoměrné rozdělení povrchové teploty vykurovací podlahy.
Takto vytvořená vykurovací podlaha pracuje s nízkými teplotami vykurovací vody (tpr = 25 až 35 °C). U nás se zatím podobný prvek komerčně nevyrábí, existuje však jako předmět vynálezu AO 258 622.
ZPŮSOBY TVAROVÁNÍ VYKUROVACÍHO REGISTRU
Podle tvarování rozlišujeme dva základní způsoby vytvoření vykurovacího okruhu: meandrový a paralelní.
a) Meandrový způsob kladení vykurovacího okruhu. Při takovémto uspořádání je povrchová teplota podlahy po celé jej ploše rovnoměrná. Nevýhodou je pokles vnitřní teploty v horizontálním směru od vnitřní k vnější konstrukci. Tento jev se dá částečně eliminovat vytvořením okrajové zóny.
Pro meandrové tvarování se předepisují roury s větším průměrem (např. 18 x 2 mm, 20 x 2 mm), protože tvarování umožňuje menší poloměry oblouků, tvarovaných pod úhlem lp= 90 °C.
b) Paralelní tvarování vykurovacího okruhu je na obr. 5.6. Při tomto způsobu kladení klesá teplota vykurovací vody od vnější stěny k vnitřní, což způsobuje rovnoměrnější rozdělení teplot ve vykurované místnosti. Oblouky se tvarují pod úhlem lp= 180 °C, což vyžaduje používat roury s menšími průměry (např. 16 x 2 mm, 17 x 2 mm).
Oba způsoby umožňují kladení s okrajovou zónou, kterou eliminujeme negativní vliv ochlazených stavebních konstrukcí, t.j. umisťujeme je nejčastěji pod okna, příp. do rohů objektů, a to do hloubky 0,5 až 1,0 m.
Bifilárním kladením prívodného a vratného potrubí vedle sebe možno dosáhnout stejné průměrné teploty vykurovací vody ve všech bodech vykurovacího okruhu a tím i rovnoměrnější povrchovou teplotu vykurovací podlahy. Výraznější se tento účinek projeví při meandrovém tvarování.
TECHNOLOGIE A MONTÁŽ PODLAHOVÉHO KÚRENÍ
Další se oboznámíme s postupem výroby vykurovací podlahy mokrým způsobem. Uvedený návrh realizace vykurovací podlahy zohledňuje naše i zahraniční zkušenosti.
Hned na začátku upozorňujeme, že podle STN 06 0312 montáž ústředního vykurování se zabetonovanými rourkami může provádět pouze odborný montážní podnik, t.j. dodavatel ústředního vykurování.
Postup při technologii a montáži podlahového kúrení mokrým způsobem je následující:
1. příprava objektu,
2. příprava podlahy,
3. kladení obvodových izolačních pásů,
4. kladení tepelně-akustické izolace,
5. kladení hydroizolační fólie,
6. uchytávání rúrok,
7. kladení vykurovacích rúrok,
8. tvorba dilatačních škár,
9. kladení betonové mazaniny,
10. kladení podlahy.
Prvním předpokladem je, že rozdělovače a zberače jsou už hotové a nainstalované na svá místa podle projektu.
PŘIPOJENÍ RÚROK
Způsob napojení konců vykurovacích rúrok při montáži podlahového kúrení závisí především od druhu použitého materiálu rúrok:
1. Pokud jsou rourky z měkčího polyolefínu, vyhovují mosazné spojky. Tyto spojky spolu s uzavíracími armaturami dávají spolehlivé napojení jen v tom případě, kdy je záruka, že během provozu nenastane žádné mechanické namáhání spoje. Tyto spojky jsou nerozebíratelně.
2. Z hlediska dostupnosti a spolehlivosti je jedním z způsobů připojení potrubí k armaturám pomocí přechodů d/G. Existují dva typy:
- přechod bez kovového západu,
- přechod s mosazným západem.
Oba typy vyžadují jako mezičlánek radiátorové nátrubky příslušné dimenze pro pohotové připojení a odpojení konců potrubí od armatur. Tím se zároveň zabezpečí „rozpojitelnost“ spoje. Vyrábějí se ve vyhotovení se závitem vnějším a vnitřním.
Spoj mezi přechodem a volným koncem potrubí se realizuje polyfúzním svarem za tepla pomocí speciální armatury. Tento úkon vyžaduje dostatečnou praxi, aby spoj byl spolehlivě těsný a zároveň nezúžením hrdla potrubí při sváření neomezoval cirkulaci.
Pokud jsou potrubí velmi tuhá, může být problém jejich ohnutí na malý poloměr při výstupu na rozdělovač. V tomto případě se doporučuje aplikovat polyolefinová 90° kola požadované dimenze. Výstup potrubí z betonové podlahy je třeba řešit odborně, přičemž je třeba použít elektroinstalační ohybné hadice.
NAPUŠTĚNÍ SYSTÉMU
Po připojení všech obvodů na rozdělovač a sběrač potrubí se na ně natočí upravenou vodou obohacenou inhibítorovým. Nejúčelnější je napouštět vytápěcí obvody cirkulačním způsobem. Pomocí čerpadla (např. ponorného) z nádrže (polyetylenová bandaga) s upravenou vodou, která je umístěna v blízkosti sběrače, se voda tlačí přes napouštěcí kohout sběrače do systému. Na napouštěcí kohout rozdělovače je připojena hadice, druhým koncem vyvedená do uvedené nádrže. Takto získáme uzavřený cirkulační okruh. Spustí se čerpadlo a systém se naplní bez potřeby odvzdušnění.
Při tom je třeba dbát na to, aby v zásobníku byl stále dostatek vody. Při použití nebarevných potrubí lze průběh napouštění kontrolovat vizuálně. Napouštět se může i po jednotlivých obvodech uzavíráním a otevíráním příslušných armatur.
Tlaková zkouška
Ručkový systém naplníme vodou a provedeme tlakovou zkoušku, která se skládá ze dvou částí:
a) tlaková zkouška klasické kotelní části a části rozvodů,
b) tlaková zkouška růrkových rozvodů v podlaze.
Tlakovou zkouškou ověříme těsnost systému přetlakem podle udání výrobce růrek. Jedná se o jeden z nejdůležitějších úkonů montáže podlahového kúrenia. Tlakovou zkoušku klasické kotelní části a části rozvodů známe z oblasti konvekčního vytápění, proto není náplní této kapitoly.
Tlaková zkouška růrkových rozvodů v podlaze se uskutečňuje těsně po napuštění systému vytápěcí vodou. Proto před tlakováním je třeba zkontrolovat, zda uzavírací armatury hlavních přívodů k rozdělovači a sběrači jsou dobře uzavřené. Doporučuje se odpojit i tyto přívody, protože v případě netěsnosti může unikat přetlak přes hlavní uzavírací armaturu do rozvodného systému a kotlového okruhu. Tento únik bychom dokázali jen těžko identifikovat.
Cez napouštěcí kohout rozdělovače se připojí speciální tlakové čerpadlo, kterým se dotlačí tlak vody na pětinásobek provozního tlaku. Po dosažení předepsaného přetlaku se uzavře napouštěcí kohout. Zkontrolují se těsnosti spojů na všech armaturách, spoje na potrubí, jako i celý potrubní systém na podlaze.
Přetlak v potrubí musí zůstat aspoň po dobu 24 hodin. Za tento čas může tlak klesnout jen na hodnotu 2/3 původního zkoušebního přetlaku. Tento pokles částečně lze připsat pružnosti plastových růrek (tzv. studená tekutost plastů). Pokud se při tlakové zkoušce zjistí jakákoli netěsnost, je třeba poruchu odstranit a zkoušku zopakovat.
Počas trvání tlakové zkoušky se celý růrkový systém uložený na podlaze vyfotografuje. Přitom je třeba dbát na to, aby jsme zachytili všechny detaily. Tento fotografický dokument se potom archivuje u dodavatele systému. Později se může využít při odstraňování poruch vyvolaných lidským faktorem (přesečení, přivrtnutí růrky v podlaze).
Betonáž se provádí v natlaceném stavu. Přetlak je třeba v růrkách ponechat 7 dní od ukončení betonážních prací. Tlak přitom může klesat samovolně bez dalšího dotlakování. O výsledku tlakové zkoušky se napíše záznam do montážního deníku.
Vytápěcí zkouška
První vytápěcí zkouška se může uskutečnit až po 28 dnech po betonování, tedy jedné z posledních fází montáže podlahového kúrenia. První zahřátí musí probíhat neprudkým nárůstem teploty vytápěcí vody. Doporučuje se zahřát betonovou podlahu s dynamikou 5 °C za den (vztahuje se to na teplotu podlahy). Tému růstu odpovídá nárůst teploty vytápěcí vody o 0,5 °C za hodinu. O průběhu vytápěcí zkoušky se udělá záznam do stavebního deníku.
Vytápěcí zkoušku provádíme tak, že postupným zvyšováním teploty o 3 °C na den dosáhneme plánované teploty vytápěcího média. Přitom dbáme, aby se:
- po vytápěcí zkoušce zkontrolovaly všechny závitové spoje a těsnění,
- podlahová krytina neuložila dříve, než 14 dní po vytápěcí zkoušce,
- podlahové povlaky nalepili na studenou podlahu příslušným lepidlem a teplota se začala zvyšovat až na třetí den po nalepení; postupně se má teplota rozložit do tří dní až do dosažení výšky provozní teploty vytápěcího média.
Zaregulování systému
Po úspěšné vytápěcí zkoušce se na ekvitermickém regulátoru nastaví hodnoty, které jsou v souladu s výpočtovými hodnotami podle projektu (závislost střední teploty vytápěcí vody od vnější teploty vzduchu). Zkontrolují se nastavené údaje na ochranném systému proti překročení dovolených maximálních teplot vytápěcí vody a nastaví se všechny regulační prvky na rozdělovačích podle výsledků hydraulického výpočtu. Potom se spustí vytápění. Po nabetonování provozních teplot se mohou na elektrickém regulátoru podle potřeb nebo požadavků investora nastavit poklesy nebo zvýšení teplot. Jednotlivé okruhy se mohou doregulovat samostatně.
Při programovém ustanovení regulace podle spínacích hodin je třeba vzít do úvahy přibližně tříhodinový teplotní fázový posuv (tepelná ztrvačnost podlahy).
Po zabetonování růrek podlahového vytápění do konstrukce podlahy učiní dodavatel funkční zkoušku. Tato trvá nejvýše 15 dní a pokud při ní nenastane porucha vytápěcího systému, může se na vychlazený povrch vytápěcí podlahy klást podlahová krytina a tím je montáž podlahového kúrenia úspěšně ukončená.
Použitá literatura:
Dušan Petráš: Podlahové teplovodné vytápění
