Podlahové vytápění cena

Zásada výpočtové metody

Výpočtová metoda pro základní případy je založena na těchto předpokladech:

• rozložení teplot (teplota vzduchu a výpočtová teplota) je rovnoměrné,

• tepelné ztráty jsou vypočítány za podmínek ustáleného stavu při předpokladu konstantních vlastností, jako např. teplot, charakteristik stavebních konstrukcí atd.

• od jejich výsledku se odvíjí i cena podlahového kúrenia

Výpočtový postup pro základní případy lze použít pro většinu budov:

• jejichž výška místností nepřesahuje 5 m,

• které jsou vytápěny nebo o kterých se předpokládá, že budou vytápěny na požadovanou konstantní teplotu,

• ve kterých se předpokládá, že teplota vzduchu a operativní teplota jsou stejné,

V špatně tepelně izolovaných budovách nebo během doby vytápění s vytápěcími systémy:

• s vysokým podílem konvekční složky šíření tepla, např. s teplovzdušným vytápěním,

• rozsáhlých vytápěcích systémech se významnou sálavou složkou, např. s podlahovým nebo stropním vytápěním, u nichž může nastat výrazný rozdíl mezi teplotou vzduchu a operativní teplotou, stejně jako odchylka od rovnoměrného rozdělení teplot v místnosti, může vést k podstatné odchylce od základního případu. Nejprve se vypočítají tepelné ztráty. Tyto výsledky se následně použijí k určení projektovaného tepelného výkonu, který je důležitý při určení ceny podlahového kúrenia.

Pro výpočet projektovaných tepelných ztrát vytápěného prostoru je třeba zohlednit následující podmínky:

• projektovaná tepelná ztráta přenosem, která představuje tepelnou ztrátu do exteriéru vedením tepla přes ohraničující konstrukce, stejně jako šíření tepla mezi vytápěnými prostory v důsledku toho, že sousedící prostory mají být vytápěny nebo se obvykle předpokládá, že budou vytápěny na různé teploty; například o sousedních místnostech v sousedním bytě se předpokládá, že mohou být vytápěny na určenou teplotu, která odpovídá neobydlenému bytu,

• projektovaná tepelná ztráta větráním, která představuje tepelnou ztrátu do exteriéru jako výsledek větrání nebo infiltrace přes obalové konstrukce budovy nebo šíření tepla větráním z jednoho vytápěného prostoru do druhého vytápěného prostoru uvnitř budovy. (STN EN 12831)

Projektované tepelné ztráty samotné neovlivní cenu podlahového kúrenia, ale výrazně se podílejí na dosažení tepelné pohody.

Kroky výpočtového postupu pro vytápěný prostor jsou následující (viz obrázek):

• určení hodnot vnější výpočtové teploty a průměrné roční vnější teploty,

• určení stavu prostorů (vytápěný nebo nevytápěný) a určení hodnot vnitřní výpočtové teploty každého vytápěného prostoru,

• určení rozměrových a tepelných charakteristik všech stavebních konstrukcí pro všechny vytápěné nebo nevytápěné prostory,

• výpočet měrné tepelné ztráty přenosem a jej vynásobení výpočtovým rozdílem teplot; výsledkem je projektovaná tepelná ztráta přenosem tepla,

• výpočet měrné tepelné ztráty větráním a jej vynásobení výpočtovým rozdílem teplot; výsledkem je projektovaná tepelná ztráta větráním,

• výpočet celkové projektované tepelné ztráty vytápěného prostoru jako součet projektovaných tepelných ztrát přenosem tepla a projektovaných tepelných ztrát větráním,

• výpočet tepelného výkonu na zahřátí vytápěného prostoru, tedy doplňkového výkonu potřebného k vyrovnání vlivu přerušovaného vytápění,

• výpočet celkového projektovaného tepelného výkonu vytápěného prostoru jako součet celkové projektované tepelné ztráty a tepelného výkonu na zahřátí. (STN EN 12831)

Po určení a výpočtu hodnot jsou tyto určujícími faktory pro výpočet ceny podlahového kúrenia.

Výpočtový postup pro část budovy nebo celou budovu

Pro návrh zdroje tepla, např. výměníku nebo kotle, je třeba vypočítat celkový projektovaný tepelný výkon části budovy nebo celé budovy. Výpočtový postup je založen na výsledcích výpočtu po jednotlivých místnostech. Kroky výpočtového postupu pro část budovy nebo celou budovu jsou následující:

• sčítání projektovaných tepelných ztrát přenosem tepla všech vytápěných prostorů bez uvažování šíření tepla uvnitř určených systémových hranic s cílem vypočítat celkovou projektovanou tepelnou ztrátu přenosem tepla pro část budovy nebo celou budovu,

• sčítání projektovaných tepelných ztrát větráním všech vytápěných prostorů bez uvažování šíření tepla uvnitř určených systémových hranic s cílem vypočítat celkovou projektovanou tepelnou ztrátu větráním pro část budovy nebo celou budovu,

• sčítání celkové projektované tepelné ztráty přenosem tepla a celkové projektované tepelné ztráty větráním s cílem vypočítat celkovou projektovanou tepelnou ztrátu pro část budovy nebo celou budovu,

• sčítání hodnot tepelných výkonů na zahřátí všech vytápěných prostorů s cílem vypočítat celkový tepelný výkon na zahřátí pro část budovy nebo celou budovu, který je potřeba k vyrovnání vlivu přerušovaného vytápění,

• výpočet celkového projektovaného tepelného výkonu pro část budovy nebo celou budovu jako součet celkové projektované tepelné ztráty a celkového tepelného výkonu na zahřátí. (STN EN 12831)

• nakonec se na základě zjištění vypočítá cena podlahového kúrenia

Výpočet a návrh sálavé vytápěcí plochy

Charakteristickým znakem sálavých vytápěcích ploch je, že sálavá složka tepelného výkonu převládá nad konvekční složkou. Aby se tato převaha dosáhla, mají sálavé vytápěcí plochy obvykle tvar hladkých rovinných desek, bez různých žebříků a výstupků, které by zvětšovaly podíl přestupu tepla konvekcí.

Povrchová teplota těchto ploch (rovinných desek z hlediska šíření tepla), zahřátých vlastně místně trubkami, není rovnoměrná. Proto prvoradou úlohou při teoretickém výpočtu sálavých vytápěcích ploch je určit:

• nejprve průměrnou povrchovou teplotu tP (u ploch zahřátých vytápěcím médiem proudícím trubkami) a poté,

• tepelný výkon Q (°C), resp. specifický tepelný výkon q (W. m-2) (počítaný podobně jako u běžných vytápěcích těles).

Při výpočtu podlahové vytápěcí plochy se vychází z předpokladu, že průměrná povrchová teplota podlahy nepřekročí hygienicky přípustné hodnoty, přičemž tepelný výkon podlahové vytápěcí plochy bude kryt tepelné ztráty vytápěného prostoru. Výška tepelného výkonu a cena podlahového kúrenia spolu navzájem souvisí.

Při výpočtu sálavé vytápěcí plochy se vychází z předpokladu, že průměrná povrchová teplota nepřekročí hygienicky přípustné hodnoty, přičemž tepelný výkon vytápěcí plochy bude kryt tepelné ztráty vytápěného prostoru. Sálavé vytápěcí plochy nízkoteplotního vytápění mohou být konstrukčně vyhotoveny:

• s integrovanými trubkami,

• s lamelovými vytápěcími plochami.

Při výpočtu teplovodného podlahového vytápění se vychází z těchto kritérií:

- tepelná rovnováha vykurovaného interiéru,

- tepelné straty miestností,

- tepelno-technický výpočet vykurovacej podlahy,

- hydraulický výpočet vykurovacej podlahy,

- komplexný algoritmus transferu tepla a hmoty.

Posledným, avšak nemenej důležitým faktorem při nákupu je i cena podlahového kúrenia.

TEPELNÁ ROVNOVÁHA INTERIÉRU S PODLAHOVÝM VYKUROVANÍM

Pro zajištění tepelné rovnováhy interiéru s podlahovým vykurováním definujeme základy šíření tepla, jeho matematickou formulaci, podmínky tepelné pohody a tepelný příkon.

ŠÍŘENÍ TEPLA PRI PODLAHOVOM VYKUROVANÍ

Při sálavém způsobu vykurování interiéru (obr. níže), předává vykurovací plocha P tepelný tok sáláním bez prostřednictví vzduchu interiéru - okolitým ochlazovaným plochám interiéru, přičemž vždy platí, že účinná teplota je tu vyšší než teplota vzduchu.

Přitom sálavá vykurovací plocha P je umístěna v jedné nebo na jedné ze stavebních konstrukcí (v prvním případě je P zabudovaná nebo nedělitelná se stavební konstrukcí, ve druhém případě je samostatná), což je strop nebo stěna, či podlaha. Mluvíme potom o velkoplošném sálavém stropním, stěnovém, podlahovém vykurování.

Ceny podlahového kúrenia, tj. konkrétních produktů pro přípravu a montáž najdete na našich stránkách.

Použitá literatura:

Dušan Petráš: Podlahové teplovodné vykurovanie

Dušan Petráš: Nízkoteplotné vykurovanie a obnovitelné zdroje energie

PhD. Štefan Papučík, PhD. Radovan Nosek, PhD. Richard Lenhart: Vykurovanie