Instalace s rozdělovači
Do rozdělovače přichází tepelné médium (voda) a odtud se vhodným způsobem distribuuje na jednotlivé terminály (spotřebitele tepla). Rozdělovače se vyrábějí z velké části z mosazi, ale můžete se setkat i s hliníkovou slitinou nebo mědí.
Aplikace
Instalace s rozdělovači se používají především na vytápění bytových budov, ale i ve vytápěcích systémech škol, nemocnic, kancelářských prostor, hotelů, sportovních hal a podobně.
Na obrázku 1.5 je znázorněn příklad nezávislého řešení instalace s rozdělovači. Takováto instalace umožňuje udržovat teplotu tepelného nositele, který zásobuje všechna vytápěcí tělesa, na téměř konstantní hodnotě.
Jednou z nejdůležitějších zásad při projektování rozdělovačů je volba správné polohy vůči vytápěcím tělesům: rozdělovač musí být umístěn tak, aby byly přípojky k jednotlivým terminálům co nejkratší, aby nedocházelo k nadměrnému narušení hydraulické rovnováhy v obvodu a zároveň aby rozmištění jednotlivých komponentů případnou nerovnováhu kompenzovalo. Z tohoto důvodu se instalacím s rozdělovači často hovorí "instalace do pavúka"; schéma je znázorněna na obrázku 1.6.
V některých případech se používají "dvoutrubkové" ventily: tímto způsobem se možno vyhnout vybírání děr do stěn, aby se do horní části radiátorů namontovaly termostatické ventily a odpojovací ventily ke spodní části radiátoru, zejména pokud je radiátor umístěn do níky ve stěně pod oknem. Možno také změnit rozměr radiátoru, aby se předimenzováním zvýšila účinnost kondenzačních kotlů. Typický příklad znázorňuje schéma na obrázku 1.7.
Instalace s rozdělovači má vzhledem k principu, na kterém je založena (vodorovná distribuce) vynikající uplatnění při rozdělení vytápěcí soustavy do zón. Vytápěcí soustava budovy se rozdělí na několik menších celků (obvykle denní zóna a noční zóna) nebo se rozdělí na samostatné podjednotky (např. ve vícenábytových domech), které jsou napájeny z toho samého zdroje a spotřebu v jednotlivých zónách kontrolují měřiče.
Výhody instalací s rozdělovači
Systémy s rozdělovači jsou z energetického hlediska výhodnější: Nevyžadují si zvětšené průměry potrubí · vedeného od rozdělovače k výhřevným tělesům a jsou tu nižší energetické ztráty jako i využitelný výtlač potřebný pro čerpadla. Z toho vyplývá i nižší spotřeba elektrické energie a v závislosti od tepelného výkonu kotla i nižší počet výhřevných těles pro vytopení prostředí.
Schematicky možno výhody tohoto řešení shrnout takto:
1. Homogenní teplota a stejný čas náběhu systému na plný režim.
V instalacích s rozdělovači proudí horké médium do všech výhřevných těles současně. Tam dochází k velmi rychlému náběhu na plný režim, přibližně ve stejném čase u všech těles, což umožňuje zkrátit přechodnou fázi, ve které tepelná pohoda není ideální.
2. Jednoduchost montáže
U těchto systémů je ideální použití měděných nebo plastových trubek: zjednodušuje to montáž, protože jde o lehce ohýbatelné materiály s možností rychlého uvedení do provozu, což znamená snížení nákladů. Kromě toho, zapojení na rozdělovač a na výhřevná tělesa se realizují pomocí spojek s mechanickým zajistěním: není proto nutný zásah specialistů (např. při svařování). Paralelní zapojení výhřevných těles (charakteristický jev pro instalace s rozdělovači) umožňuje jednoduchou a efektivní montáž termostatických ventilů na každý terminál.
3. Náklady
V porovnání s jinými instalacemi je řešení s použitím rozdělovačů spojené s použitím delšího rozvodného potrubí pro všechny derivace a pro zapojení výhřevných těles. Například toto se používají menší průměry trubek. Z toho obvykle vyplývají i nižší náklady na instalaci.
4. Využitelný výtlač v systému
Rozdělovače způsobují jen omezenou tlakovou ztrátu, proto je užitečný využitelný výtlač na obehovém čerpadle vyšší.
5. Vysoká účinnost výhřevných těles.
Teplota na vstupu do výhřevných těles je téměř konstantní. Znamená to jednak lepší tepelnou účinnost výhřevných těles a jednak není potřeba jejich předimenzování (což je jinak velmi častá charakteristika jednotrubkových i dvoutrubkových systémů).
6. Možnost rozdělení vytápěcích prostorů do zón
Tyto instalace se vynikající hodia na rozdělení do několika teplotně nezávislých zón, čiže v každé zóně potom možno udržovat tu požadovanou teplotu a měřit spotřebu tepelné energie.
Proti tomuto řešení tepelné instalace hovoří několik negativních aspektů, více méně nepodstatných, ale je potřeba je také vzít do úvahy.
• Zložitější způsob dimenzování rozvodného okruhu proti, například, jednotrubkovým instalacím. Není to nijak zvlášť nepříjemný aspekt, a přináší jednu výhodu: instalace s rozdělovači, v díky rozmištění, umožňují provést kontrolní výpočty a nevyžadují si ověřovací nadimenzování systému.
• Nutnost realizace nezávislých okruhů pro každé výhřevné těleso. Tento aspekt určitě omezuje rozsah aplikací tohoto řešení, protože např. při rekonstrukcích by byla nutná výměna podlah.
• Zvýšené náklady na murářské práce. Použití trubek z poddajných materiálů (měď nebo plast) znamená zajistit jejich ochranu před stlačením a nárazy vhodným zakrytím.
Praktické rady
• Rozdělovače se zpravidla umísťují do příslušné kasety, která se ve většině případů zabuduje do stěny. K kase s rozdělovačem by měl být jednoduchý přístup pro kontrolu, proto ho umísťujeme na snadno přístupné místo. Někdy se stává, že uživatel umístí před kasy s rozdělovačem zřizovací předměty. Komplikuje to možnost kontroly, údržby a nastavení rozdělovače.
• Pokiaž je to možné, platí zásada neumísťovat žádné spojení kryté ve stěně nebo dlažbě. Při umístění rozdělovače přibližně doprostřed vůči výhřevným tělesům se takovéto eventualitě možno vyhnout.
• Vždy je vhodné potrubí vhodným způsobem izolovat. Snaha o využití tepla v potrubí privádějícím tepelné médium do vytápěného systému, jako by to byl malý vytápěcí panel, často vede ke snížení pohody bydlení dokonce i k fyziologickým obtížím.
• Po položení potrubí - pred aplikací cementového poteru - je vhodné zaistiť ochranu potrubí, napríklad malým množstvom malty. Táto malta ochráni potrubie pred prípadným náhodným poškodením.
• Po uvedení celej inštalácie do prevádzky je - po určitej dobe prevádzkovania - dobrým pravidlom skontrolovať pevnosť spojok.